Životy Svatých

 

Svatý mučedník Sabbas Gótský (♰ 372)

památka 15. / 28. dubna

Sabbas, rodem Gót, vedl zbožný život mezi svými krajany, kteří stále uctívali pohanské modly. Přehlížel všechny výhrůžky modloslužebníků a přede všemi vyznával, že je křesťan.

Jednoho dne se obyvatelé vesnice, kde svatý Sabbas pobýval, zapřísahali před svým knížetem, že ve vesnici není ani jeden jediný křesťan. Sabbas však směle přede všemi prohlásil: „Za mě ať se nikdo nezapřísahá, já jsem křesťan!“ Po těchto slovech byl představen knížeti. Kníže, když se dozvěděl o chudobě, ve které žije, propustil Sabbase s opovržením s tím, že od takového člověka nelze očekávat ani užitek, ani žádnou škodu.

Jednoho dne, před svátkem Paschy, se Sabbas vydal do jiné vesnice navštívit křesťanského kněze Gufika, aby spolu s ním oslavil Kristovo vzkříšení. Cestou ho potkal jeden vznešený muž, který mu přikázal, aby se vrátil do své vesnice a šel za knězem Sanealem. Protože však věděl, že se Saneal kvůli pronásledování odešel do Řecka, nedbal tohoto příkazu a pokračoval v cestě.

Den byl jasný, náhle se však obloha zatáhla mraky a začalo tak silně sněžit, že Sabbas v cestě nemohl pokračovat. Viděl v tom Boží vůli a vrátil se do své vesnice, kde našel presbytera Saneala, který se z Řecka už vrátil. Spolu s ním a dalšími věřícími pak oslavil svatou Paschu.

To bylo v roce 372. Pátého dne po Pasše, 12. dubna, knížecí syn Atharid s množstvím pohanů v noci přepadl Sanealův dům a když našel kněze spícího, zajal ho a s ním i Sabbase. Sabbas byl svlečen donaha, vlečen po drsné cestě až do města a zbit pruty a biči. Druhý den ráno k úžasu všech však na jeho těle nebyla jediná rána. Ale lidé krutí s tvrdým srdcem jsou obvykle hluší a slepí ke všemu, co nezapadá do jejich výpočtů a plánů.

Ani nepohlédli na jeho zázračné uzdravení, ve městě ho podrobili novému mučení a nakonec ho odsoudili k utonutí v řece. Soluňský biskup svatý Ascholios (♰ 384) ho posiloval na duchu k mučednické smrti. Když šel na smrt, svatý mučedník oslavoval a děkoval Bohu.

Vojáci, kteří ho vedli, dojati jeho postojem, si mezi sebou řekli: „Propusťme tohoto nevinného muže, Atharid se o tom nedozví.“ Když to svatý mučedník uslyšel, odpověděl: „Učiňte, co vám bylo přikázáno! Vidím, co vy nevidíte: vidím svaté anděly, připravené vzít mou duši do nebe.“ Tehdy vykonavatelé rozsudku přivázali k mučedníkovu krku těžký trám a hodili ho do hlubin řeky Musy (ve Valašsku, poblíž města Târgoviște). Pak vytáhli mučedníkovo tělo z vody a bez pohřbu ho pohodili na zem, věřící ho však potom pohřbili.

Svatý Sabbas zemřel ve věku 38 let za vlády císaře Valenta (364–379). Jeho svaté ostatky byly přeneseny do Kappadokie úsilím jednoho vojenského velitele ve Skythii, Sarana, rodem Kappadočana. Svatý Basil Veliký (♰ 379), když obdržel svaté ostatky mučedníka a dopis od svt. Ascholia a vojenského velitele Sarana, jim v roce 374 poděkoval v dopisech, které se dochovaly dodnes.