neděle 17. července 2022

Ctihodný Pachomios Veliký († 348)

památka 15. / 28. května

Narodil se okolo roku 292, v okolí města Latopolis (Λατόπολις, dnes Esna, město v Egyptě nacházející se na pravém břehu Nilu, 55 km jižně od Luxoru), jeho rodiče byli pohané. Už od mládí měl vrozené vlohy k dobru, byl dobré povahy, cudný a rozvážný, získal dobré světské vzdělání

Okolo roku 313, když mu bylo dvacet let, byl povolán do armády, do válečného tažení. Spolu s dalšími povolanci, byl poslán dolů po Nilu. Když na cestě do Alexandrie se loď zastavila v Thébách, byli povolanci ubytováni v budově městského žaláře, kde byli pod dozorem stráže. Tam za nimi přicházeli místní křesťané, se zásobami jídla, dávali vojákům najíst a starali se o ně. Když se Pachomios dozvěděl, že to tito lidé dělají pro svého Boha a takto naplňují jeho přikázání milovat své bližní, hluboce se mu to zarylo do jeho čisté duše. Slíbil si, že i on se stane křesťanem.

Když byla loď v Antinoopolis, dostihla všechny zpráva o konci vojenského tažení a všichni povolanci, byli posláni domů. Pachomios se však už domů nevrátil, odešel do Horní Thebaidy a na půli cesty do Latopolisu, se usadil v jedné odlehlé vesnici, kde od místního křesťanského kněze dostal poučení o víře a byl od něj také pokřtěn.

Začal poté vést přísný a odříkavý život, v jednom již pustém a opuštěném pohanském Serapisově chrámu poblíž. Na živobytí, si Pachomios vydělával pěstováním zeleniny a několika palem, jejichž plody pak dával těm, kdo tam přicházeli, ale i místním chudákům. Zde se Pachomios naučil lásce k bližnímu, kterou on sám, jako první u křesťanů poznal. Když ve vesnici začala řádit nakažlivá nemoc, Pachomios tam s láskou sloužil nemocným. Jeho zbožnost, uvážlivost a rozvážnost, již tehdy k němu přitahovaly mnohé, aby spolu s ním žili v odříkání a modlitbě. Po třech letech však začal být unavený z tolika množství lidí a začal proto, hledat duchovního rádce a učitele pro svůj duchovní zápas, protože se setkal v té době, s mnohými církevními spory a neshodami.

Se slzami se modlil k Bohu, aby mu zjevil, kde je pravda. Jednoho dne, pak při takové modlitbě uslyšel hlas, který mu řekl, že pravda se zachovává v církvi, kde slouží a kterou, jako dobrý pastýř vede svt. Alexandr, patriarcha Alexandrijský († 328). Poté Pachomios opustil svůj dosavadní příbytek, předtím poprosil jednoho mnicha, aby se i nadále staral o zeleninu, palmy a byl pohostinný k chudým a poutníkům.

O duchovní vedení, se pak obrátil k poustevníkovi ke ctihodnému Palamonovi z Thebaidy († 330). Tímto starcem byl s láskou přijat a začal poté horlivě postupovat v mnišském duchovním zápase, podle příkladu svého duchovního starce.

Jednoho dne, po deseti letech poustevnického života, když se ctihodný procházel pouští, zastavil se u rozvalin vesnice Tabennae¹. Uslyšel hlas, který mu dal přikázání, aby na tom místě, postavil mnišské obydlí. Pachomios, o tomto řekl starci Palamonovi a oba přijali tato vyslechnutá slova za Boží přikázání, vydali se do Tabennae, kde vše započali budovat. Svatý starec Palamon, požehnal počátek založení monastýru v Tabennae a předpověděl mu jeho budoucí slávu. Brzy na to, ctihodný Palamonos odešel k Pánu.

Tehdy se ctihodnému Pachomiovi, zjevil Anděl Boží v podobě schimnika (v mantiji a mnišském klobouku) a do jeho rukou mu dal soubor pravidel mnišského života. Za Pachomiem pak brzy, přišel i jeho starší bratr Jan a spolu s ním, se usadil v Tabennae.

Ctihodný Pachomios, přetrpěl mnoho pokušení a útoků od nepřítele lidského rodu, ale všechna tato pokušení, ctihodný skrze modlitbu k Bohu a trpělivost, statečně odrážel.

Postupně přicházeli za ctihodným učedníci. Jedni z prvních, kteří se dali vést ctihodným jako zkušeným pastýřem v duchovním životě, byli ctihodní Psentaisios, Sur, Pišoj. Po nich přišli otcové  Pekusij, Kornelios, Pavel, druhý Pachomios, Pafnutios, Tifoj, Petronius, kteří byli prvními z  jeho učedníků. Později pak přišli ctihodný Theodor Posvěcený a Ortisios.

