Životy Svatých

Ctihodný Kosma Zografský († 1323)

památka 22. září / 5. října

Ctihodný Kosma, poustevník Zografský, se narodil v Bulharsku a pocházel ze vznešeného rodu. Byl dobře vychován ve zbožnosti a kromě rodného jazyka se v mládí dobře naučil i řečtinu. Když dospěl, chtěli ho rodiče oženit, on však vroucně toužil po mnišském životě. Opustil proto tajně domov a odešel na Svatou horu Athos.

Ďábel se po cestě snažil otřást mladíkovou tužbou a mátl ho vidinou nepřekonatelné mořské propasti, která obklopovala Svatou horu. Avšak vroucí modlitba mladého muže rozptýlila toto ďábelské pokušení. Na Svaté hoře Athos, byl svatý Kosma přijat do monastýru Zograf. Tam byl dlouhou dobu poslušníkem, potom přijal mnišský postřih a nakonec byl ustanoven ekklesiarchou¹.

Svatému Kosmovi se v jeho mnišském životě na Svaté hoře, dostalo zvláštní milosti. Spatřil samu Nebeskou igumenii Svate hory Athos – Matku Boží, Přesvatou Bohorodici. Ta mu ve svátek Zvěstování v monastýru Vatopedi sama projevila svou přízeň, když mohl svýma vlastníma očima spatřit, jak pečuje o svůj pozemský úděl ². Stalo se to následovně. V chrámu svatohorského monastýru Vatopedi ve svátek Zvěstování, při bohoslužbě a poté i v trapeze, uviděl překrásnou a vznešenou ženu.

Ctihodný Kosma, byl kvůli tomu velmi zarmoucen a znepokojen. Nerozuměl tomu, jak se mohla nějaká žena ocitnout zde na Svaté hoře Athos, kam ještě žádná ženská noha nevkročila a proč mniši z monastýru zde dovolili její přítomnost.

Takto o tom rozmýšlející, vrátil se do monastýru Zograf, ke svému starci. Starec si všiml, že jeho učedník, je pro něco zarmoucený, a tak se ho zeptal: „Proč si tak smutný a zamýšlený?“ Kosma starci řekl, co uviděl v monastýru Vatopedi a upřímně také řekl všechny své pochybnosti a myšlenky, kvůli tomu, když spatřil onu překrásnou a vznešenou ženu, mezi tamními mnichy.

„Jak vypadala ta žena a jak byla oblečená?“ zeptal se znovu starec. Kosma mu podrobně popsal její vnější vzezření. Na to starec mu s povzdechem řekl: „Ty jsi tedy nepoznal, co se ti v tom monastýru zjevilo za ženu? Tak tedy věz, že to nebyla prostá, obyčejná a smrtelná žena, ale sama Královna naší Svaté hory a všeho stvoření!“

Za nějaký čas poté, ctihodný Kosmas, který zůstal sám v chrámu, obrátil se ve vroucí modlitbě k Matce Boží a zvolal: „Přesvatá Bohorodice! Pomodli se ke svému Synu a Bohu, aby mě poučil na cestě spásy! Sotva, co to dořekl, uslyšel hlas Matky Boží: „Synu a Bože můj! Nauč svého služebníka, jak se spasit!

A hned, v tom okamžiku, následovala odpověď na tuto prosbu a modlitbu Matky Boží: „Nechť odejde z monastýru do ticha - hesychie."

Kosma poté následoval tomuto nebeskému zjevení. Když dostal požehnání od svého představeného, odešel do blízké pustiny, ve skále si vytesal jeskyni, kde následně prožil celý svůj život, v neustálém asketickém zápase odříkání. Za to se stal důstojným Božího daru, činění mnohých zázraků.

A tak jako se snažil nepřítel lidského rodu na počátku jeho duchovní cesty, aby ho odvrátil od života v půstu, modlitbě a odříkání, tak i ke konci jeho života, byla pro něj před jeho smrtí, tím samým nepřítelem připravena těžká zkouška.

