Životy Svatých

 Svt. Vasilije Ostrožský,

metropolita Trebinjský, Zachumljský a Skenderijský (♰ 1671)

památka 29. dubna / 12. května

a 13. / 26. července, ve Sboru ctihodných otců Chilandarského monastýru

Svatý Vasilije, se narodil roku 1610, v chudé, ale velmi zbožné rodině, pocházející z vesnice Mrkonjići v Hercegovině. Jeho první školou zbožnosti, se mu stal dům jeho rodičů. Jeho rodiče, se vždy více starali o dílo Boží, nežli o pomíjivé věci pozemské a tomu také učili i své děti. Druhou školou, ve které jeho duše mohla uhasit svou žízeň po poznání, byla stálá návštěva bohoslužeb, po kterých, však jeho modlitby neustávaly, ale pokračovaly o samotě doma. Když vešel do chrámu, sklonil se před oltářem až k zemi, kterou zbožně políbil, naslouchal slovům Božské liturgie, stál nehybně a s bázní Boží, jako by byl před samotným trůnem Páně. Nehledě na vlastní chudobu, vždy se dělil o svůj chléb s ostatními dětmi, které spolu s ním pásly stáda ovcí.

Aby rodiče, ochránili Vasilija, před špatným vlivem sousedů, kteří odstoupili od křesťanské víry a přijali islám, poslali svého syna do monastýru Zavala¹, ve kterém byl představeným jeho strýc, igumen Serafím.

V tomto monastýru, chlapec dychtivě začal číst díla Svatých otců a jeho srdce zahořelo touhou po odříkavém asketickém životě v půstu, odříkání a modlitbě a rozhodl se stát mnichem.

Po několika letech, která v tomto monastýru prožil, odešel do monastýru Tvrdoš², kdo nakonec složil mnišské sliby. O něco později, byl zde rukopoložen na diákona a poté i na kněze. Následně sloužil u metropolity Cetinjského Mardarija.

V té době, když se Srbové nacházeli v područí Turků, ohrožovali pravoslavnou víru, nejenom Turci, ale také jezuité, kteří mnoho usilovali o obrácení Srbů k římskému katolicismu. Svatý Vasilije upozorňoval metropolitu na tuto zdánlivě nenápadnou jezuitskou propagandu a trval na nutnosti postavit se na záštitu Pravoslaví. Metropolita však k této otázce projevil lhostejnost a naopak svatého Vasilija nespravedlivě pomluvil před lidmi. Tato pomluva se však neujala, neboť věřící národ, měl naprostou důvěrou ke svatému Vasiliji, protože jeho život, sám svědčil o pravdě.

Svatý tak nadále obcházel okolní vesnice, vyzýval národ k obraně víry, jako toho nejdrahocennějšího majetku co zde na zemi máme, sloužil bohoslužby, uděloval svaté tajiny. Toto, jeho apoštolské dílo, vzbudilo nenávist u těch, kteří přijali islám, a ti se ho pokusili několikrát i zabít. Zhoršení poměrů v monastýru, uniatské tlaky z dubrovnické arcidiecéze, také svévole tureckých úřadů a nakonec touha po větším odříkání a asketickém zápase, ho přivedly do Pećského patriarchátu³.

Tehdy s požehnáním patriarchy svt. Paisije Janjevace (♰ 1647), prošel Svatou horu Athos, dále pak Valašské knížectví a území dnešní Ukrajiny a Ruska. Odtud se vrátil do své domoviny, s dary od místních panovníků, k trpícímu lidu Hercegoviny.

V roce 1638 byl potom archimandrita Vasilije ustanoven a rukopoložen v Pećském patriarchátu na biskupa. Rozhodnutím Posvátného synodu, byl tak ustanoven za metropolitu Trebinje, se sídlem v monastýru Tvrdoš.

I když byl ještě mladý, bylo mu necelých třicet let, byl hoden biskupské hodnosti pro svatost svého života a pro velkou potřebu církve v těchto těžkých, přеtěžkých časech ⁴.

Z Peće odcestoval zpět do monastýru Tvrdoš, kde ho s radostí přijali. Hned po svém příchodu, pokračoval ve své dřívější práci pastýře Kristova stáda. Bez ohledu na všechna nebezpečí, která mu začala znovu hrozit, cestoval po eparchii a nepřetržitě vykonával svou arcipastýřskou službu. Hlavním nástrojem mu k tomu v jeho díle bylo, Boží slovo a neustálá modlitba.

Síla jeho modliteb byla tak velká, že již tehdy, začal činit zázračná uzdravení a zjevovat mnohá znamení a podivuhodné činy. Věřící lid, se mnohokrát přesvědčil o jeho svatém životě, modlitbách, které je chránili, o jeho daru prozřetelnosti, který mu Bůh daroval. Přitom všem, nejenom on sám k lidem přicházel, ale sami lidé, si k němu nacházeli cestu, prosili ho o pomoc a útěchu v různých nesnázích a pokušeních.

