Životy Svatých

 

Ctihodní novomučedníci Euthymios, Ignatios (♰ 1814) a Akákios (♰ 1816)

společná památka 1. / 14. května

 

Ctihodný novomučedník Euthymios Nový, Dimicanský, Peloponéský (♰ 1814)

památka 22. března / 4. dubna a 1. / 14. května, společná památka se ctihodnými novomučedníky Ignatiem a Akákiem

V mládí se zřekl své víry a přijal islám. Po obřízce se začal trápit výčitkami svědomí. V Adrianopoli navštívil bohoslužbu v katedrálním chrámu a znovu si koupil řecký šat. Litoval svého zřeknutí se Krista a odcestoval na Svatou Horu Athos.

Tam se vyznal ze svých hříchů svt. Řehoři V., patriarchovi konstantinopolskému (♰ 1821), který tehdy žil v ústraní ve Velké Lávře. Patriarcha ho svěřil duchovnímu vedení Meletia, zpovědníka Velké lávry. Po 40 dnech byl navrácen do lůna Církve skrze Myropomazání. Poté žil nějakou dobu ve skitu svaté Anny, v Dochiariou, v Esfigmenou a poté ve skitu svatého Jana Křtitele, který patří Iverskému monastýru. Tam nakonec přijal mnišský postřih se jménem Euthymios.

Za nějaký čas ho naplnila touha trpět pro Krista, ale otcové mu dlouho odmítali dát požehnání k mučednické smrti. Nakonec, když Euthymios obdržel mnohá zjevení, že jeho mučednictví je Bohu milé, vydal se v doprovodu mnicha Řehoře do Konstantinopole.

Na Květnou neděli, po přijetí svatých tajin, si oblékl turecké šaty a předstoupil před velkovezíra Rušuta pašu. Hodil na zem tureckou pokrývku hlavy, začal po ní šlapat a rouhat se Mohamedovi a islámu. Vezír byl ohromen drzostí dvacetiletého mladíka a považoval ho za opilého nebo šíleného.

Euthymios byl spoután, uvržen do žaláře a poté znovu předveden k výslechu před vezíra. Když vezír viděl mladíkovu neústupnost, nařídil ho krutě zbít. Po mučení naléhal, aby se zřekl Krista.

Mučedník však zůstal neoblomný, usvědčoval muslimskou víru ze lži a vezír proto nařídil, aby mu byla setnuta hlava. Kati mu však nedokázali ani na dva pokusy useknout hlavu, a proto mu probodli hrdlo.

 

Ctihodný novomučedník Ignatios Nový, Athoský, Konstantinopolský, Starozagorský, Bulharský (♰ 1814)

památka 8. / 21. října v den mučednické smrti, 20. října / 2. listopadu v den přenesení jeho ostatků na Svatou horu Athos a 1. / 14. května, společná památka se ctihodnými novomučedníky Euthýmiem a Akákiem

Narodil se ve městě Stara Zagora a byl bulharského původu. Na konci 18. století se jeho rodiče, Georgij a Maria, přestěhovali do Filipopolisu (Plovdivu). Když pak Turci verbovali muže k potlačení povstání v Srbsku, jeho otec odmítl bojovat proti souvěrcům, za což byl brutálně zavražděn.

Jeho matka a dvě sestry byly násilně obráceny k islámu. Když se o těchto událostech dozvěděl, jako mladík se schoval u zbožné staré ženy. Jeho sestry ho vydaly Turkům, jemu se však podařilo uprchnout.

Nějaký čas strávil v Bukurešti a poté se vydal na Svatou horu Athos. V Šumenu potkal známého z Bukurešti, přítele Eleutheria, který přijal islám. Toto zřeknutí se víry jeho přítele ho velmi rozrušilo.

Na další své cestě byl pak zajat Turky a ze strachu slíbil, že i on přijme islámskou víru. Nakonec se mu ale na Svatou horu Athos podařilo dostat.

