Životy Svatých

 Ctihodný Petr Korišský (♰ 1270)

památka 5. / 18. června

Ctihodný Petr Korišský - Преподобни Петар Коришки, žil v XIII. století v Srbsku. Svým rodem pocházel od zbožných rodičů z vesnice Koryša (občina Prizren na jihu Kosova a Metochije, v Srbsku). Jako dítě byl mírný, a zbožný, před dětskými hrami, dával přednost modlitbě, návštěvě chrámu a četbě svatého písma.

Poté, co si přečetl ve Svatém Písmu, že pro lásku k Bohu, je třeba opustit vše (Mat 19, 29), chtěl se stát po smrti svého otce poustevníkem. Matka však mu, ale připomněla jeho povinnost vůči mladší sestře Eleně, a tak Petr zůstal v domě svých rodičů a o to více ještě více, zesílil svůj asketický zápas v půstu, modlitbě a odříkání.

Když pak jeho matka zemřela, on i jeho mladší sestra, se rozhodli přijmout mnišský způsob života. Petr přijal mnišský postřih od starce, který žil nedaleko od jejich vesnice. Potom postavil dvě malé cely, kde spolu se sestrou začali vést život v modlitbě a odříkání. Jejich příbuzní a přátelé, jim však často narušovali modlitební ticho tím, že jim přinášeli jídlo. Spolu se sestrou, se proto rozhodli usadit na odlehlejším místě. Avšak ani tam, se jejich modlitební ctnosti neskryly před lidským zrakem a znovu k nim začali přicházet lidé.

Tehdy se Petr s Elenou, rozhodli vystoupat na vysokou horu s výhledem na Prizren, poblíž vesnice Koryša. Elena, unavená z namáhavé cesty, usnula. Bratr se rozhodl, ve snaze o větší samotu, jít, dále už sám, aby žil daleko od jakékoli lidské pomoci a útěchy. Svěřil proto do rukou našeho Pána, učinil nad ní znamení kříže a odešel dál do pustiny. Sestra pak zůstala žít v blízké vesnici, kde však i nadále přebývala v tělesné čistotě, půstu odříkání a modlitbě.

Dlouhé roky, pak ctihodný Petr, vedl svůj duchovní zápas v odlehlé jeskyni, kde si udělal domov své modlitby. Tam s pokorou snášel, strašný chlad i velké horko. Byl nešetrným a nemilosrdným nepřítelem svého těla, aby ho očistil od zhoubných vášní a přinesl jej jako čistou a živou oběť Bohu, za jídlo měl bylinky a žaludy, co rostly poblíž. Jeho samotu mu rozjasňovala jen divoká zvířata, která s ním žila v míru a pokoji. Zlí duchové proti němu zuřivě a vztekle bojovali, avšak svatý je umně zaháněl pomocí žalmů, duchovních písní a hymnů.

Když zlí duchové viděli, že i divoká zvířata jsou vedle ctihodného Petra mírná, udělali tak, že jednou na svatého v jeskyni napadl strašný had. Tehdy se však zjevil Archanděl Michael a hada odehnal svým mečem.

Po tomto zjeveném zázraku, pak Petr ještě více zesílil svůj duchovní zápas, až dosáhl takové čistoty srdce, že dokázal rozpoznat všechny úklady a nástrahy nepřítele našeho spasení a hned je ničil modlitbou a upřímnou pokorou, kdy neustále opakoval: „Jsem jen prach a popel před svým Pánem, bez Něho nemohu nic učinit.“

Jindy zase na ctihodného zaútočilo hejno vran, které se snažilo vyklovat mu jeho oči, on je však znovu zahnal modlitbou a čtením Vyznání Víry. Po těchto vítězstvích nad ďáblovými úklady, daroval Pán svému služebníkovi nevýslovnou radost, skrze zjevení Božského světla v jeho jeskyni. Toto vidění, pokračovalo po mnoho dní za sebou, takže ctihodný zapomněl i na pozemský pokrm.

Náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus, pak nechtěl, aby tato pochodeň zbožnosti, zůstala světu neznámá, a poslal proto k němu dva mnichy, kteří se slzami prosili ctihodného Petra, aby je k sobě přijal a naučil je životu v tichu modlitby.

Svatý, který v tom spatřil znamení svého blízkého odchodu k Pánu, je přijal, ukázal jim jeskyni a požádal je, aby mu tam vykopali hrob, a pak jim vyprávěl o svém životě v Kristu, duchovních zápasech a milostech, které mu seslal Pán.

Poté, co jim dal svá poučení, onemocněl. Byly mu podány svaté tajiny, po nichž ctihodný zvolal: „Sláva Bohu za vše!“, ještě se v potom v tichosti vroucně modlil, pak se s bratry rozloučil a 5. / 18. června, roku 1270 (nebo 1275) zesnul v pokoji.

Té noci, kdy pak ctihodný zemřel, bylo možno vidět světlo mnoha svící, které ozářili jeho jeskyni, a z jeskyně, bylo slyšet andělské zpěvy. Ráno pak bratři našli ctihodného, jak spočívá v kamenném hrobě, zabalen do vlněného sukna s jasnou tváří, a jeskyni naplněnou božskou blahou vůní.

Následně Pán podivuhodně oslavil přečestné ostatky ctihodného světce, neboť jim daroval hojně blahodati uzdravení a zázraků. Mnoho věřících, k nim přicházelo z různých stran země a podle víry, od nich přijímali útěchu a uzdravení.

Jeskyně ctihodného, byla přeměněna v Boží chrám a car Štěpán Uroš IV. Dušan (1331 -1355), ji předal pod správu starému igumenovi Grigorijovi. Následně se tento chrám, stal metochem monastýru Chilandar.

Některé části svatých ostatků ctihodného Petra, byly darovány do Konstantinopole a dalších míst. Koncem XVI. století, pak mniši z Korišského monastýru, ukryli před Turky zbytky jeho svatých ostatků, v jeskynním chrámu v monastýru Černá Řeka - Манастир Црна Река, kde se nachází dodnes.

Na přímluvy ctihodného otce našeho Petra Korišského, nechť se nad námi Pán smiluje a spasí nás, jako blahý a lidumil. Amen.