Životy Svatých

 Ctihodný starec, schiarchimandrita Sofronij (Sacharov) z Essexu (♰ 1993)

památka v den jeho zesnutí 28. června / 11. července

Ctihodný schiarchimandrita Sofronij, se narodil v Moskvě, 22. září roku 1896, v zámožné, vzdělané a věřící rodině, jako Sergej Semjonovič Sacharov.

Na jeho duchovní život měla také velký vliv jeho chůva, která byla velmi zbožná a měla hlubokou a silnou modlitbu. Dlouho se modlila v chrámu, někdy tam brala sebou i malého Sergeje, který jí seděl u nohou a poslouchal slova modliteb. V takovém prostředí a za takovýchto okolností, měl už jako malé dítě, přirozenou potřebu se modlit. V prvních letech svého života byl Sergej velmi slabý a býval hodně nemocný, postupně však, pod vlivem procházek s chůvou a také skrze modlitby, se začalo jeho zdraví zlepšovat.

Modlitba takto provázela Sergeje až do sedmnáctého anebo osmnáctého roku života. V té době, se nadchl pro malbu a mnozí si také všimli jeho uměleckého talentu. V tomto období, přestože zcela neodvrhoval křesťanství, se začal zajímat o mystickou literaturu. V roce 1915 byl přijat do Carské akademie umění. Během první světové války krátce sloužil u ženijního vojska. Od roku 1918 pokračoval ve studiu na Moskevské škole malířství, sochařství a architektury. Během let revoluce byl dvakrát zatčen tzv. Čekou (první ze série tajných policií v Sovětském Rusku), ale díky modlitbám svých příbuzných byl zachráněn.

V roce 1921, emigroval pryč z Ruska. Několik měsíců prožil v Itálii, potom žil v Berlíně, nakonec se usadil v Paříži. V tomto období dostával i pozvánky na tehdejší významné umělecké výstavy.

Duše mladého Sergeje, však přese všechno směřovala k Bohu. Roku 1924, na Paschu, pak prožil blahodatné navštívení, spatřil Nestvořené Světlo ¹.

Sergej, se od toho okamžiku, už nemohl v klidu věnovat malbě. Rozhodl se, že svůj život zasvětí Bohu. V roce 1925 vstoupil do teologického institutu svatého Sergeje v Paříži ². Při studiu na teologickém institutu však nenašel to, co hledal. Poznal jména, data, kdo co řekl, dozvěděl o historických problémech Církve a dalších věcech, on však chtěl slyšet pouze o tom, jak dosáhnout věčnosti. Cítil, že mu nezbývá nic jiného, ​​než odejít do monastýru, kde se lidé celý den a celou noc, věnují pouze službě Bohu. Otci Sofroniovi, budoucímu duchovnímu žáku starce Siluana, se poměrně brzy naskytla příležitost odejít do Království Jugoslávie a odtud potom na Svatou horu Athos.

Sám o tom později řekl: „V Institutu všichni hovořili o Bohu, ale já jsem tam Boha neviděl. Když jsem pak přišel na Svatou Horu Athos, nikdo tam o Bohu nehovořil, ale všechno a všichni o Bohu svědčili“.

Na Svaté hoře Athos, byl 8. prosince roku 1925, přijat do bratrstva Monastýr svatého velkomučedníka Pantelejmona. Za necelé dva roky, 18. března 1927, přijal mnišský postřih, se jménem Sofronij.

V roce 1930 se setkal se starcem, ctihodným Siluanem Athoským (♰ 1938), který se stal jeho duchovním učitelem. Skrze ctihodného Siluana, se pak otci Sofroniovi, zodpověděli mnohé otázky. Otec Sofronij, tyto otázky nazýval duchovní otázky zoufalství, které ho trápily po celá předchozí léta. Poučení ctihodného Siluana, se stali pro otce Sofronia první a hlavní oporou, celého jeho budoucího života.

13. května 1930, byl otec Sofronij rukopoložen na jerodiakona, srbským biskupem svt. Nikolajem (Velimirovićem), ochridským a žičským (♰ 1956).