Navštívil tam různé monastýry. Nějakou dobu žil ve skitu svaté Anny a poté přešel do skitu Iverského monastýru svatého Jana Křtitele. Tam se dozvěděl o mučednické smrti ctihodného novomučedníka Davida (♰ 1813) v Soluni a také svého přítele Eleutheria, který přijal mnišství se jménem Euthymios (♰ 1814); rozhodl se i on přijmout utrpení pro Krista a tím odčinit svou zbabělost.

Přijal mnišský postřih se jménem Ignatios a požehnání ke smrti mučedníka. 29. září 1814 dorazil Ignatios do Konstantinopole s mnichem Řehořem, který předtím také doprovázel Euthymia.

O několik dní později, v úterý, se Ignatios po přijetí svatých Kristových tajin převlékl do tureckého oblečení a odešel k soudu. Tam si strhl turban, shodil ho na zem a prohlásil, že v mládí byl nucen lhát a slíbit, že se zřekne své víry, a nyní si přeje vzít svá slova zpět a vyznat Krista, pravého Boha.

Soudce na něho naléhal, aby si to, co říká, rozmyslel, ale Ignatios směle odsoudil muslimskou víru. Poté byl uvězněn a po dva dny se ho snažili přesvědčováním a mučením donutit k tomu, aby se zřekl Krista. Mučedník zůstal neoblomný. Byl proto odsouzen a 8. října 1814 oběšen.

O tři dny později mnich Řehoř vykoupil jeho ostatky a 20. října je přenesl na Athos, kde je spolu s ostatky svatého mučedníka Euthymia umístil do nového chrámu ve skitu svatého Jana Křtitele. Ctihodná hlava svatého Ignatia je uložena v ruském monastýru svatého velkomučedníka Panteleimona na Athosu a částice jeho ostatků jsou uloženy ve skitu svatého Jana Křtitele a v Iverském monastýru.

 

Ctihodný novomučedník Akákios Nový, Nivorský, Athoský (♰ 1816)

památka 1. / 14. května, společná se ctihodnými novomučedníky Euthýmiem a Ignátiem

Narodil se zbožným rodičům, kteří žili ve vesnici Nivori nedaleko Soluně. Když mu bylo devět let, rodiče ho dali do učení k ševci, který ho však často bil.

Chlapec, nesnášející krutost svého pána, od něho utekl a pod vlivem tureckých žen, které potkal, souhlasil se zřeknutím se Krista a přijetím islámu.

Turecké ženy vzaly chlapce k chaznadaru Jusufu-bejovi, který ho nechal žít ve svém domě, brzy poté ho obřezal a dal mu nové muslimské jméno místo křesťanského.

Adoptoval ho a měl ho rád jako svého syna. Po devíti letech života v bohatém domě, v pohodlí a přepychu, dosáhl věku 18 let. Manželka pána domu k němu vzplanula tělesnou vášní a začala ho svádět.

Mladík proto, podobně jako biblický Josef, uprchl. Rozzuřená Turkyně řekla svému manželovi, že se ji mladík pokusil svést. Jusuf poté, co vyslechl stížnost své ženy, okamžitě mladíka vyhodil z domu. Ten se potom vydal do Soluně ke svým rodičům. Ti se radovali z pohledu na svého syna, kterého považovali za mrtvého, zvláště když se dozvěděli, že zanechal islámu a chce se znovu stát křesťanem.

Na radu rodičů se nejprve vydal na Svatou horu Athos do monastýru Chilandar, poté na radu starců tohoto monastýru odešel do skitu monastýru Xenofontos, aby tam navštívil otce Mikuláše. Poté, co otec Mikuláš vyslechl jeho zpověď, přečetl nad ním modlitbu, myropomazal ho a poslal ho zpět do Chilandaru.

Poté, co žil v monastýru asi rok, přestoupil do Iverského monastýru, kde přijal mnišský postřih se jménem Akákios. Po nějaké době mu jeho duchovní otec požehnal k mučednické smrti a ustanovil mu starce Řehoře jako jeho společníka na cestě.

Poté, co se rozloučili s monastýrskými bratry, 1. dubna opustili horu Athos a odpluli do Konstantinopole. Po krutém mučení byl mnich Akákios 1. května 1816 v Konstantinopoli sťat za to, že se zřekl islámu a vyznal křesťanskou víru.