Životy Svatých

Spálení ostatků svt. Sávy,

 prvního arcibiskupa srbského,

na Vračaru v roce 1594

památka 27. dubna / 10. května

Tělo světitele Sávy, prvního arcibiskupa srbského, který roku 1236 zesnul ve městě Trnovo, bylo v roce 1237, přeneseno z Bulharska do Srbska králem Vladislavem, synovcem svatého, do monastýru Mileševa¹.

V době tureckého útlaku a tyranie se srbský národ shromažďoval u svatých ostatků svého světce, aby u nich hledal a nacházel, útěchu a uzdravení. Ostatky svatého Sávy, byly pro Srby v pravdě nevyčerpatelným pramenem, všelikého šlechetného vzoru a příkladu, všeliké evangelní naděje, evangelní horlivosti, evangelní víry, lásky, naděje, radosti a posilnění.

Pokud srbská duše potřebovala lék na nějakou nemoc, našla jej u zázračných ostatků svého největšího světce a o vše pečujícího a starajícího se utěšitele. Pokud srbská duše potřebovala svatou sílu, která jistě zachraňuje před každým hříchem, každým utrpením, každým zlým duchem, čerpala tuto sílu ze svatého hrobu a svatých ostatků svatého Sávy. Pokud Srbové jako národ potřebovali nějakou pomoc, hledali a našli ji v Mileševu u svého nesmrtelného Svatého a zázračného Osvětitele. Pro každého Srba byl útěchou ve všech potížích, radostí ve všech bolestech, společníkem ve všech utrpeních, vysvoboditelem ve všech hříších, v každé smrti pak zachráncem a vzkřísitelem.

Tím vším byl pro Srby, v té největší možné míře svatý Sáva, zvláště pak, v době otroctví pod Turky, po rozpadu srbské říše na Kosovu v roce 1389.

V této temné a divoké době byl svatý Sáva se svými divotvornými ostatky v Mileševu, nejpřesvědčivějším zvěstovatelem evangelia, svědkem pravdy a spravedlnosti Kristovy, která se tolik projevila ve slavné minulosti Srbska. Věřící lid v něm viděl svou duši, své svědomí, svou víru, svou pravdu, svou spravedlnost, svou naději, svou svobodu.

Nesčetnými zázraky, které milostivě vyvěraly od svatých ostatků světitele Sávy, uzdravoval nejen tělesné, ale i všechny duševní neduhy a nemoci utrápených srbských duší a všeho srbského lidu. V něm měli Srbové neotřesitelnou a nesmrtelnou naději, že jednoho dne, je svatý Nesmrtelný z Mileševa osvobodí z tureckého otroctví. Proto za ním přicházeli z celé srbské země, k jeho svatému hrobu, aby se mu poklonili, aby byli od něj povzbuzeni, uzdraveni a tak skrze něj zbaveni, od všech možných těžkostí a potíží. A zázrak za zázrakem vzkřísil srbské duše ze zoufalství, slabosti a smrti.

Všichni spěchali ke svému milosrdnému utěšiteli a nade vším vítězícímu vzkřísiteli, spěchali za ním, se svými modlitbami, slzami, vzdechy, navštěvovali jeho svatý hrob a shromažďovali se kolem jeho divotvorných ostatků. A dostávalo se jim pravé a opravdové, vše utěšující pomoci.

Toto vše, však bedlivě sledovali Turečtí dobyvatelé. Před jejich vlastníma očima se od svatých ostatků světitele Sávy děly neobyčejné zázraky. A co více, mnoho muslimů ve svých nemocech přibíhalo ke svatému, který také jim činil zázraky, a také jim, se dostávalo zázračných uzdravení.

Toto vše, pak nakonec Turky podnítilo k tomu, aby se tohoto zázračného buditele a chrabrého povzbuzovatele srbského náboženského a národního vědomí, zbavili.