Mnozí byli ohromeni pracovitostí ctihodného. Který jako představený monastýru, dokázal vykonávat všechny druhy práce a poslušenství v monastýru, obdělával zahradu, mluvil s těmi, kteří přišli prosit o duchovní vedení, sloužil nemocným.

Ctihodný Pachomios, zavedl pravidlo společného mnišského života Kinovii ³. Ustanovil jednotnost pro všechny v jídle a oděvu. Mniši v monastýru, museli pracovat, v poslušenstvích k užitku monastýru, která jim byla určena představeným. Mezi poslušenství, patřilo také přepisování knih. Mniši nesměli mít vlastní peníze, anebo přijímat cokoli od svých příbuzných. Ctihodný považoval v Bohu moudrou poslušnost, vroucně činěnou, za vyšší ctnost, nad půst a modlitbu a vyžadoval pečlivého a svědomitého plnění mnišských pravidel, přísně přitom trestajíce jejich narušitele.

Když se o těchto moudrých pořádcích v monastýru ctihodného Pachomia, doslechli ti, kdo horlivě hledali spásu duše, spěchali do tohoto monastýru a množství bratří se tak postupně, ještě více umnožilo. Dříve zbudovaný monastýr, se stal již těsným a bylo třeba vybudovat nové mnišské příbytky.

První z takto zbudovaných monastýrů, se nazýval Pabo a byl postaven na velmi pustém místě. Následně se z něj stal velký a vážený monastýr, který byl poté prvním v hierarchii všech ostatních monastýrů, přestože všichni mniši, kteří žili mnišský život dle pravidel ctihodného Pachomia, se nadále nazývali Tabennesioté, podle jména původního monastýru.

Nějaký čas, po založení monastýru Pabo, jeden ctihodný starec jménem Eponichos, abba² samostatného monastýru Scheneset, přišel a požádal ctihodného, aby byl jeho monastýr připojen k monastýrům, žijících podle jeho mnišských pravidel. Tohoto příkladu, pak následovali i mniši monastýru Tmuschons.

V pozdější době, ctihodný Pachomios, založil ještě pět dalších monastýrů. Množství mnichů, kteří žili pod vedením ctihodného, dosahoval až k sedmi tisícům. Ctihodný Pachomios monastýry řídil a navštěvoval je. Monastýr, ve kterém žil on sám, měl okolo 1300 bratří.

Jednou za ním do monastýru přišla jeho sestra Marie, která si dlouho přála vidět svého bratra. K sobě přísný asketa, se s ní ale odmítl setkat a prostřednictvím vrátného monastýru jí dal požehnání, aby vstoupila na cestu mnišského života a přitom ji přislíbil, také svojí pomoc. Marie plakala, ale jednala podle pokynů svého bratra. Mniši z Tabennae, pro ni postavili příbytek na protějším břehu Nilu. K Marii se poté začaly shromažďovat další monašky a brzy byl vytvořen ženský monastýr s přísnými pravidly, které jim předal ctihodný Pachomios.

Pachomios, však i nadále zůstával hluboce pokorným a skromným mnichem, který byl vždy připravený poslechnout a přijmout připomínky od každého bratra. Vůči sobě přísný až surový ctihodný Pachomios, měl v sobě velikou laskavost, milosrdenství a shovívavost k nedostatečně duchovně dospělým mnichům. Jeden z mnichů, svojí cestu duchovního zápasu směřoval k mučednictví, avšak ctihodný Pachomios, jej od této jeho cesty odrazoval. Na místo toho, ho poučoval, aby plnil mnišské poslušenství, krotil a zmírňoval v sobě hrdost a učil se pokoře. Přesto však tento mnich, svého učitele a rádce, neposlechl a z monastýru odešel. Na cestě byl přepaden lupiči, kteří ho pod hrozbou smrti přinutili obětovat pohanským bohům. V naprostém zoufalství se pak mnich vrátil do monastýru. Pachomios, ho přijal, ale nařídil mu, aby se den a noc neustále modlil, dodržoval přísný půst a žil v naprosté mlčenlivosti. Mnich se podřídil nařízením ctihodného a to zachránilo jeho duši před zoufalstvím a beznadějí.

Ctihodný Pachomios, učil mít se na pozoru před tím, abychom jakkoli soudili a posuzovali druhé, on sám se bál odsoudit kohokoliv třeba i jen ve svých myšlenkách.

Zvláštní péči a lásku, věnoval ctihodný Pachomios nemocným mnichům. Navštěvoval je, povzbuzoval sklíčené na duchu, vybízel je, aby děkovali Bohu a svoji naději, vkládali do Jeho svaté vůle. Nemocným zeslaboval půst, pokud to bylo nutné pro jejich uzdravení. Jednou, když nebyl ctihodný v monastýru, kuchař nepřipravil pro mnichy vařené jídlo s odkazem na skutečnost, že bratři se rádi postí. Na místo svého poslušenství v kuchyni, upletl pět set rohoží, ctihodný Pachomios, když se vrátil, jeho čin nepochválil.  Naopak, jako trest za neposlušnost, nařídil mnichovi, aby spálil všechny vyrobené rohože.