Svatý Vasilije, všem milostivě pomáhal svými svatými modlitbami a duchovním poučením, často pak i milodary. K tomu vyzýval i ostatní věřící lid, aby i oni jedni druhým pomáhali a dávali milodary, a aby také znovu obnovovali svátá místa a monastýry, které byly dědictvím předků.  

Poté, co byl Turky zavražděn metropolitа východohercegovský Paisiје ​​Trebešјanin, arcibiskup Pećský a patriarcha srbský, budoucí mučeník, svt. Gavrilo I. (Rajić), znovu sjednotil východní a západní Hercegovinskou eparchii do jedné metropolie, s obnoveným svatosávským titulem Zachumská metropolie⁵, se sídlem ve městě Nikšić a svěřil ji pod arcipastýřské vedení svatého Vasilija.

V té době, však Turci začali srbský lid znovu, ještě více pronásledovat a mučit. Vykrádali jejich vesnice a domovy, odváděli lid do otroctví. Plenili Boží chrámy a monastýry, celou zemi zpustošili tak, že lidé ve strachu raději prchali do hor a na bezpečnější místa.

Svatý Vasilije, byl nucen také odejít ze svého nového sídla. Nakonec našel skryté místo a tím místem, byla jeskyně v Pješivci pod horou Zagarač. Tam si udělal celu a chtěl v ní zůstat co nejdéle. Když se to však dozvěděli stařešinové z okolí, přišli za ním a poradili mu, že lepší bude, aby se odtud přestěhoval spíše do monastýru Ostrog ⁶, což svatý přijal za své a poslechl je.

Svatý Vasilije, o Ostrogu již slyšel. Slyšel o jeho mniších, zvláště pak o ctnostném igumenovi, ctihodném starci Izaiáši. Tento starec plný Božích ctností, činil svůj duchovní zápas velmi přísně a Bohumile v jedné jeskyni nad Horním monastýrem Ostrog. Když tento ctihodný starec, odešel z tohoto pozemského života, Bůh oslavil jeho svaté ostatky zázraky, avšak brzy na to přišli Turci, ostatky ukradli a spálili. Po příchodu do svatého monastýru Ostrog, se svt. Vasilije nejprve zastavil na úpatí samotné hory Ostrog, poté odešel do Horního Ostrogu, kde se usadil v jeskyni tohoto ctihodného starce Izaiáše. Od té doby se staral o svěřenou metropolii z tohoto místa.

Po dobu plných patnácti let, se nacházel v takovémto vyhnanství, o své stádo, se však pečlivě staral neustálými modlitbami a všenočním bděním před Pánem. Čas od času opouštěl monastýr a navštěvoval strádající lid, sdílel s nimi jejich strasti i neštěstí a posiloval jejich naději. Mnoho lidí se tehdy uchylovalo k zázračné síle jeho modliteb a už tehdy ho považovali za svatého a velkého přímluvce před Bohem. Když se vždy zvedaly další a další vlny nových pronásledování, přicházeli lidé houfně do monastýru Ostrog, aby od svatého získali duchovní i materiální podporu.

Metropolita Vasilije, však musel také zápasit se lstivostí, nepřejícností a zlobou místního knížete Raiča a jeho synů. Kníže a jeho synové, kradl majetky svým krajanům. Bylo mu málo to, co měl a chtěl ještě více, tak jak to činí všichni ti, co kradou. Dokonce vztáhl ruce i na majetek církve, na monastýr Ostrog. Odtud chtěl vyhnat svatého Vasilija. Vasilije, projevoval velikou trpělivost, nakonec však knížeti předpověděl, že pro zlo, které učinil on i jeho synové monastýru, jeho synové zahynou. Když se tak pak stalo, kníže učinil pokání a na přímluvy svatého Vasilija, mu Pán seslal potomstvo nové.

Neúnavný ve svém duchovním zápase a v modlitebním díle, kterými podporoval a posiloval víru mezi lidem, zesnul svt. Vasilije v pokoji v Pánu, 29. dubna / 12. května, roku 1671. Ve chvíli kdy zemřel, naplnilo jeho celu slovy nepopsatelné světlo a ve skále, u které předal svou duši Bohu, vyrostl prut vinné révy, přestože na tom místě nebylo žádné zeminy. U jeho hrobu, se udály mnohé zázraky divy, které neustávají do dnešních dnů.