Bezprostředním důvodem, k zbavení se ostatků svt. Sávy, se pak také stalo povstání Srbů proti Turkům v Banátu v roce 1594 ². Tohoto povstání porobeného lidu proti tyranským Turkům se účastnili patriarcha Jovan Kantul z Peće, metropolita Visarion z Hercegoviny a zejména biskup Teodor z Vršace. Biskup Teodor vedl povstání Srbů v Banátu. Na svých vlajkách, měli povstalci vyobrazení svatého Sávy. Hlavním velitelem turecké armády, proti povstalcům byl Sinan Paša z Bělehradu, schopný voják, avšak nevzdělaný, pověrčivý a velmi krutý, který až k smrti nenáviděl křesťany. Dle jeho rozkazu, kdy potlačoval toto povstání, začalo od Turků, velké ničení chrámů, utrpení a zabíjení duchovenstva a křesťanů, v Srbské zemi a i v dalších krajích. Docházelo k nesčetným vraždám a zpustošení svatých monastýru.

Tehdy Sinan Paša, z obavy, že dojde k dalšímu povstání proti Turkům z Mileševa, kde spočívaly ostatky duchovního otce a vůdce srbské národa, nařídil, aby tělo svatého Sávy, bylo převezeno z Mileševa do Bělehradu a tam, aby bylo spáleno.

V čele turecké armády, která šla pro ostatky svatého Sávy, byl Ahmet Bey Oğuz. Turecké vojsko vtrhlo do Mileševa na Velký pátek roku 1594, там vše poničili, tělo svatého Sávy vzali ze schrány a přinesli je Sinan Pašovi do Bělehradu.

V sobotu 27. dubna 1594, dal Sinan paša spálit tělo svatého Sávy v Bělehradě na kopci Vračar. Tuto hroznou událost provázel pláč a nářek po celé srbské zemi. Jeden neznámý mnich tehdy napsal: „Ať je známo toto každému, když bylo Turky spáleno tělo svatého Sávy, arcibiskupa srbských a přímořských zemí v Bělehradě, byl velitelem vezír Sinan paša, který stál před vojskem…“.

Spálením svatých ostatků, však zlovolný a zlomyslný paša nespálil svatého, který před Božím trůnem na nebesích a na zemi v srdci a duši svého lidu zůstal naživu. „Sinan Paša vatru pálí, svatého Sávy tělo spálí, avšak nespálí nikdy, ani památku, ani slávu svatého Sávy!“ ³.

Takto se stal Bohonosný otec náš Sáva, apoštol a světitel Boží, ještě i po své smrti Kristovým mučedníkem.

Na místě, kde dal Sinan Paša spálit svaté ostatky svt. Sávy, dnes stojí monumentální chrám zasvěcený svt. Sávovy Srbskému.

Na přímluvy a modlitby svatých Tvých, Pane Ježíši Kriste, smiluj se nad námi. Amen.

______

¹ Monastýr Mileševa - Манастир Милешева. Srbský pravoslavný monastýr, který se nacházejí poblíž města Prijepolje. Byl založen svatým králem Stefanem Vladislavem I. (památka 24. září / 7. října) v letech 1234 až 1236. Monastýrský chrám, má fresky od nejlepších umělců své doby, jednou z nejznámějších fresek, je pak tzv. Bílý anděla, zobrazení anděla u Kristova hrobu (Mat 28, 1 - 3). Monastýr Mileševa je považována za jedno z nejkrásnějších děl evropského umění středověku. Od roku 1237, až do roku 1594, se v monastýru Mileševa, nacházely svaté ostatky svt. Sávy I.

² Banátské povstání - Банатски устанак. Bylo jedno z prvních povstání Srbů proti Turecké nadvládě v roce 1594. S tímto povstáním je také spojeno, spálení svatých ostatků svt. Sávy Srbského I. v Bělehradě, na jaře roku 1594. 

³ Šestá sloka Hymny svatého Sávy, druhé čtyřverší.