Životy Svatých

Svatý apoštol a evangelista Jan Theolog

26. září / 9. října, památka zesnutí

Byl synem Zebedea a Salomé, dcery svatého Josefa snoubence. Společně se svým starším bratrem Jakubem, byl přizván Spasitelem naším Ježíšem Kristem, k apoštolství a šíření Evangelia (Mat 4, 21), (Mk 1, 19-20), (Mk 15, 40) u Genezaretského jezera. Opustili svého otce a oba následovali Pána.

Spasitel měl obzvláště rád apoštola Jana pro jeho obětavou lásku a čistotu duše a těla. Poté, co byl Kristem povolán k apoštolské službě, už od něj neodcházel a byl jedním ze tří učedníků, kteří byli stále s ním. Svatý Jan byl přítomen, když Kristus vzkřísil k životu dceru Jaira, byl také svědkem Proměnění Páně na hoře Tábor. Při Poslední večeři se posadil vedle Pána, na znamení apoštola Petra se naklonil těsně ke Spasitelově hrudi a zeptal se ho na jméno zrádce. Apoštol Jan následoval spoutaného Krista, z Getsemanské zahrady na soud nezákonných velekněží, Annáše a Kaifáše. Byl u svého učitele, když ho na nádvoří vyslýchali, neúnavně Ho následoval na jeho Křížové cestě. U podnoží kříže, plakal spolu s Matkou Boží a slyšel slova ukřižovaného Pána, která své Matce z kříže říkal: „Ženo, hle, tvůj syn!“ a jemu: „Hle, tvá matka!“ (Jan 19, 26-27). Od té doby se apoštol Jan jako milující syn o Přesvatou Pannu Marii staral, a sloužil ji až do jejího zesnutí, nikdy přitom neopustil Jeruzalém.

Po Zesnutí Přesvaté Bohorodice, se apoštol Jan, podle losu, který mu připadl, vydal do Efezu a dalších měst Malé Asie kázat Evangelium, spolu sebou vzal svého učedníka Prochora¹. Vypluli na lodi, která se však během prudké bouře potopila. Všichni, co na ní pluli, byli vyvrhnuti na pevninu, jen apoštol Jan zůstal v mořských hlubinách. Prochor, když ztratil svého duchovního otce a rádce, byl velmi sklíčený a poté odešel do Efezu sám. Čtrnáctého dne cesty, když stál na mořském břehu, uviděl, že na břeh vlna vyvrhla člověka. Když se k němu přiblížil, poznal apoštola Jana, kterého Pán držel naživu na širém moři po dva týdny. Učitel a učedník, poté spolu odešli do Efezu, kde apoštol Jan neustále kázal pohanům o Kristu. Jeho kázání provázely četné a velké zázraky, takže počet věřících s každým dnem přibýval.

V této době započalo pronásledování křesťanů císařem Neronem (54-68). Apoštol Jan, byl tehdy odvezen k soudu do Říma. Za vyznání víry v Pána Ježíše Krista byl odsouzen ke smrti, avšak Pán svého oblíbence ochránil. Když mu byl nabídnut, kalich se smrtelným jedem a on jej vypil, zůstal naživu, když měl na příkaz mučitele vstoupit do kotle s vroucím olejem, vyšel z něho nezraněn.

Poté byl apoštol Jan vyslán do vězení na ostrov Patmos, kde žil po mnoho let. Na cestě do vyhnanství vykonal apoštol Jan další mnohé zázraky. Na ostrově Patmos, jeho kázání doprovázené zázraky, k němu přilákalo všechny obyvatele ostrova, které apoštol Jan prosvítil světlem Evangelia. Vyhnal četné démony z modlářských chrámů a uzdravil přitom mnoho nemocných. Pohanští kněží, se pak s pomocí běsů vzpírali jeho kázání. Obzvláště děsivý byl pro všechny mág Kinops, který se chlubil, že apoštola přivede k záhubě. Apoštol však mocí milosti Boží, která působila skrze něj, všechny úskoky a lsti démonů zničil. A Kinops, tento pyšný mág, nakonec neslavně zahynul v hlubinách moře.

