čtvrtek 16. dubna 2026

 

Ctihodný Nikita Medikionský, vyznavač ( 824)

památka 3. / 16. dubna

Svatý Nikita, rodák z Cesareje Bithynské, se už od mládí zasvětil službě Pánu a poté, co přišel do monastýru Medikion v Bithýnii, nedaleko města Plusiada, tam byl postřižen na mnicha jeho představeným, ctihodným Nikéforem ( 813).

O několik let později ho bratři monastýru přesvědčili, aby přijal hodnost presbytera. Byl proto rukopoložen svt. Tarasiem, patriarchou konstantinopolským ( 806).

Po smrti igumena Nikéfóra ho bratři zvolili za představeného monastýru. Jeho ctnostný život byl vzorem pro všechny a Pán ho oslavil blahodatí uzdravování.

Když se pak stalo, že císař Lev Armén s lžipatriarchou Theodotem, který s ním byl jednoho smýšlení, na svém bezbožném sněmu v květnu 815 vynesli kletbu na ty, kdo uctívají ikony, svolal císař igumeny nejvýznamnějších monastýrů a přesvědčoval je, aby s rozhodnutím tohoto sněmu souhlasili.

Ty, kdo tak neučinili a odmítli, nechal uvěznit. Mezi takto uvězněnými byl i ctihodný Nikita, jenž byl poslán do vyhnanství v Masaleonu, kde snášel chlad a nelítostného dozorce.

Po pěti dnech ho spolu s ostatními vrátili do Konstantinopole a strčili do vlhkého vězení, kde vězni dostávali shnilý chléb a špinavou vodu.

Nakonec heretici řekli vyznavačům,

že císař dá všem svobodu a povolí uctívání ikon pod jednou podmínkou: pokud přijmou přijímání od patriarchy Theodota a poté už od nich nebudou nic požadovat. Tehdy se igumeni rozhodli ustoupit okolnostem, přišli k Nikitovi a přesvědčovali ho, aby na nějaký čas vešel v obecenství s patriarchou. Pak ho téměř násilím vyvlekli z vězení a přišli s ním k Theodotovi.

Theodotos je zavedl do domovní kaple ozdobené ikonami, kde se licoměrně vydával za jejich ctitele. Sloužil liturgii a sám svýma rukama jim podával přijímání. Potom každý odešel do svého monastýru.

Když se však Nikita vrátil do svého monastýru a viděl, že pronásledování ikon pokračuje, litoval svého úskoku a rozhodl se jít jinam a tam činit pokání ze svého hříchu.

Vydal se proto na ostrov Prokonnésos (nyní Marmara Adası), brzy se však znovu vrátil do Konstantinopole, kde chodil po městě a veřejně učil dodržovat pravoslavná dogmata.

Když se o tom dozvěděl císař, nařídil mu, aby se vrátil do svého monastýru. Vyznavač mu však řekl: „Do svého monastýru nepůjdu a neopustím svou víru. Podřídil jsem se a byl poslušný otcům, kteří mě prosili, abych přijal přijímání od lživého patriarchy, ale nyní toho lituji a činím pokání. Odteď už nejsem s vámi v obecenství a ty, císaři, nalož se mnou, jak chceš!“

Císař ho poslal pod dozorem na ostrov svaté Glykérie poblíž města Herakleia,

kde byl monastýr, v němž byl igumenem heretik Anthimos.

Tam ctihodný strávil ve velké nouzi a trýznění od heretiků šest let, až do smrti (25. prosince 820) Lva Arména, a poté byl propuštěn. Potom však neodešel do svého monastýru, ale usadil se na opuštěném místě poblíž Konstantinopole, kde po krátké době zesnul v Pánu.

Jeho tělo bylo hned poté přeneseno do jeho monastýru.

Tam se následně jeho ostatky staly pramenem uzdravení pro ty, kteří přicházeli uctít tohoto svatého vyznavače.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.