V roce 1935 těžce onemocněl a byl na pokraji smrti. Mnozí, včetně samotného otce Sofronija, si už byli jisti, že mu zbývá jen velmi málo života, ale díky Božímu milosrdenství a také modlitbám ctihodného Siluana, bylo otci Sofroniovi přidáno, ještě mnoho dalších let života.

V roce 1938, mírně a v pokoji, zesnul jeho duchovní učitel a duchovník, ctihodný starec schimonach Siluan. Ten otci Sofroniovi před svou smrtí, předal poznámky a zápisky, které si dělal a které se po úpravě otcem Sofronijem, staly základem jeho slavného díla, knihy Starec Siluan ⁴. Tehdy také otec Sofronij, napsal první část této knihy, život starce Siluana. Otec Sofronij popsal svého duchovního učitele, v jeho pozdním období duchovního života takto: „Pokušení a těžkosti snášel s velikou odvahou. Měl výjimečně silnou vůli, ale bez tvrdohlavosti a svéhlavosti. Prostota, svoboda, neohroženost a nebojácnost, spolu s pokorou a blahosklonností. Pokora a poslušnost – bez poníženosti a snahy zalíbit se lidem – to byl skutečný člověk, Boží obraz a Jeho podoba.“

Po smrti svého duchovního otce, odešel otec Sofronij s požehnáním představeného monastýru do pustiny. V půstu, modlitbě, vedl svůj duchovní zápas ve skitu Karoulia ⁵ a také v některých dalších athoských skitech.

V roce 1941 byl rukopoložen na jeromonacha a od února téhož roku se stal i zpovědníkem svatohorského monastýru svatého Pavla ⁶. V letech 1943 až 1947 byl mnichem bratrstva kelie Svaté Trojice v Novém Skitu ⁷.

V roce 1941 poslal Posvátný Kinot ⁸ ze Svaté Hory Athos, dopis Adolfu Hitlerovi s žádostí, aby ochránil Athoské monastýry před možným zničením. Na Svatou horu Athos, pak dorazila skupina německých důstojníků, podle jejichž vyjádření a posudku, v té době závisela budoucnost celého mnišského poloostrova. Bylo důležité, aby s nimi přišel do kontaktu člověk duchovní a zároveň i dobře vzdělaný. Pro tento vysoce zodpovědný úkol, byl nakonec vybrán otec Sofronij.

Otec Sofronij svým vzděláním, svojí výchovou, skromností a pokoru, na německé velení natolik zapůsobil, že zpráva, kterou po návštěvě Athosu předložili Hitlerovu velitelství, byla velmi příznivá a blahosklonná. V důsledku toho pak nebyl během německé okupace poškozen žádný z monastýrů na Svaté Hoře Athos.

Avšak v roce 1946, během řecké občanské války, někteří řečtí mniši – nacionalisté, začali šířit zvěsti o spolupráci otce Sofronija s německými nacisty. Toto nemilosrdné pronásledování, spolu s  vážnou nemocí, kterou trpěl, byly nakonec důvody, které přinutily starce opustit místo mnohaletého duchovního zápasu a znovu se vrátit do Francie.⁹

V roce 1947 přišel do Francie, kde nastoupil do čtvrtého ročníku Teologického institutu svatého Sergeje, a hodlal dokončit své teologické vzdělání. Tam čelil další zkoušce, kdy musel podat zprávu o svém postoji k Ruské pravoslavné církvi Moskevského patriarchátu. Otec Sofronij, se v porevolučních letech nikdy netajil svou náklonností k Moskevskému patriarchátu, kdy to pro něj, byla především Církev mučedníků pronásledovaných pro víru. S ohledem na jeho, přechod k duchovenstvu Západoevropského exarchátu Moskevského patriarchátu, pak byl nakonec z tohoto Teologického institutu vyloučen. Poté začal sloužit jako pomocný kněz v chrámu svt. Mikuláše v „Ruském domu pro přestárlé“ v Sainte-Genevieve-des-Bois, 35 kilometrů od Paříže ¹⁰. Zde sloužil také v hřbitovním chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice. V té době, také podstoupil operaci žaludečního vředu.

