Životy Svatých

Ctihodní, Jan, Sergij, Patrikij a další,

v monastýru svatého Sávy zabití (♰ 796)

památka 20. března / 2. dubna

V osmém století, bylo okolí Jeruzaléma, vystaveno častým útokům Saracénů ¹. V té době, byl zcela zničen a vypleněn monastýr ctihodného Charitona ². Saracéni, se pak také dvakrát pokusili vyplenit i Lávru svatého Sávy Posvěceného ³, ​​ Boží Prozřetelnost však monastýr ochránila. Mniši z Lávry svatého Sávy, se poté mohli uchýlit před dalšími barbarskými nájezdy do Jeruzaléma, oni se však rozhodli, že místo, kde po dlouhá léta vedli duchovní zápas, za spásu své duše, neopustí.

V roce 796, ke konci Velkého Půstu, během týdnu před Květnou nedělí 13. března, se pak Saracénům podařilo vtrhnout do tohoto monastýru, ve kterém, se dožadovali toho, aby jim byly vydány všechny cennosti monastýru. Když mniši na to Saracénům odpověděli, že v monastýru nemají nic víc než jen skromné ​​zásoby jídla a své staré obnošené šaty, začali do nich Saracéni střílet ze svých luků šípy. Třináct lidí bylo přitom zabito a mnoho zraněno, mnišské cely byly v plamenech. Saracéni měli v úmyslu zapálit i monastýrský chrám, ale v dálce spatřili velké množství osob, a usoudili, že to můžou být vojáci vyslaní z Jeruzaléma. Saracéni proto rychle spěchali pryč, a vzali s sebou i to málo, co se jim podařilo najít a uloupit. Poté, co nepřátele utekli, těm, kdo přežili, pomáhal otec Tomáš, zručný lékař.

Na Velký Čtvrtek 20. března, Saracéni v ještě větším počtu na Lávru znovu zaútočili a začali v ní bez milosti zabíjet mnichy. Ti, kteří přežili, byli zahnáni do chrámu, kde byli mučeni, aby řekli, kde jsou ukryty jejich poklady. Celý monastýr byl obklíčen, aby se nikdo nemohl zachránit útěkem. Barbaři se zmocnili svatého Jana, mnicha, který byl ještě velmi mladý a v monastýru se staral o poutníky. Svatý Jan byl strašně mučen, přeřízli mu šlachy na nohou a rukou, a poté byl za nohy vláčen po kamení z hory, nakonec byla mučedníkovi strhána ze zad jeho kůže. Strážce liturgických nádob monastýru, ctihodný Sergij, všechny liturgické nádoby ukryl a snažil se utéct, byl však zajat a byla mu hned setnuta hlava.

Několika mnichům se pak ještě podařilo ukrýt se v jedné jeskyni před monastýrem, toho si, ale všiml saracénský strážce, který blízko strážil a nařídil, aby všichni z jeskyně vyšli. Uvnitř této jeskyně, pak ctihodný Patrikij řekl šeptem ostatním bratřím, co tam s ním byli: „Nebojte se, já sám vyjdu ven, za nás za všechny a zemřu, vy tady seďte a mlčte“. Když potom vyšel ven, Saracén se ho hned ptal, zda je v jeskyni ještě někdo, na což mu ctihodný odpověděl, že tam byl jen on sám. Poté byl Patrikij odveden do monastýrského chrámu, kde ostatní přeživší, čekali na svůj osud. Saracéni po nich požadovali výkupné 4000 zlatých mincí a také liturgické nádoby monastýru. Takové výkupné, však mniši dát nemohli. Byli proto poté odvedeni do jeskyně ctihodného Sávy, která se nachází za hradbou monastýru a před vchodem do této jeskyně, byl zapálen Saracény velký oheň, do kterého házeli hnůj, aby se mniši v jeskyni uvěznění, udusili jedovatým kouřem z ohně. V této jeskyni, takto zemřelo osmnáct mnichů, včetně ctihodných Jana a Patrikija. Ostatní přeživší, Saracéni znovu mučili, ale protože se od nich nic nedozvěděli, monastýr nakonec opustili.

Na Velký pátek pozdě v noci, se pak mniši, kteří se ukrývali v okolních horách, vrátili do Lávry. Těla zabitých bratrů, přenesli do chrámu, a tam je s velkým zármutkem pohřbili.

Barbaři, kteří vyloupili a vyplenili Lávru svatého Sávy, byli poté potrestáni Bohem. Stali se obětí náhlé nemoci, všichni do jednoho zemřeli a jejich těla se poté stala kořistí divokých zvířat.

______________

 

¹ Saracéni. (latinsky Saraceni, starořecky Σαρακηνοί — „Východní lidé“ ← arabsky شرق — sharq — „Východ“) nomádský beduínský kmen, který žil podél hranice Sýrie. O tomto lidu se zmiňuje už řecký učenec z I. a II. století Klaudios Ptolemaios a římský historik z IV. století Ammianus Marcellinus. Termín Saracéni, byl obecný termínem pro arabské muslimy ve svém všeobecném užívání mezi křesťanskými spisovateli v Evropě během středověku. V XII. století se „Saracén“ stal synonymem pro „muslima“ ve středověké latinské literatuře. Dnes tento název, historici používají pro obyvatelstvo arabského chalífátu v období od VII. do XIII. století (do dobytí Abbásovského chalífátu v důsledku mongolské invaze na Blízký východ).

² Faranská lávra. Mužský pravoslavný monastýr, jeden z nejstarších, který se zachoval v Palestině. Založen byl ctih. Charitonem vyznavačem kolem roku 330 v jeskyni, kde byl vezněn Chariton zločinci, kteří ho zajali. Nachází se několik kilometrů na východ od Jeruzaléma, v Judejské poušti, v údolí En Fara. Dnes má název Lávra – monastýr ctihodného Charitona a nachází se pod duchovní správou Ruské pravoslavné církve v zahraničí.

³ Lávra svatého Sávy Posvěceného. Řecký pravoslavný mužský monastýr, který se nachází na území Západního břehu řeky Jordán v Judské poušti, v údolí Nachal Kidron. Byl založen okolo roku 848, ctihodným Sávou Posvěceným (památka 5. prosince / 18. prosince). Je jedním z nejstarších kinoviálních monastýrů. Monastýr se nachází v jurisdikci Jeruzalémské pravoslavné církve.