Nedlouho před koncem svého života, byl tento Boží vyvolenec poctěn viděním samotného Krista, který ctihodnému oznámil, že než jeho duše bude vzata do Nebeského Království, sám Satan se svými hordami na něj zaútočí, bude surově bitý a utrpí mnohá zranění. Božskou útěchou takto připravený na nastávající utrpení, odvážně pak snášel Bohem dopuštěné strašlivé ďáblovo opovržení, které on činí všem těm, kteří se jej odřekli, všech jeho skutků, všech pomocníků, veškerého sloužení jemu i veškeré pýchy jeho. Po třech dnech, po všem to strašlivém utrpení, přijal svaté tajiny Kristovy a se Slavoslovím na rtech, v pokoji odešel k Pánu.

Bůh ty, kteří ho ctí, poctí. Takto podivuhodně poctil a oslavil i ctihodného Kosmu. Po jeho blaženém zesnutí, při pohřbívání těla svatého, přišla k jeho jeskyni zvířata z okolí a ze všech stran se slétli ptáci. Všichni, jakoby porozuměli této ztrátě, mlčky obklopili spravedlivého, aniž by z něho spustili své oči. Když potom bylo jeho přečestné tělo spuštěno do hrobu a začali ho pokrývat zemí, každé z těchto němých tváří, vydalo žalostný křik, vzdávajíce poslední úctu Božímu služebníku. Poté, co takto projevili úctu, odešli každý svou vlastní cestou.

Za čtyřicet dní po zesnutí ctihodného, poté, co bylo odslouženo všenoční bdění, kdy dle tradice, chtěli bratři vyzvednout ze země svaté ostatky spravedlivého a přenést je do monastýru. Zjevil se pak přede všemi, prázdný hrob. Svaté ostatky ctihodného tam nebyly. Co se s nimi stalo, nikdo neví, ví to jen Bůh, který vládne nade všemi a po všechny věky. Amen.

_____________

 

¹ Ekklesiarch - ἐκκλησιάρχης (ekleziarcha, ekklesiarcha, ekklisiarcha) (z řeckého ἐκκλησία - chrám, ἀρχή – moc, správa; chrámový správce). Chrámový klíčník, správce dohlížející na bezpečnost chrámové budovy a chrámového příslušenství, odpovědný za udržování vnitřního pořádku chrámu, organizování a konání bohoslužeb a vším s tím spojeného, starší ponomar.

² Úděl Matky Boží. Takto je v pravoslavné tradici, nazývána Svatá hora Athos. Když v roce 44 po Kristově Narození začal židovský král Herodes Agrippa pronásledovat křesťany, dal setnout hlavu svatého apoštola Jakuba, bratra apoštola Jana Theologa a také uvěznil apoštola Petra, svatí apoštolové, se svolením Matky Boží, uznali, že je lepší Jeruzalém opustit. Ještě předtím se, ale rozhodli losem určit, kdo by měl do které země jít kázat Evangelium. Matka Boží, takto losem získala zemi Ibérii (Ibérie - antický a byzantský název dnešní Gruzie საქართველო).

Když už byla Matka Boží připravena vyrazit na cestu, zjevil se jí anděl Boží a přikázal ji, aby zůstala v Jeruzalémě. Anděl Boží jí slíbil, že její úděl se naplní v pravý čas. Potom Matka Boží zavolala apoštoly Ondřeje a Šimona, kterým předala svůj zázračný obraz k požehnání Ibérie.

Údělem Matky Boží se nakonec stala Svatá hora Athos. Stalo se takto. Když Matka Boží chtěla odjet na ostrov Kypr, aby navštívila svatého Lazara, zvedl se při plavbě na moři silný vítr. Bouře pak zanesla loď k břehům hory Athos, tehdy obývané pohany. Přesvatá Panna v tom spatřila znamení Boží vůle, kdy tento poloostrov jí byl dán na zemi jako její úděl. Matka Boží vystoupila na břeh a začala hlásat pohanům učení Evangelia. Mocí svého kázání a četnými zázraky, obrátila místní obyvatele ke Kristu.

Než opustila Athos, Matka Boží požehnala lidu a řekla: „Hle, toto je můj úděl, od Syna mého a Boha mého! Boží milost tomuto místu a těm, kdo na něm zůstávají s vírou, bázní a v přikázáních mého Syna. S nevelkou péčí pro ně bude všeho hojně na této zemi, na tomto místě obdrží nebeský život a milosrdenství mého Syna zde bude přebývat až do konce věku a já tu budu horlivou přímluvkyní před svým Synem, za místo toto a za ty, kteří zde budou přebývat."