Vždy mnichy poučoval, aby měli jen naději na pomoc, milost a milosrdenství Boží. Jednou se stalo a v monastýru nebylo dostatek pšenice. Tehdy svatý celou noc probděl v modlitbě, ráno se pak stalo, že do monastýru bylo přivezeno od představeného města, velké množství chleba pro monastýr, aniž by něco museli bratři za to platit.

Pán, pak obdaroval ctihodného, darem činěním mnohých zázraků a uzdravování nemocí. Pánem, mu byly zjeveny následné osudy mnišství. Svatý věděl, že mniši posledních časů, nebudou mít takový zápal a horlivost, k duchovnímu zápasu jako ti první, budou

chodit jako ve tmě, nemajíce žádné zkušené duchovní učitele a rádce. Když bylo toto ctihodnému zjeveno, Pachomios padl na zem, hořce plakal, volal k Pánu a prosil ho, aby byl k těmto mnichům milostivý. V odpověď na svůj pláč a vzlykot, uslyšel hlas: „Pamatuj na Boží milosrdenství. Věz o mniších posledních časů, že i oni získají odměnu, neboť budou muset přetrpět pro mnicha těžký život.“

Na konec svého života, ctihodný vážně onemocněl morem, který se v těch místech kde žil objevil. Se synovskou láskou se o něj staral jeho nejbližší a milovaný duchovní žák, ctihodný Theodor Posvěcený .

Před svou smrtí, kterou předpověděl, pak ctihodný sezval všechny představené monastýrů a dal jim svá poslední duchovní poučení a za svého nástupce určil ctihodného Petronia . Zesnutí svatého je připisováno k rokům 346 až 348. Ctihodný Pachomios byl pohřben u hory poblíž monastýru.

Ctihodný Pachomios Veliký, je společně se ctihodným Antonijem Velikým, považován za sloup a pilíř poustevnictví a mnišství, a za zakladatele mnišské kinovie v křesťanském Egyptě.

___________

¹ Tabenissi – Tabena – Tabennae, je místem, kde byl založen první monastýr, kde byl kinoviální ústav. Tento monastýr, byl založen ctihodným Pachomiem Velikým na pravém břehu řeky Nilu v Horním Egyptě, asi 575 km od dnešní Káhiry.

² Abba - hebrejsky אבּא‎, řecky ββ : aramejsko – syrské slovo odpovídající starohebrejskému ab – otec

³ Kinovia – Κοινοβιος, tak se nazývá společný mnišský život. V monastýrech, kde je kinoviální ústav, dostávají vše potřebné: jídlo, oblečení, obuv a ostatní od monastýru, vše ostatní zůstává společné. Práce mnichů v monastýru není placena, je nezištná, plody práce zcela náležejí monastýru. Všichni mniši v kinovii, včetně představeného, nemají právo na vlastnictví, ani na vlastní majetek, včetně práv z darů, dědictví atd. Představený kinovie bývá nazýván kinoviarch.

⁴ Ctihodný Theodor Posvěcený - Όσιος Θεόδωρος ο Ηγιασμένος († 368). Památka 16. / 29. května. Učedník ctihodného Pachomia Velikého. Přízvisko Posvěcený, získal proto, neboť jako první ze svého monastýru, byl rukopoložen na kněze.

⁵ Ctihodný Petronius Egyptský († 348). Památka 23. října/ 5. listopadu. Jeden z prvních žáků ctihodného Pachomia Velikého. Vřelost víry a horlivost, s níž se Petronius oddal přísnému mnišskému životu, ovlivnily jeho rodinu i celý dům. Brzy jeho otec, bratři a služebnictvo následovali jeho příkladu a oddali se službě Bohu v monastýrech ctihodného Pachomia. Jeho sestry vstoupily do monastýru, kterému byla představená sestra ctihodného Pachomia. Vyznačoval se mimořádnou pokorou při obecenství s druhými, velkou rozvážností v chování a jasnou rozvážností. Nikdy v ničem nepolevil, ani přes své nemoci. Zvláště patrná u něj byla soucitná blahosklonnost k slabostem druhých. Tyto vlastnosti ho učinily hodným toho, že mu ctihodný Pachomios svěřil vedení monastýru Tismon a před svou smrtí i vedení všech ostatních monastýrů. Ctihodný Petronius, kterého ctihodný ustanovil, byl tehdy, však už sám smrtelně nemocný a jako představený je duchovně vedl, jen něco déle než dva měsíce. Zemřel na stejnou nemoc jako ctihodný Pachomios. Na své místo představeného, pak ustanovil ctihodného Ortisiosa († 368).

 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.