V roce 1948, otec Sofronij, publikuje první ručně tištěné vydání knihy Starec Siluan, v nákladu 500 výtisků. V roce 1952, vychází v Paříži první typografické vydání této knihy a o několik let později, vychází i anglický překlad. V roce 1954, byl ustanoven do hodnosti archimandrity.

Postupně, se kolem otce Sofronija shromáždili duchovní děti a žáci, kteří rozmýšleli a směřovali k mnišskému životu. V roce 1956 s požehnáním církevní hierarchie vytvořil mnišskou komunitu na jedné farmě poblíž Sainte-Genevieve-des-Bois. Plnohodnotný monastýr, se mu, ale ve Francii, založit nepodařilo.

V listopadu 1958 se otec Sofronij, přestěhoval s některými svými duchovními dětmi do Velké Británie, kde byla, zakoupena usedlost, která tvořila základ budoucího monastýru svatého Jana Křtitele. Ten byl založen ve Spojeném království, v Tolleshunt Knights, poblíž Maldonu, v hrabství.

Tento monastýr, se od samého svého počátku, utvářel jako mnohonárodnostní, proto mu byl zaveden i jeho zvláštní ústav. Jitřní a večerní bohoslužby ve všední dny, se v něm sestávají především ze čtení Ježíšovy modlitby - Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou, v různých jazycích. Duchovním srdcem monastýru, je pak Božská liturgie. Jako základ duchovního života monastýru, bylo stanoveno starcem Sofronijem, učení ctihodného Siluana Athoského. Jehož památce byl zasvěcen jeden z chrámů monastýru. Dalším rysem monastýru svatého Jana Křtitele je to, že má mužské i ženské mnišské společenství žijící odděleně a samostatně, které je však spojeno společným bohoslužbami a svým duchovním vedením.

V tomto monastýru, pak otec Sofronij, vedl svůj duchovní zápas, v půstu, modlitbě a v bděních až do konce svých dní. Nejprve jako představený monastýru a poté, od roku 1974 jako starec monastýru.

V posledních třiceti letech svého života, pak otec Sofronij napsal knihy, které pomohli a pomáhají mnohým lidem, kteří se v životě dostali do nějaké slepé uličky. Kromě práce na knihách, starec považoval za nutné vést duchovní rozhovory s bratry a sestrami monastýru (u rozhovorů, byli přítomni někdy i hosté), kdy tyto rozhovory, lze v podstatě nazvat závětí starce. Bylo velkou Boží přízní, že tyto rozhovory, mohly být zaznamenány.

Z těchto nahrávek rozhovorů, pak v roce 2003, vyšla dvoudílná kniha „Duchovní rozhovory“, kterou sestavili v monastýru v Essexu. Lidé cítí potřebu zkušenosti starce a pro mnohé se tyto rozhovory staly zjevením o tom, co je duchovní život, jak ho započít, jak jej uspořádat a naladit. V prostých slovech otec Sofronij, v těchto rozhovorech vypráví o svém životu v Bohu tak, že jeho slova, jsou srozumitelná i lidem, kteří se považují za nevěřící. Svým živým příkladem, ukázal, jak každý z nás, stojíme před nutností otevřít se všemu a pro všechny, abychom se stali křesťany. Knihy archimandrity Sofronija, byly přeloženy do mnoha jazyků světa a mnozí lidé, skrze ně nachází víru.

Starec projevoval takovou lásku, kterou nebylo možné zapomenout. Někdy jen jedno setkání s ním, udělalo nesmazatelný dojem, takže poté památka na toto setkání, žila v srdcích lidí, ještě po mnoho let.

Otec Sofronij, který po celý svůj život, trpěl různými nemocemi těla, svými modlitbami, nejednou zvedl ze smrtelné postele, už nevyléčitelné nemocné. Skrze jeho modlitby se staly zjevné zázraky, z nichž jedním z nejdůležitějších, bylo obrácení k pravoslaví mnoha lidí na Západě.

