Životy Svatých

Ctihodný nový mučedník Ignatij (Bazyluk) z Onufrijevského monastýru v Jablečne

(† 1942)

památka v den mučednické smrti 27. července / 9. srpna

a ve Sboru mučedníků Chełmských a Podleských

Ctihodný mučedník Ignatij z Onufrijevského monastýru v Jablečne, se narodil v šedesátých letech devatenáctého století v Polsku. O většině jeho života od narození, je známo velice málo.

V období mezi dvěma světovými válkami, byl mnich Ignatij v bratrstvu monastýru ctihodného Onufrija¹ ve vesnici Jablečne, v Lublinském vojvodství. Tento monastýr, byl po dlouhou dobu jediným pravoslavným monastýrem v Polsku.

Ignatij, nikdy nepřijal kněžství a až do svých posledních dní, zůstával prostým mnichem. Přesto, se těšil velké duchovní autoritě mezi místním obyvatelstvem. Otec Ignatij, byl jedním z nejstarších bratrů monastýru a jako své poslušenství, vykonával poslušenství zvoníka, svolávajícího monastýrské bratrstvo k bohoslužbě.

V září roku 1939, byl monastýr obsazen německými okupačními jednotkami, které zabavily monastýru potraviny a dobytek. Přestože monastýr nebyl uzavřen, mniši napsali protestní dopis veliteli okupační armády. Dopis, však situaci monastýru nijak neovlivnil.

V noci z 9. na 10. srpna 1942, pak němečtí vojáci zapálili monastýr. Mniši, kteří se snažili před požárem zachránit, uprchli z monastýrských budov a shromáždili se na nádvoří. Několika mnichům se však podařilo uprchnout. Otci Ignatijovi, se podařilo vylézt na zvonici, kde začal bít na poplach, aby varoval obyvatele Jablečne před nebezpečím. Poté byl, ale dopaden skupinou německých vojáků a ubit k smrti.

Němci pod hrozbou zastřelení, nedovolovali obyvatelům Jablečne, kteří dorazili na místo, aby oheň uhasili. Zadrženým mnichům nařídili Němci, aby si vykopali hroby. Nakonec však k  zastřelení přeživších nedošlo a tělo zabitého Ignatija, bylo dovoleno pohřbít na monastýrském hřbitově.

Mnich Ignatij (Bazyluk) byl v roce 2003, připočten Polskou Pravoslavnou Církví do zástupu svatých. V tomto roce, byly i jeho svaté ostatky vyzdviženy a přeneseny do monastýrského chrámu.

Památka ctihodného mučedníka Ignatija, se připomíná 27. července / 9. srpna a také v den památky Sboru mučedníků Chełmských a Podleských, která se slaví první červnovou a poslední červencovou neděli.

___________

¹ Monastýr ctihodného Onufrija Velikého v Jablečne. Mužský monastýr Polské Pravoslavné Církve, který se nachází na okraji vesnice Jablečna (Jabłeczna), na levém břehu řeky Bug, v okrese Biała Podlaska, v Lublinském vojvodství v Polsku. Monastýr byl založen na konci patnáctého století.

Podle tradice, se na těchto místech zjevil ctihodný Onufrius Veliký (památka 12. / 25. června) a předpověděl, že na tomto místě budou oslavovat jeho jméno. Krátce po tomto zázračném zjevení, připlula na toto místo ikona světce a zjevila se rybářům. Zpráva o nové zázraku se rozšířila po okolních vesnicích a na místo zázraku dorazil průvod s pravoslavným knězem a statkářem z okolních panství. Ikona byla umístěna pod dub a všichni s vírou volali: „Svatý otče Onufriji, pros Boha za nás. “ Na tomto pustém místě, obklopeném lesem a nebezpečnými mokřady, nebylo však možné zanechat ikonu bez patřičné ochrany, a tak se pár mužů rozhodlo toto místo neopustit a „nebeský dar“ hlídat. Již po pár dnech byla na tomto místě postavena kaple a do ní byla umístěna ikona. Brzy vznikla poustevna, která se postupem času proměnila v monastýr zasvěcený ctihodnému Onufrijovi Velikém - egyptskému poustevníku.

