Životy Svatých

 

Svatý mučedník Basil,

presbyter Ankyrský (♰ 362)

památka 22. března / 4. dubna

Svatý Basil byl knězem Ankyrské církve v Galacii. V té době byl jejím biskupem Marcellus, který ve svém odporu k arianismu ¹ upadl do opačné hereze – modalismu ². Basil však tyto názory nesdílel a horlivě učil pravou víru a mnoho duší, provázel správnou cestou vedoucí k Bohu.

Svatý byl pomluven před císařem Konstanciem II. a předvolán k výpovědi. Před císařem, však s nezdolnou rozhodností a pevností vyznal pravoslaví a byl propuštěn.

Když se stal císařem Julian Apostata a snažil se znovu obnovit pohanství, statečný vyznavač znásobil své úsilí, aby odhalil prázdnotu víry v lidské modly a falešné bohy. Tehdy byl svatý Basil, obviněn z urážky cti císaře. Na to Basil odpověděl, že on má v úmyslu, podřizovat se pouze Králi nebe a země. Po těchto jeho slovech, prokonzul Saturninus nařídil, aby byl natažen na skřipec.

Během svého mučení, se svatý obrátil k Bohu s následující modlitbou: „Pane, Bože věků, děkuji Ti, že jsi mě uznal za hodného, jít cestou utrpení. Věřím, že jdouce po ní, dostihnu života věčného a budu se nacházet mezi těmi, které jsi učinil dědici svých zaslíbení a kteří se z nich již radují!“

Tehdy se císař, během svého tažení proti Peršanům v roce 362, zastavil v Ankyře. Tam mu představili Basila, který i před ním vyznával, že je křesťan. Juliánovi předpověděl, že Bůh, jehož oltáře svrhl a zničil, brzy jeho samotného, svrhne z trůnu a jeho tělo, které bude zanecháno nepohřbené, bude pošlapáno nohama.

Julián, se po těchto slovech urazil a nařídil, aby svatý, byl po několik dní, sekán po celém těle. Basil toto mučení, snášel několik dní, pak požádal o schůzku s císařem. Julián si už myslel, že Basil, po mnohých mučeních, je připraven odříct se víry. Přišel proto do chrámu Asklépia, kde nařídil připravit oběť.

Avšak Basil, který když před něho předstoupil, ze sebe strhl pás kůže, hodil ho před Juliána a řekl mu: „Vezmi si ho, sněz tento kousek, protože máš rád maso. A věz, že pro mě je smrt vítězství. Strádám pro Krista, On je moje útočiště, moje opora, můj život!“

Rozzlobený císař nařídil řezat jeho tělo tak dlouho, dokud nebudou obnaženy jeho vnitřnosti. Při tomto dalším mučení, se svatý modlil, aby mu Bůh dopřál dokončit jeho pozemskou cestu, zachovat víru a být přijat do Nebeského království. Během jedné noci, když byl po mučení Basil ve vězení, navštívil ho tam sám Kristus.

Následujícího dne, pak místodržící Frumentin nařídil, aby byl Basil znovu předveden, v naději, že zlomí jeho vůli ještě předtím, než císař odjede do Antiochie. Když před něj Basila předvedli, s úžasem zjistil, že svatý zůstal po všech mučení nezraněn. A protože, se bál více hněvu tyrana, nežli Božího hněvu, nahlas přede všemi, nařídil roztrhat jeho tělo rozžhavenými železnými drápy.

Zahalený do kouře a štiplavého pachu svého spalovaného těla, pronesl Basil tato slova: „Ježíši, světlo moje, Ježíši, naděje má, k Tobě Bože Otců našich, povznáším své díky, že si konečně bereš duši moji, z tohoto smrtelného světa. Nedovol, abych znevážil svaté jméno, které nosím. Je Tvé Pane, zachovej je čisté a bez poskvrny. Přijmi duši služebníka Svého, který zemřel, vyznávajíce Tebe, jediným a pravým Bohem“.

Takto svatý Basil, 29. června roku 362, odešel k Pánu. Později, po smrti Juliána Apostaty, křesťané pohřbili ostatky svatého mučedníka Basila a prokázali jim náležitou úctu. Jeho svátek byl přesunut na 22. března, kvůli svátku svatých apoštolů Petra a Pavla.

_____ 

¹ Arianismus, Ariánství. Křesťanská hereze IV-VI století. Vznikla v pozdní římské říši, a byla pojmenována po svém zakladateli – alexandrijskému knězi Ariovi (Ἄρειος). Ariáni nepřijali hlavní dogma křesťanské církve o jednobytnosti Boha – Syna s Bohem – Otcem. Podle učení Aria, je Syn Boží Logos (Kristus) stvořením Boha, proto s ním není jednobytný, soupodstatný, tzn. ve srovnání s Bohem – Otcem, je stvořením nižšího řádu. Významnou roli v boji proti arianismu sehráli, alexandrijský arcibiskup svt. Alexandr I. (♰ 328) a jeho nástupce svt. Athanasij (♰ 373). K překonání nepokoje, který v církvi vznikl, byl z iniciativy svatého císaře Konstantina (♰ 337), v roce 325 do Nikáje (Νίκαια Nikaia, Nicaea), poprvé svolán všeobecný sněm, na kterém byl pak arianismus odsouzen jako hereze. Císař Konstantin schválil a potvrdil usnesení sněmu. Císař Konstantin, se však také brzy poté začal přiklánět k podpoře ariánů. Arius, a i další ariánští biskupové, kteří byli na Nicejském všeobecném sněmu odsouzení a poté vyhnáni, byli z tohoto vyhnanství zase navráceni zpět. S následným rozšířením arianismu od poloviny IV. století mezi germánskými kmeny (především mezi Góty) se v konfliktech s ariány začaly projevovat i neshody mezi původním obyvatelstvem říše a Góty, z nichž se rekrutovaly oddíly, které byly ve službách císaře. Arianismus byl pak, znovu odsouzen na sněmu v Konstantinopoli v roce 381, poté se už zachoval jen v barbarských zemích tehdejší západní Evropy a severní Afriky. V nové podobě se pak arianismus znovuzrodil, pod názvem socinianismus – unitářství, v rámci protestantské liberální teologie. K základním teologickým stanoviskům tohoto hnutí, patří zejména odmítání dogmatu Svaté Trojice a odmítání plného božství a preexistence Krista.

² Modalismus (z latinského modus – typ, obraz) je soubor variací heretického učení, v jehož formátu, je popírána trojjedinost Boha v Osobách. Kde se tvrdí, že Otec, Syn a Svatý Duch, jsou jen obrazy (mody) nebo tváře Jediného (nikoli však Jedno – Trojičního) Boha, ve kterých se zjevil lidem.