Starec se vždy, ve své pokoře, snažil skrývat dary prozíravosti a jasnozřivosti, avšak lidé si nejednou všimli, že i to, co otec Sofronij jen letmo zmínil, se ukázalo ve svém pravém významu, jako varování nebo posílení ve zkouškách.

Dar soudnosti nebo dar duchovní rady, se projevoval především v tom, že starec, lidem zjevoval obzory duchovního života, kdy poukazoval na to, jak je důležité v něm, nezabřednout v detailech a neulpívat ve svých problémech. „Je třeba jít dál,“ opakoval otec Sofronij a svůj vlastní stav, své rozpoložení a bytí, neustálého duchovního zápalu, pak předával dál těm, kteří k němu přicházeli.

Duchovní dary starce, se projevily i v „materiální“ sféře, psal ikony a fresky, k jeho autorství patří i řada pozoruhodných liturgických modliteb.

Archimandrita Sofronij, zesnul v tichu a pokoji monastýru svatého Jana Křtitele 28. června / 11. července, roku 1993.

27. listopadu 2019, jej Konstantinopolská Pravoslavná Církev připočetla do zástupu svatých, jako ctihodného Sofronija Athoského. Jeho památku si připomínáme v den jeho zesnutí, tedy 28. červena / 11. července.

_________________________________________________

 

¹ Nestvořené Světlo - Ἄκτιστο Φῶς. Nestvořené Světlo - nestvořené Božské působení, zjevené Ježíšem Kristem apoštolům, na hoře Tábor (Táborské světlo), které oni vnímali v podobě nadpřirozené záře, která je ozářila (Matouš 17, 2). Nauka o nestvořeném světle, je starokřesťanské učení, které vychází ze slov samotného Spasitele, který o sobě řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8, 12). Zjevivší se lidstvu jako Světlo, které osvěcuje každého člověka (Jan 1, 9), Pán ohlásil těm, co toužili po spáse, možnost spatřit Jeho předvěčnou slávu.

² Pravoslavný teologický institut svatého Sergeje, Institut de théologie orthodoxe Saint – Serge, Свято - Сергиевский правосланый богословский институт. Soukromá vysoká škola v Paříži, která vzdělává duchovní i laiky v pravoslavné teologii. Sídlí na adrese Rue de Crimée č. 93 v 19. obvodu. Institut je součástí eparchie Ruské pravoslavné církve v západní Evropě a funguje pod záštitou Pařížské akademie.

³ Monastýr svatého velkomučedníka Pantelejmona, Монастырь святого Пантелеимона на Афоне‎, Μονή Αγίου Παντελεήμονος. Ruský monastýr na Svaté Hoře Athos v Řecku, 19. v hierarchii svatohorských monastýrů. Monastýr se nachází na jihozápadním pobřeží poloostrova Athos, mezi monastýry Xenofont a Simonopetra.

⁴ Kniha Starec Siluan. Napsaná otcem Sofronijem (Sacharovem) a vydaná roku 1952 v Paříži.

⁵ Skit Karoulia - Σκήτη Καρούλια. Je svatohorský monastýr na hoře Athos, skitského typu (Skit z řeckého Σκήτη; jedná se o obydlí mnichů, žijících zcela samostatně nebo odděleně od monastýru se zvlášť přísnými pravidly mnišského života; toto pojmenování pochází od Skitské pouště v severozápadní části Egypta na jihu od Alexandrie, která byla prvotním místem šíření mnišství), patřící k Velké lávře a nachází se na jihozápadní straně poloostrova Athos, asi 6 km od Velké lávry. Bratrstvo skitu Karoulia, žijí v mnišských celách a v jeskyních. Cely byly postaveny v 17. století a celkem je jich dvanáct. V současné době žije v skitu Karoulia deset mnichů, jedná se o velmi surové a nehostinné podmínky k životu.

