Životy Svatých

neděle 18. června 2023

Sbor všech ctihodných a bohonosných Otců Svaté Hory Athoské

památka druhou neděli po Svaté Padesátnici

Každý rok, druhou neděli po Svaté Padesátnici, která následuje Neděli Všech Svatých, když je v chrámech čten úryvek z Matoušova Evangelia, o tom, jak Kristus přizval své první učedníky, koná se na Svaté Hoře Athos, oslava památky všech Ctihodných Otců, kteří svým životem jasně zazářili na této Svaté Hoře.

Toto Boží přizvání, přijali i Svatohorští svatí a dosáhli velkých výšin ctnostného života v Bohu. Počet všech Svatých Otců Svaté Hory Athos, je až na čtyři sta padesát, přičemž existuje několik dalších tisíc, neznámých a skrytých svatých asketů, kteří svým ctnostným životem, odříkáním a modlitbou posvětili zemi poloostrova Athos, což stalo i původem pro pojmenování Svatá Hora.

V pravoslavné tradici, je pak Svatá hora Athos také nazývána - Úděl Matky Boží, kdy sama Matka Boží navštívila toto místo a dala mu své požehnání.

Když v roce 44 po Kristově Narození začal židovský král Herodes Agrippa pronásledovat křesťany, dal setnout hlavu svatého apoštola Jakuba, bratra apoštola Jana Theologa a dal uvěznit apoštola Petra. Svatí apoštolové, se svolením Matky Boží, uznali, že je lepší Jeruzalém opustit. Ještě předtím se, ale rozhodli losem určit, kdo by měl do které země jít kázat Evangelium. Matka Boží, získala takto losem zemi Ibérii (Ibérie - antický a byzantský název dnešní Gruzie საქართველო).

Když už byla Matka Boží připravena vyrazit na cestu, zjevil se jí anděl Boží a přikázal ji, aby zůstala v Jeruzalémě. Anděl Boží jí slíbil, že její úděl se naplní v pravý čas. Potom Matka Boží zavolala apoštoly Ondřeje a Šimona, kterým předala svůj zázračný obraz k požehnání Ibérie.

Údělem Matky Boží se nakonec stala Svatá hora Athos. Stalo se takto. Když Matka Boží chtěla odjet na ostrov Kypr, aby navštívila svatého Lazara, zvedl se při plavbě na moři silný vítr. Bouře pak zanesla loď k břehům hory Athos, tehdy obývané pohany. Přesvatá Panna v tom spatřila znamení Boží vůle, kdy tento poloostrov jí byl dán na zemi jako její úděl. Matka Boží vystoupila na břeh a začala hlásat pohanům učení Evangelia. Mocí svého kázání a četnými zázraky, místní obyvatele obrátila ke Kristu.

Než opustila Matka Boží, Athos, požehnala lidu a řekla: „Hle, toto je můj úděl, od Syna mého a Boha mého! Boží milost tomuto místu a těm, kdo na něm zůstávají s vírou, bázní a v přikázáních mého Syna. S nevelkou péčí pro ně bude všeho hojně na této zemi. Na tomto místě obdrží nebeský život a milosrdenství mého Syna zde bude přebývat až do konce věku, a já tu budu horlivou přímluvkyní před svým Synem, za toto místo i za ty, kteří zde budou přebývat."

Společný svátek, všem Svatohorským Svatým, kteří jasně zazářili svým životem v Kristu, byl ustanoven poté, co byla v XIX. století, vytvořena a ustanovena jejich liturgická služba. Tuto službu - Služba Ctihodným a Bohonosným otcům, na hoře Athos v půstu zazářivších, napsal plodonosný duchovní spisovatel a duchonosný svatohorský asketa, ctihodný Nikodém Svatohorec (♰ 1809). Ten, tímto svým dílem, navázal na již dříve sepsané životy svatých svatohorců.

První ikona - Sbor všech ctihodných a bohonosných Otců Svaté Hory Athoské, byla napsána v roce 1796. Ve stejném roce, pak byla také pravděpodobně sepsána i služba ctihodným Nikodémem Svatohorcem.

Liturgická služba, byla vytištěna v Ermupoli na Syrosu, až v roce 1847 „za pomoci ctihodné společnosti Athoských otců“, která ji vytiskla kolem v nákladu, kolem pěti set výtisků.

Ctihodný Nikodém říkal, že jedním z důvodů, proč sestavil službu k památce těchto svatých a ctihodných otců, bylo to, že všude si věřící tradičně ctili a oslavovali památku svých místních svatých, avšak Svatá Hora Athos, žádný takový svátek neměla. Tento svátek, má pak především sloužit jako podnět k napodobování ctností a horlivosti všech ctihodných a bohonosných otců minulosti. S takovouto vděčností, láskou a blahodatným Božím vdechnutím, napsal tuto službu plnou chvály svatým otcům ctihodný Nikodém.

V kánonu této služby na Jitřní, je pak také, mnoho z těchto svatých jmenováno, i když samozřejmě ne zcela všichni. Ctihodný Nikodém, jména těchto svatých, neúnavně hledal ve svatohorských, ale i jiných knihovnách. Ve XX. století, pak text této služby, aktualizoval blažený hymnograf, mnich Gerasimos Mikrojannanitis (μοναχός Γεράσιμος Μικραϒιαννανίτης † 1991).

Počínaje od askety ctihodného Petra Athoského (♰ 734), poté zakladatele Athoského mnišství, ctihodného Athanasia Athoského (♰ 1000), jakož i dalších velkých starců, je na Svaté Hoře několik druhů, způsobů a podob svatého života mnichů, kteří žili a žijí jako andělé v lidském těle, tak, jak nám o tom říká i tropar Otcům Svatohorcům.

Velikým darem a přínosem Svatohorských Otců, se pak jeví, jejich záštita, obrana a ochrana pravoslavných dogmat, ve všech pravoslavných zemích a také, jejich ochrana duchovního dědictví Pravoslaví.

Tropar všem ctihodným Otcům Svaté Hory Athoské hlas 1.

Otce Athoské pustiny, tělesné Anděly, vyznavače spolu se ctihodnými, světitele a mučedníky v modlitebních písních uctíme, napodobujíce je ctnostmi, jedním hlasem vzývajíce: Sláva Tomu, který vás oslavil, sláva tomu, který vás korunoval, sláva Tomu, který Vás zjevil našimi zastánci v neštěstích.