Ctihodní
novomučedníci Euthymios, Ignatios (♰ 1814) a Akákios (♰ 1816)
společná
památka 1. / 14. května
Ctihodný
novomučedník Euthymios Nový, Dimicanský, Peloponéský (♰ 1814)
památka
22. března / 4. dubna a 1. / 14. května, společná památka se ctihodnými
novomučedníky Ignatiem a Akákiem
V
mládí se zřekl své víry a přijal islám. Po obřízce se začal trápit výčitkami
svědomí. V Adrianopoli navštívil bohoslužbu v katedrálním chrámu a znovu si
koupil řecký šat. Litoval svého zřeknutí se Krista a odcestoval na Svatou Horu
Athos.
Tam
se vyznal ze svých hříchů svt. Řehoři V., patriarchovi konstantinopolskému (♰ 1821), který tehdy žil v ústraní ve Velké Lávře. Patriarcha ho svěřil duchovnímu vedení Meletia, zpovědníka Velké lávry.
Po 40 dnech byl navrácen
do lůna Církve
skrze Myropomazání. Poté žil nějakou
dobu ve skitu svaté
Anny, v Dochiariou, v Esfigmenou a poté ve
skitu svatého
Jana Křtitele, který patří
Iverskému monastýru. Tam nakonec přijal
mnišský
postřih se jménem Euthymios.
Za
nějaký čas ho naplnila touha trpět pro Krista, ale otcové mu dlouho odmítali
dát požehnání k mučednické smrti. Nakonec, když Euthymios obdržel mnohá
zjevení, že jeho mučednictví je Bohu milé, vydal se v doprovodu mnicha Řehoře
do Konstantinopole.
Na
Květnou neděli, po přijetí svatých tajin, si oblékl turecké šaty a předstoupil
před velkovezíra Rušuta pašu. Hodil na zem tureckou pokrývku hlavy, začal po ní
šlapat a rouhat se Mohamedovi a islámu. Vezír byl ohromen drzostí dvacetiletého
mladíka a považoval ho za opilého nebo šíleného.
Euthymios
byl spoután, uvržen do žaláře a poté znovu předveden k výslechu před vezíra.
Když vezír viděl mladíkovu neústupnost, nařídil ho krutě zbít. Po mučení
naléhal, aby se zřekl Krista.
Mučedník
však zůstal neoblomný, usvědčoval muslimskou víru ze lži a vezír proto nařídil,
aby mu byla setnuta hlava. Kati mu však nedokázali ani na dva pokusy useknout
hlavu, a proto mu probodli hrdlo.
Ctihodný
novomučedník Ignatios Nový, Athoský, Konstantinopolský, Starozagorský,
Bulharský (♰
1814)
památka 8. / 21. října v den
mučednické smrti, 20. října / 2. listopadu v den přenesení jeho ostatků na
Svatou horu Athos a 1. / 14. května, společná památka se ctihodnými
novomučedníky Euthýmiem a Akákiem
Narodil
se ve městě Stara Zagora a byl bulharského původu. Na konci 18. století se jeho
rodiče, Georgij a Maria, přestěhovali do Filipopolisu (Plovdivu). Když pak
Turci verbovali muže k potlačení povstání v Srbsku, jeho otec odmítl bojovat
proti souvěrcům, za což byl brutálně zavražděn.
Jeho
matka a dvě sestry byly násilně obráceny k islámu. Když se o těchto událostech
dozvěděl, jako mladík se schoval u zbožné staré ženy. Jeho sestry ho vydaly
Turkům, jemu se však podařilo uprchnout.
Nějaký
čas strávil v Bukurešti a poté se vydal na Svatou horu Athos. V Šumenu potkal
známého z Bukurešti, přítele Eleutheria, který přijal islám. Toto zřeknutí se
víry jeho přítele ho velmi rozrušilo.
Na
další své cestě byl pak zajat Turky a ze strachu slíbil, že i on přijme
islámskou víru. Nakonec se mu ale na Svatou horu Athos podařilo dostat.
