Životy Svatých

 

Zvěstování Přesvaté Vládkyně naší Bohorodice a vždy Panny Marie

památka 25. března / 7. dubna

Když nastal čas, aby se Syn Boží stal člověkem, nebylo na celém světě nikoho svatějšího svým životem a důstojnějšího než Panna Maria, „aby vtělila beztělesného Boha a posloužila tajině našeho spasení.“ Svatá Panna, žijíc v příbytku Jeruzalémského chrámu až do své plnoletosti, se neustále oddávala pamatování na Boha, modlitbě a čtení svatých knih. Podle církevních otců věděla o blížícím se čase příchodu slíbeného Mesiáše nejen z proroctví, ale také z přímého zjevení od Boha, který se jí uráčil předpovědět vtělení Syna Božího z ní, a to ještě během jejího přebývání v Jeruzalémském chrámu.

Nedlouho před Zvěstováním, podle tradice asi čtyři měsíce předtím, byla Svatá Panna zasnoubena se spravedlivým Josefem, aby byl ochráncem a svědkem její čistoty a aby její posvátné panenství nebylo odsouzením manželství. Po zasnoubení žila v Josefově domě v galilejském městě Nazaretu. Tradice praví: „A byl Josef svatý, domnělý Její manžel (Lk 3,23), cudný strážce Jejího panenství a služebník panenského života, naplněného velikou svatostí.“ V domě svého snoubence Přečistá Panna nezměnila svůj předchozí život, který vedla ve svatyni svatých. Nevěnovala se ničemu jinému než modlitbě, čtení Božích knih a prostým ručním pracím. Josefův dům byl pro ni jako chrám modlitby, z něhož nikdy neodcházela a s nikým nehovořila kromě Josefových dcer.

V galilejském městě Nazaretu, v domě Josefově, byl šest měsíců po početí Jana Křtitele poslán archanděl Gabriel k Panně Marii, aby jí oznámil tajemství vtělení Boha, Slova z ní. „Raduj se, Bohorodice Panno, blahodatná Marie, Pán s Tebou. Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života Tvého. Neboť jsi porodila Spasitele duší našich,“ pozdravil ji nebeský posel – slovy, která Církev nyní denně opakuje v modlitbě.

Před zjevením archanděla seděla svatá Panna v tichu, četla Písmo a rozjímala o Bohu. Když spatřila archanděla, jeho slova ji znepokojila a přemýšlela, co znamená tento pozdrav. „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha,“ řekl jí archanděl. „Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ zeptala se Panna. „Sestoupí na tebe Duch svatý,“ řekl archanděl, „a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.“ „Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť u Boha není nic nemožného.“ „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova“ (Lk 1, 26–38). Tak „archandělovým hlasem bylo zahnáno zkázonosné slovo ďábla – pokušitele naší pramatky Evy.“

Po Zvěstování se Marie vydala ke své příbuzné, spravedlivé Alžbětě, a pravda o tajině Zvěstování se jí odhalila během jejich setkání. Když blahodatná Panna Marie dorazila do Zachariášova domu pozdravit Alžbětu, blahodať Svatého Ducha naplnila ji i její dítě.

V Alžbětině lůně se pohnulo dítě, poskočilo radostí a vyznalo vtěleného Pána, a matka, naplněná Duchem Svatým, v pocitu nejsvětějšího nadšení nazvala Marii požehnanou mezi ženami, Matkou Páně, blahoslavenou: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života Tvého.“ Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.

Marie Alžbětě odpověděla prorockými slovy pokorného díkůvzdání Bohu: „Velebí duše má Hospodina a duch můj zaplesal v Bohu, Spasiteli mém. Neboť shlédl na poníženost služebnice své; od této chvíle blahoslaviti mne budou všechna pokolení“ (Lk 1, 39–55).

 

 

Podle:

Svt. Filaret (Gumilevský), arcibiskup černigovský a nižynský (♰ 1866)

Životy svatých, s poučeními o svátcích Páně, Přesvaté Bohorodice a zjeveních divotvorných ikon

Petrohrad 1892