Životy Svatých

Ctihodný Gilda – Gildas, Moudrý (♰ 570)

památka 29. ledna / 11. února

Gilda Moudrý - Gildas Sapiens, se narodil se v Království Strathclyde, v dnešním jižním Skotsku, byl však nucen uprchnout do Walesu. Tam založil i rodinu.

Po smrti své ženy se stal duchovním žákem Bretonského misionáře, ctihodného Iltuda (♰ 540), ve Walesu. V jeho monastýru přijal kněžství. Je jedním z hlavních apoštolů pravoslavné víry a šiřitelů Kristova Evangelia ve Walesu.

Nějaký čas strávil v Irsku a kolem roku 520 podnikl pouť do Říma. Na zpáteční cestě, Svatý Gildas na sklonku svého života odešel do Bretaně, kde vedl poustevnický život na poloostrově Rhuys (dnes Saint-Gildas-de-Rhuys) založil tam monastýr a byl v něm i představeným.

V roce 527 se znovu vrátil do Walesu, kolem roku 565 znovu navštívil Irsko a Rhuys, kde v roce 570 i zemřel.

Ctihodný Gilda, se proslavil dílem o utrpení své vlasti: De Excidio et Conquestu Britanniae - O zániku a dobytí Británie. Ve které tvrdě pokáral své krajany Brity¹, za jejichž hříchy byl jejich domovský ostrov napaden Anglosasy².

Toto jeho dílo, je kázání napsané v latině, ve třech částech a 110 kapitolách, odsuzující činy jeho současníků, jak světských, tak i církevních.

První část se skládá z Gildova vysvětlení jeho díla a stručné historie římské Británie od jejího dobytí za principátu až do Gildovy doby. Popisuje činy Římanů a nářek Britonů volajících ještě naposled po vojenské pomoci poté, kdy byly staženy římské jednotky. Tvrdě kritizuje Britony za jejich hříchy, současně však také oslavuje hrdiny jako Aurelia Ambrosia, kterého jako první autor popisuje jako vůdce odporu proti Sasům. Zmiňuje také vítězství v bitvě u hory Badon, později připisované Artušovi. Gilda sám ovšem jednoznačného velitele vojsk neuvádí.

Druhá část odsuzuje pět britských králů: Constantina, Aurelia Conana, Vortiporia, Cuneglase a Maelgwna. Jelikož se jedná o jedinou dochovanou zmínku o nich, napsanou v době jejich vlády, je tato část centrem zájmu historiků, zabývajících se britskou historií.

Třetí část je podobným útokem na tehdejší stav duchovenstva.

Gilda ve svém díle, pomocí rozsáhlých citací ze Starého a Nového zákona, především z knih proroka Izajáše a Jeremjáše, dále pak také z Listů apoštola Pavla ukazuje, že světské i duchovní autority, tehdejších Britů neodpovídali ideálům evangelia. Ve svém díle, se však také zmiňuje o „několika“ věrných synech církve a s chválou mluví o mnišském hnutí, které se v jeho době rodilo.

______________

¹ Britové, Britonové (z latinského Britto) či britští Keltové je označení pro původní keltské obyvatelstvo většinové části Velké Británie, které zde sídlilo od doby železné do období raného středověku. Jejich potomci jsou zejména Velšané, Cornwallané a Bretonci.

² Anglosasové, je označení obvykle užívané k popisu kulturně a jazykově spřízněných germánských kmenů žijících na jihu a východě ostrova Velká Británie zhruba od poloviny 5. století až do doby normanského dobytí země v roce 1066. Anglosasové hovořili germánskými dialekty a podle Bedy Ctihodného byli potomky dvou mocných germánských kmenů, Anglů a Sasů původem ze současného severního Německa, a Jutů z dnešního Dánska.