Sedm let po svém zesnutí, se pak svatý Vasilije, zjevil představenému monastýru svatého Lukáše v Župe. Byl oblečený do biskupského roucha, v ruce držel kadidelnici a představenému přikázal, aby dal odkryt jeho hrob. Když tato slova svatý říkal, okuřoval přitom kadidelnicí, až z ní spadly na igumena uhlíky a ten se v tom okamžiku probudil. Spolu s bratřími, se pak vydal do monastýru Ostrog. Tam byl hrob svatého divotvůrce a jeho svaté ostatky, byly nalezeny netlené, voskové barvy, ze kterých se linula blahá vůně, připomínajíc vůni bazalky.

Ostatky svatého, byly poté uloženy do schrány v chrámu Uvedení do chrámu Přesvaté Bohorodice, kde se jim mohou poutníci poklonit dodnes.

Tak jako už za svého života, nepoznal svatý klidu pokoje, tak i po jeho zesnutí, musely být jeho svaté ostatky, několikráte skrývány, aby byly ochráněny před Turky. Ve XX. století, v roce 1942, byl monastýr Ostrog zase bombardován Němci. Avšak díky ochraně svt. Vasilija, bomby které padaly, nijak neohrozily monastýrské budovy. Jeden granát, dokonce spadl přímo před vchod do světcovy jeskyně, kde byla vystavena kaple, ve které byly uloženy jeho ostatky. Granát, ale nevybuchl, rozpadl se na půl, místo kam dopadl, je možné vidět dodnes.

Svatý Vasilije je jedním z nejuctívanějších svatých srbského lidu, a proto jak v Srbsku, tak i v jiných zemích bylo na jeho počest postaveno mnoho chrámů.

Ostatky svt. Vasilija Ostrožského

Modlitba

Svatý otče Vasilije, pomocníku silný a ochránce milosrdný, vyslyš i nyní naše modlitby, slzy i povzdechy. Jako dobrý pastýř, který hledá ztracenou ovci a strádá pro ni, shromáždí nás, kolem své schrány a nauč nás tvými podivuhodnými poučeními, abychom tobě děkovali a Otce nebeského oslavovali. Naše duše, jsou zmítány neřestmi, avšak také pláčou v pokání, jako marnotratný syn, který žádal svého otce, aby mu odpustil a jako žena, která zhřešila, avšak vyznala své hříchy. Mnoho jsme zhřešili, zhřešili jsme vědomě i nevědomě, pyšnými myšlenkami a sobeckým srdcem, skutky a opomenutím toho, že jsme nečinili žádnou laskavost ani dobročinnost. Pohlédni tedy na nás, zraněné a škodolibostí znetvořené. Pohlédni na nás, oblaž a ulehči nám v našich bolestech a v utrpení duše, daruj nám ztracený pokoj, bratrskou lásku a nebeskou radost. Prosíme tě, přizvi všechny svaté rodu našeho, všechny svaté mučedníky, spravedlivé a ctihodné, a společně proste Pána, oslavovaného v Přesvaté Trojici, aby nám daroval odpuštění hříchů, a spasil nás před pekelnou propastí. Dej, abychom činili pokání. Abychom takto poučeni, mohli tebe velebit a s tebou oslavovat bezpočátečného Otce, spolu s jednorozeným Synem a životodárným Duchem, nyní i vždycky až na věky věkův. Amen.

____________ 

¹ Monastýr Zavala. Monastýr zasvěcený Matce Boží, jejímu svátku Uvedení do chrámu Přesvaté Bohorodice. Nachází se v eparchii Zachumsko-Hercegovinské a Primorské, Srbské Pravoslavné Církve u vesnice Zavala, v kantonu Hercegovina-Neretva, v dnešní Federaci Bosna a Hercegovina. Nachází se v údolí Popovo-Pole na úpatí hory Ostrog. Přesné datum založení monastýru není známo. Podle tradice, nechal první chrám na tomto místě postavit svatý apoštolům rovný císař Konstantin I. Veliký. První písemná zmínka o něm, pochází z roku 1514. V roce 1587 byl zde postaven nový chrám. V roce 1619 tento chrám jej vypsal ikonami Chilandarský mnich Georgije (Mitrofanović). V roce 1621, se stal v tomto monastýru, budoucí srbský svatý Vasilije Ostrožský, poslušníkem - novicem. V XVII. a na počátku XVIII. století, byl monastýr během turecko-benátských válek několikrát poškozen a v roce 1722 zničen. V XIX. století byl pak znovu obnoven igumenem Isaijem Šojićem. Během druhé světové války byl monastýr velmi poškozen ustašovci. Během války v Bosně a Hercegovině, v letech 1992 - 1995 se monastýr Zavala ocitl v bojové zóně, kdy všechny budovy monastýru, kromě chrámu, byly zničeny. V letech 2000-2002 byl pak monastýr zcela obnoven. Monastýrský chrám je od roku 2003 zařazen na seznamu národních památek Bosny a Hercegoviny.

