Životy Svatých

 

Ctihodný Prokop Dekapolský, vyznavač (♰ 750)

památka 27. února / 12. března 

Žil v osmém století v oblasti Dekapolis (Δεκάπολις – Desetiměstí) (Mk 7,31), která leží východně od Galilejského jezera.

Vzdal se světa, přijal mnišství a našel si své útočiště v pustině. Tam se oddal modlitbě a přísnému odříkání.

Když v té době vznikla ikonoborecká hereze ¹, tak se svatý Prokop spolu se svým spolubratrem v modlitbě, svatým Basilem a dalšími horlivci pro Pravoslaví statečně proti této herezi postavili.

Na příkaz císaře Lva III. Syrského (717 až 741) byl svatý Prokop zajat, surově zbičován a uvržen do vězení, kde strádal společně se svatým Basilem až do smrti císaře-mučitele, po níž byli ctihodní otcové vyznavači propuštěni. Poté svatý Prokop strávil zbytek svého života pokojně, věnoval se mnišskému odříkání a modlitbě a druhé uváděl na cestu ctnosti a spásy.

Zesnul v Pánu, doživ se požehnaného věku, okolo roku 750.

_

¹ Ikonoborecká hereze. Tato hereze vznikla na počátku 8. století, jedním z jejích obhájců a zakladatelů byl Konstantin, biskup z města Nakoleia ve Frygii. Ikonoborci nerozumně mísili úctu k ikonám s modloslužbou a chtěli vytrvalým a krutým pronásledováním této úcty k ikonám zničit i všeobecnou úctu v Pravoslavné Církvi. Nejhorlivějšími obránci obrazoborectví byli císaři Lev III. Syrský (v letech 717 až 741) a Konstantin V. Kopronymos (v letech 741 až 775). Tato hereze byla odsouzena na 7. všeobecném sněmu, který se konal v roce 787 v Nikáji.