Životy Svatých

Ctihodný Isidor Pelusijský (♰ okolo 449)

památka 4. / 17. února

Ctihodný Isidor Pelusijský -Ἰσίδωρος ὁ Πηλουσιώτης, se narodil v Egyptě, ve význačné alexandrijské rodině. Rozhodl se pro asketický způsob odříkavého života a stal se mnichem.

Odešel na horu poblíž města Pelusium, kde žil jako poustevník, napodobujíce život svatého Jana Křtitele a pouštních otců.

Během své cesty do Konstantinopole se setkal, se svt. Janem Zlatoústým, stal se jeho učedníkem a svůj život zasvětil šíření Kristova evangelia.

Ctihodný Isidor se věnoval především kázání, oné „praktické filozofii“, která podle jeho vlastních slov, je „základem stavby i samotnou stavbou“, zatímco logika „je její ozdobou“ a „kontemplace je její korunou".

Byl učitelem a neochvějným rádcem všech, kteří se na něj obraceli s prosbou o duchovní podporu – ať už to byl prostý člověk, velmož, biskup, alexandrijský patriarcha, nebo i samotný císař.

Zůstalo po něm na deset tisíc dopisů, z nichž se nám zachovalo něco kolem dvou tisíc devadesát. Většina těchto dopisů obsahuje hluboké teologické myšlenky a zároveň morálně poučné výklady Svatého Písma. V těchto dopisech, vystupuje ctihodný Isidor jako nejlepší žák svt. Jana Zlatoústého.

Láska a oddanost ctihodného ke svému duchovnímu otci svt. Janu Zlatoústému, se projevila v jeho rozhodných činech na obranu svatého, během pronásledování Jana Zlatoústého, ze strany císařovny Eudokie a arcibiskupa Theofila.

Z iniciativy ctihodného Isidora, byl svolán do Efezu Třetí všeobecný sněm (431), na kterém bylo odsouzeno lživé Nestoriovo učení. Díky ctihodnému, byly z Egypta do Pisidie (Malá Asie) přeneseny ostatky ctihodných Paisija Velikého a Pavla Thébského.

Ctihodný Isidor dosáhl vysokého věku a zemřel okolo roku 449.