² Monastýru Tvrdoš. Monastýr zasvěcený Matce Boží, jejímu svátku Zesnutí. Monastýr Srbské Pravoslavné Církve, blízko vesnice Tvrdoš, čtyři kilometry od města Trebinje. V tomto monastýru přijal mnišský postřih svt. Vasilije Ostrožský. Monastýr je také široce známý jako centrum výroby vína. Podle tradice, byl monastýr založen svatým apoštolům rovným císařem Konstantinem a jeho matkou svatou Helenou, ve IV. století. Na konci XIII. století, nebo na začátku XIV. století, byl pak obnoven svatým srbským králem Štěpánem Urošem II. Milutinem (v mnišství Theoktistem). Více jak 200 let, byl centrem Trebinjské metropolie. V roce 1667, byl velmi poškozen od zemětřesení, poté však byl znovu obnoven svt. Vasilijem Ostrožským. V roce 1694, během Velké turecké války, vyhodili monastýr do povětří Benátčané. Na počátku XVIII. století, pak došlo k několika pokusům o obnovu zničeného monastýru. Dnešní monastýrský chrám, byl postaven v roce 1928 zásluhou velkého ktitora Nikoly Runjevace, amerického rodáka z Trebinje a vysvěcen byl téhož roku na den svt. Vasila Ostrožského 29. dubna / 12. května, biskupem Zachumsko-Hercegovinským Jovanem a biskupem Zachumsko-Rašskym Nektarijem. Monastýr je dnes známý výrobou vína (zejména z místních odrůd Vranac a Žilavka) a vinnými sklepy, z nichž jeden pochází z 15. století. Ke konci roku 2016, byl zařazen do seznamu národních památek Bosny a Hercegoviny. Dne 6. března 2021 byl v kapli Vzkříšení Páně na hřbitově monastýru, pohřben biskup Zachumsko-Hercegovinský a Primorský (1992–1999) Atanasije (Jevtić). 

³ Pećská patriarchie. Je historiografický název pro Srbský patriarchát, tedy pro Srbskou Pravoslavnou Církev v období od roku 1346 do roku 1766. Jako místní církev měla titul patriarchátu a měla i autokefalitu. Sídlo bylo v Pećském monastýru, titul představeného byl, arcibiskup Pećský a patriarcha srbský.

⁴ Житија Светих. Април. Архимандрит Јустин Поповић 

⁵ Zachumská metropolie. Zachumská eparchie, byla založena v roce 1219, prvním srbským arcibiskupem Sávou. V témže roku, Srbská Pravoslavná Církev, získala autokefální status od Konstantinopolského patriarchátu. Jednalo se tedy o jedno z původních srbských pravoslavných biskupství. Jeho jurisdikce se rozkládala na historické oblasti Zachumlje a Travunija. Zachumlje nebo také Hum, je název pro srbský středověký region a stát (knížectví), který zahrnoval významné části horní (jižní) Dalmácie, přibližně od řeky Neretvy po město Dubrovník, se souvisejícím vnitrozemím a ostrovy.

 

⁶ Monastýr Ostrog - Манастир Острог. Mužský monastýr Srbské pravoslavné církve z XVII. století. Nachází se v Černé hoře v horách, 13 kilometrů od města Nikšić a 15 kilometrů od města Danilovgrad, ve výšce okolo 900 metrů nad úrovní moře. Byl založen v XVII. století. V monastýru se nachází ostatky zakladatele monastýru svt. Vasilija Ostrožského (♰ 1671). Monastýr Ostrog, se skládá ze dvou částí. Dolní monastýr, který byl založen v polovině XIX. století a sestává z mnišských cel a chrámu Svaté Trojice. V něm se také nachází ostatky svatého nového mučedníka Stanka, dvanáctiletého chlapce, kterému Turci odsekli jeho ruce poté, co v nich držel svatý kříž a nechtěl ho pustit. Horní monastýr, je pak od dolního monastýru oddělen cestou dlouhou okolo pěti kilometrů, která prochází skrze les. Horní monastýr, byl vystavěn ve skalním výklenku, ve výšce 900 metrů nad úrovní moře. Sestává ze dvou chrámů – Povýšení Svatého Kříže a Uvedení do chrámu Přesvaté Bohorodice. Chrám Uvedení do chrámu Přesvaté Bohorodice, je velmi malou kaplí, o rozměrech 3 x 3 metry a nachází se o něco výše na chrámem Povýšení Svatého Kříže. Právě v této kapli, prožil na patnáct let svt. Vasilije Ostrožský, v modlitbách. V tomto chrámu se dodnes nachází i divotvorné ostatky tohoto světce.

Monastýr Ostrog