Navštívil
tam různé monastýry. Nějakou dobu žil ve skitu svaté Anny a poté přešel do
skitu Iverského monastýru svatého Jana Křtitele. Tam se dozvěděl o mučednické
smrti ctihodného novomučedníka Davida (♰ 1813) v Soluni a také svého přítele Eleutheria, který přijal
mnišství se
jménem Euthymios (♰ 1814); rozhodl se i on přijmout utrpení pro Krista a tím odčinit
svou zbabělost.
Přijal
mnišský postřih se jménem Ignatios a požehnání ke smrti mučedníka. 29. září
1814 dorazil Ignatios do Konstantinopole s mnichem Řehořem, který předtím také
doprovázel Euthymia.
O
několik dní později, v úterý, se Ignatios po přijetí svatých Kristových tajin
převlékl do tureckého oblečení a odešel k soudu. Tam si strhl turban, shodil ho
na zem a prohlásil, že v mládí byl nucen lhát a slíbit, že se zřekne své víry,
a nyní si přeje vzít svá slova zpět a vyznat Krista, pravého Boha.
Soudce
na něho naléhal, aby si to, co říká, rozmyslel, ale Ignatios směle odsoudil
muslimskou víru. Poté byl uvězněn a po dva dny se ho snažili přesvědčováním a
mučením donutit k tomu, aby se zřekl Krista. Mučedník zůstal neoblomný. Byl
proto odsouzen a 8. října 1814 oběšen.
O
tři dny později mnich Řehoř vykoupil jeho ostatky a 20. října je přenesl na
Athos, kde je spolu s ostatky svatého mučedníka Euthymia umístil do nového
chrámu ve skitu svatého Jana Křtitele. Ctihodná hlava svatého Ignatia je
uložena v ruském monastýru svatého velkomučedníka Panteleimona na Athosu a
částice jeho ostatků jsou uloženy ve skitu svatého Jana Křtitele a v Iverském
monastýru.
Ctihodný
novomučedník Akákios Nový, Nivorský, Athoský (♰ 1816)
památka
1. / 14. května, společná se ctihodnými novomučedníky Euthýmiem a Ignátiem
Narodil
se zbožným rodičům, kteří žili ve vesnici Nivori nedaleko Soluně. Když mu bylo
devět let, rodiče ho dali do učení k ševci, který ho však často bil.
Chlapec,
nesnášející krutost svého pána, od něho utekl a pod vlivem tureckých žen, které
potkal, souhlasil se zřeknutím se Krista a přijetím islámu.
Turecké
ženy vzaly chlapce k chaznadaru Jusufu-bejovi, který ho nechal žít ve svém
domě, brzy poté ho obřezal a dal mu nové muslimské jméno místo křesťanského.
Adoptoval
ho a měl ho rád jako svého syna. Po devíti letech života v bohatém domě, v
pohodlí a přepychu, dosáhl věku 18 let. Manželka pána domu k němu vzplanula
tělesnou vášní a začala ho svádět.
Mladík
proto, podobně jako biblický Josef, uprchl. Rozzuřená Turkyně řekla svému
manželovi, že se ji mladík pokusil svést. Jusuf poté, co vyslechl stížnost své
ženy, okamžitě mladíka vyhodil z domu. Ten se potom vydal do Soluně ke svým
rodičům. Ti se radovali z pohledu na svého syna, kterého považovali za mrtvého,
zvláště když se dozvěděli, že zanechal islámu a chce se znovu stát křesťanem.
Na
radu rodičů se nejprve vydal na Svatou horu Athos do monastýru Chilandar, poté
na radu starců tohoto monastýru odešel do skitu monastýru Xenofontos, aby tam
navštívil otce Mikuláše. Poté, co otec Mikuláš vyslechl jeho zpověď, přečetl
nad ním modlitbu, myropomazal ho a poslal ho zpět do Chilandaru.
Poté,
co žil v monastýru asi rok, přestoupil do Iverského monastýru, kde přijal
mnišský postřih se jménem Akákios. Po nějaké době mu jeho duchovní otec
požehnal k mučednické smrti a ustanovil mu starce Řehoře jako jeho společníka
na cestě.
Poté,
co se rozloučili s monastýrskými bratry, 1. dubna opustili horu Athos a odpluli
do Konstantinopole. Po krutém mučení byl mnich Akákios 1. května 1816 v
Konstantinopoli sťat za to, že se zřekl islámu a vyznal křesťanskou víru.



Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.