Životy Svatých

Uložení čestného roucha Přesvaté Bohorodice ve Vlachernách (5. stol.)

památka 2. / 15. července

V čase vlády zbožného císaře Lva I. (♰ 474) a jeho ženy Veriny (457–474) se dva urození velmožové, bratři Galvinos a Kandidos, odřekli ariánské hereze a poté se rozhodli vydat na pouť do Svaté země.

Když došli do Galileje, zastavili se v domě jedné staré ženy jménem Anna, která byla židovského původu, zbožná a ctnostná. Modlila se dnem i nocí, napodobujíc tak Annu, dceru Fanuela. V jejím domě si urození poutníci všimli, že křesťané nosí svíčky a kadidlo do zadní místnosti a že nemocní a postižení tam tráví mnoho nocí; požádali proto svou hostitelku, aby jim vysvětlila důvod.

Anna odpověděla, že se z Boží milosti na tomto místě dějí mnohé zázraky. Zpočátku jim sice řekla, že jde o prastarý zvyk zděděný od jejích předků, ale když ji poutníci prosili, aby jim prozradila více, svěřila se jim, že je tam uloženo roucho Matky Boží. To Přesvatá před svým Zesnutím odkázala jedné ze svých dvou židovských služebnic. Od té doby se předávalo z pokolení na pokolení, přičemž bylo vždy schraňováno zbožnou pannou. Bratři Galvinos a Kandidos byli jejími slovy hluboce dojati a požádali o povolení navštívit tuto místnost, aby se tam mohli po celou noc modlit. Po modlitbě využili spánku ostatních přítomných a změřili dřevěnou schránu, ve které bylo svaté roucho uloženo. Následně se vydali do Jeruzaléma a slíbili, že na zpáteční cestě svou hostitelku znovu navštíví.

Po modlitbách na svatých místech Jeruzaléma nechali vyrobit věrnou kopii schrány. Vrátili se ke zbožné ženě, pomodlili se v její svatyni a poté vzali schránu s posvátným rouchem. Na její místo položili prázdnou schránu, kterou předtím ozdobili zlatě tkanou pokrývkou.

Když se vrátili do Konstantinopole, drahocenný poklad skrytě uložili na místě zvaném Vlachernai (Βλαχέρναι, Blacherny) v severozápadní části města za hradbami. Nechali tam postavit chrám zasvěcený svatým apoštolům Petrovi a Markovi, aby svatyni uchránili před zraky zástupů. Tento vzácný dar však nedokázali skrývat dlouho, protože se při chrámu začaly dít mnohé zázraky.

Galvinos a Kandidos proto oznámili císaři, jakou vzácnou svatyni přinesli ze své poutě na ochranu města Konstantinopole. Tehdy císař Lev I. spolu se svou ženou a konstantinopolským patriarchou svt. Gennadiem I. (♱ 471), naplněni nevýslovnou radostí, odešli do domu obou bratří a do jejich chrámu.

Když před nimi schránu otevřeli, spatřili svaté roucho Přečisté Matky Boží, které ani po tolika letech nezetlelo. S bázní a strachem se ho dotýkali, s velkou láskou ho líbali ústy i srdcem. Potom svaté roucho za doprovodu velkého zástupu lidu přenesli do Vlachernského chrámu Přečisté Bohorodice¹. Tam ho uložili do nové schrány zdobené zlatem, stříbrem a drahými kameny.

Následně bylo rozhodnuto, že každý rok druhého července se bude připomínat a slavit památka Uložení čestného roucha Přesvaté Bohorodice, ke cti a slávě Nejblahoslavenější Panny Marie a Krista, Boha našeho, z ní narozeného, s Otcem i Svatým Duchem slaveného na věky. Amen.

_______________

¹ Vlachernský chrám. Chrám Přesvaté Bohorodice Vlachernské v Konstantinopoli. Chrám byl vystavěn spolu s monastýrem v pátém století (kolem roku 450) svatou císařovnou Pulcherií (svatá bohabojná Pulcherie, její památka je 10. / 23. září) ke cti ikony Přesvaté Bohorodice, která byla nalezena císařovnou Eudokií v Jeruzalémě a odtud zaslána do Konstantinopole, kde jí byl vystavěn tento chrám. V tomto chrámu bylo také uloženo roucho Přesvaté Bohorodice, její pokrývka hlavy (pokrov) a část opasku. Chrám byl roku 1434 zcela zničen Turky. Znovu pak byl obnoven, i když už ne v původní velikosti a slávě, roku 1867 a dnes je jednou z nejvýznamnějších svatyní řeckého pravoslaví.