⁶ Monastýr svatého Pavla - Μονή Αγίου Παύλου. Jeden z athoských monastýrů, 14. v hierarchii svatohorských monastýrů. Monastýr se nachází u západního sklonu hory Athos, 1, 5 km od pobřeží a 150 m nad hladinou moře. Půl hodiny cesty od sousedního monastýru Dionysiat. Jako hlavní svátek monastýru, se oslavuje svátek Obětování Páně 2. / 15. února, památka ctihodného Pavla Xeropotamského, se oslavuje 28. července / 9. srpna.

⁷ Nový Skit, Νέα Σκήτη. Nový skit se nachází 20 min cesty od monastýru svatého Pavla, ke kterému i přináleží. Svoji historii skit vede od 10. stol, kdy se původně nacházel o něco málo výše, než se dnes nachází současný Skit sv. Anny. Hlavní chrám skitu je zasvěcený Narození Přesvaté Bohorodice a byl postaven v letech 1730 – 1757. V roce 1901 byla v chrámu postavena ještě kaple na počest památky sv. Konstantina, v níž jsou pohřbeni tři archijerejové, kteří zde vedli duchovní život: Theofan Lakedaimonský, Vissarion Rapsanijský a Gerasim Chalepský. Dnes má skit kolem 27 kalyv, z níž je 22 obydleno. Ve skitu žije kolem 40 mnichů, z nichž mnozí se věnuji ikonopisectví.

⁸ Posvátný Kinot - ῾Ιερὰ Κοινώτης – Πρώτος - Protos. Je ústřední výkonný sborový řídící orgán Svaté hory Athos, který zahrnuje zástupce (antiprosops) dvaceti Athoských monastýrů, volených každý rok jejich monastýry. Nachází se v Karyes.

⁹ Старец Софроний (Сахаров): факты биографии - https://obitel-minsk.ru/lutschije/2022/07/starec-sofronij-saharov

¹⁰ Ruský dům. Uváděn také jako Ruský dům pro přestárlé, je pečovatelský dům založený 7. dubna 1927 na panství Cossonnerie - Demeure de la Cossonnerie, v Sainte-Genevieve-des-Bois.

¹¹ Monastýr svatého Jana Křtitele - Patriarchal Stavropegic Monastery of St. John the Baptist - Ιερά Σταυροπηγιακή και Πατριαρχική Μονή Τιμίου Προδρόμου. Monastýr svatého Jana Křtitele, je mnišské společenství, které se nachází v Tolleshunt Knights, poblíž Maldonu, v hrabství Essex, v Anglii. Je nejstarší pravoslavnou náboženskou komunitou ve Velké Británii. Tento monastýr, založil v roce 1958, ctihodný Sofronij z Essexu (♰ 1993), v jurisdikci Surožské eparchie, Moskevského Patriarchátu Ruské Pravoslavné Církve, s požehnáním tehdejšího biskupa sergijevského Antonia Blooma (♰ 2003). Počáteční bratrstvo, bylo šest mnichů různých národností. V roce 1965, kvůli konfliktu mezi Archimandritou Sofronijem a arcibiskupem Antoniem, přešel tento monastýr, s požehnáním Jeho Svatosti Alexije I. patriarchy moskevského a celé Rusi, pod jurisdikci Konstantinopolského patriarchátu. V letech 1959 až 1974, byl prvním představeným monastýru archimandrita Sofronij. Součástí monastýru je chrám ctihodného Siluana Athoského, domovní chrám na svatého Jana Křtitele, hřbitovní chrám Všech svatých. Monastýr Svatého Jana Křtitele je smíšený, tj. společný mužský i ženský monastýr. V současnosti je v komunitě necelých 40 mnichů, z nichž většinu tvoří monašky, s menším počtem mnichů. Po zesnutí ctihodného Sofronija v roce 1993, se stal představeným otec archimandrita Kirillos. Poté, co se kvůli nemoci, vzdal vedení monastýru v roce 2019, je představeným otec archimandrita Petros.