Historici tuto ikonu datují do XII. – XIII. století. Je napsána na křídovém podkladu, na cypřišové desce o rozměrech 112 x 75 cm. Je pokryta stříbrným obkladem s vyrytými obrysy stromů a řekou Bug. Celá postava světce je na ikoně viditelná, i když mírně ztmavená. Ctihodný Onufrij je zobrazen vzpřímeně, s dlouhým šedým vousem, který sahá pod kolena a zdá se být spletený. Celá postava září světlem soustředění modlitby. Ikona ctihodného Onufrija se nachází v hlavním chrámu monastýru v Jablečne, v první řadě ikonostasu napravo.

V 17. století byl v monastýru postaven velký chrám. Mniši z monastýru v Jablečne, nikdy nepřijali Brestskou unii, a byli proto i pronásledováni. Po uzavření Brestské unie* mniši z monastýru v Jablečne, odmítli její ustanovení přijmout a i přes pronásledování, si zachovali pravoslavnou víru. Až do pádu Polsko-litevské unie (Království polské a Velkoknížectví litevské) monastýr zůstával významným centrem dizunitů**.

V XVII. století, byl monastýrský chrám obehnán kamennou zdí. V roce 1914 byly v monastýru zavedeny kurzy pro žalmisty, škola pro farní učitele a tříletá zemědělská škola. Během první světové války, pak byly budovy monastýru zničeny a polské úřady zabraly školní budovy a téměř všechny pozemky. Velké škody napáchala i druhá světová válka, kdy v roce 1942 německá okupační vojska, založila v monastýru požár. Po mnoho let byl monastýr v Jablečne, jediným mužským pravoslavným monastýrem v Polsku. Monastýr Jablečne, se stal místem přijetím mnišských slibů ctihodného Alexije Karpatoruského, apoštola Karpatské Rusi a obnovitele pravoslaví mezi Rusíny († 1947).

V roce 1974 byly do monastýru přemístěny z Varšavy starší třídy teologického semináře, byla obnovena škola pro žalmisty a vytvořen dům pro přestárlé kněze. Na svátek ctihodného Onufrije se zde každoročně koná velká pouť.

Představeným monastýru, byli: současný metropolita Polské Pravoslavné Církve Sáva (Hrycuniak), dále vladyka Abel (Popławski), arcibiskup Lublinský a Cholmský a také vladyka Miron (Chodakowsky) arcibiskup Hajnowski, který tragicky zahynul při letecké havárii u Smolenska.

_______

* Brestská unie 1596. Bylo rozhodnutí řady biskupů Kyjevské metropolie Konstantinopolské pravoslavné církve, v čele s metropolitou Michailem Rogozou, přijmout římskokatolickou věrouku a přejít do podřízenosti papeži při zachování bohoslužby byzantské liturgické tradice v církevně slovanském jazyce. Tj. pod politickým a mocenským tlakem přijali jednotu s římským papežem a stali se tzv. uniaty. Nadále zachovávali svůj obřad i bohoslužebný jazyk, ale při bohoslužbě vzpomínali papeže jako hlavu církve, zástupce Kristova na zemi, a vyznávali i další heretická učení římské církve, která se roku 1054 oddělila od obecné a apoštolské církve.

** Dizunité. Polsky Dyzunici, doslova - nejednotní, tedy ti, kteří unii – jednotu, nepřijali - termín používaný na území Polsko – litevské unie, k vyznávání pravoslaví a duchovenstva, které nepřijalo podmínky Brestské unie. Náboženští disidenti, dizunité, byli postaveni mimo zákon. Tato situace části obyvatelstva, které bylo perzekuováno a pronásledováno, vedla ke krvavým konfliktům mezi uniaty a pravoslavnými. Po podepsání Věčného míru (1686), Kyjevská metropolie vešla do jurisdikce Ruské Pravoslavné Církve.