Apoštol Jan poté svým učedníkem Prochorem odešel se na pustou horu, kde na sebe vzal třídenní půst. Při modlitbě apoštola se hora třásla a duněly hromy. Prochor padl strachem na zem. Apoštol Jan ho však pozvedl a přikázal mu, aby napsal, co řekne. „Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí“ (Zj. 1, 8), hlásal Duch Boží skrze svatého apoštola. Tak byla kolem roku 67 sepsána Kniha Zjevení svatého apoštola Jana Theologa. Tato kniha odhaluje tajemství osudu Církve a konce světa.

Po dlouhém vyhnanství, dostal nakonec apoštol Jan svobodu a vrátil se do Efezu, kde ve své práci apoštola pokračoval. Křesťany poučoval, aby se měli na pozoru před falešnými učiteli a jejich falešným učením. Kolem roku 95 napsal v ​​Efezu apoštol Jan Evangelium. Všechny křesťany přizýval, aby milovali Pána, aby milovali jedni druhé a takto, aby plnili Kristova přikázání. Církev nazývá svatého Jana apoštolem lásky, protože neustále učil, že bez lásky se člověk nemůže přiblížit k Bohu. Tři listy, které apoštol Jan napsal, nestále a hlavně, hovoří o významu lásky k Bohu a k bližnímu. Když byl už velmi stár, dozvěděl se apoštol Jan o jednom mladém muži, který sešel z pravé cesty a stal se vůdcem tlupy lupičů, vydal se ho proto hledat do pouště. Když provinilec uviděl svatého starce, začal se před ním skrývat, ale apoštol běžel za ním a prosil ho, aby přestal. Slíbil, že vezme mladíkův hřích na sebe, pokud ten bude činit pokání, aby nezahubil svou duši. Tento mladík, dojat srdečností lásky svatého starce, poté učinil skutečné pokání a napravil svůj život.

Svatý apoštol Jan zemřel ve věku více než sto let. Dožil se vyššího věku, než všichni ostatní očití svědkové života Páně a na dlouhou dobu zůstal jediným žijícím svědkem pozemských cest našeho Spasitele.

Když pak nadešel čas jeho odchodu k Pánu, společně se svými sedmi učedníky, se odebral za hranice Efezu, kde svým učedníkům řekl, aby mu připravili v zemi hrob do tvaru kříže. Do toho hrobu poté ulehl a svým učedníkům řekl, aby ho zasypali zemí. Jeho učedníci plakali a líbali svého milovaného učitele, neodvážili se však neuposlechnout jeho příkazu. Tvář světce zakryli plátnem a hrob s apoštolem zasypali. Když se to dozvěděli, ostatní apoštolovi učedníci přišli i oni na místo jeho pohřbení hrob vykopali, ale nic v něm už nenašli. Každého roku, pak 8. / 21. května z hrobu svatého apoštola Jana vycházel jemný růžový prach, který věřící sbírali a uzdravovali se jím z nemocí. Církev proto slaví památku svatého apoštola Jana Theologa se vzpomínkou na tento zázrak, také 8. / 21. května.

Pán dal svému milovanému učedníkovi Janovi a jeho bratrovi Jakubovi, jméno Boanerges - synové hromu – Βοανηργές, jméno posla nebeského ohně, děsivého ve své očistné síle. Spasitel tím poukázal na plamennou, ohnivou a obětavou povahu křesťanské lásky, jejímž hlasatelem byl apoštol Jan Theolog. Orel – symbol vysokého vzletu teologického myšlení – je pak ikonografickým symbolem evangelisty Jana Theologa. Z Kristových učedníků dala svatá církev jméno teologa pouze svatému Janovi, který spatřil tajiny Boží. 

_________

¹ Svatý Prochor, apoštol ze sedmdesáti, jeden z prvních sedmi diákonů, biskup Nikomédský. Památka 4. / 11. února a 28. července / 10. srpna. Jeden z prvních sedmi diákonů rané církve (Sk 6, 1 - 7). Podle tradice byl Prochor synovcem svatého prvomučedníka a diákona Štěpána. Nejprve doprovázel apoštola Petra a od něj byl ustanoven biskupem v Nikomédii. Po Zesnutí Přesvaté Bohorodice, byl učedníkem a společníkem na cestách svatého Jana Evangelisty. Spolu s ním byl na ostrově Patmos. Tam zapsal knihu Zjevení, ve které, byla svatému apoštolu Janovi odkryta tajina, o konečných osudech světa. Po svém návratu do Nikomédie, obrátil ve městě Antiochii svatý Prochor mnoho pohanů ke Kristu a tam i nakonec přijal mučednickou smrt za vyznání Kristova jména.