Životy Svatých

Svatý a ctihodný Lukáš, nový mučedník Adrianopoliský a Mytilénský (†1802)

památka 23. března/ 5. dubna

Nový mučedník Kristův, ctihodný Lukáš, poházel z města Adrianopolis (dnes město Dirne, které se nachází v evropské části současného Turecka), v křesťanské rodině. Jeho otec, se jmenoval Athanasios a matka Domnika. Když bylo chlapci sotva šest let, jeho otec zemřel a matka ho svěřila k výchově a také aby se vyučil trhovcem, jednomu řeckému obchodníkovi do Konstantinopole.

Když bylo chlapci třináct let, popral se s druhým chlapcem, který byl Turek. Ostatní Turci, kteří se kolem za chvíli shromáždili, když viděli, že Lukáš vítězí, vrhli se na něj s křikem a začali mu nadávat a vyhrožovat smrtí. Malý chlapec proto dostal velký strach a v jednom okamžiku zvolal: "Pusťte mě, pusťte mě, nechte mě jít a já se stanu muslimem! " Když to Turci uslyšeli, přestali s křikem a jeden z výše postavených  Turků, ho potom vzal k sobě do služby. Chlapce nechal přijmout islám a dal ho obřezat.

Nehledě na péči rodiny, ve které nyní sloužil a přes jisté přísliby budoucího skvělého života a dobrého společenského postavení, svědomí nedávalo chlapci pokoje. Dřívější strach, který dostal před Turky, ho už opustil. Chtěl ze služby odejít, ale službu už opustit nemohl.

Přehlížel všechna rozptýlení i zábavu a tajně, v skrytu ode všech, pro vše co se mu přihodilo, plakal. Nakonec se chlapec přece nějak spojil s Řekem, u kterého v Konstantinopoli začal poprvé pracovat a řekl mu o svém přání utéct. Tomuto obchodníkovi, se podařilo o chlapci říci na ruském konzulství. Přesto, všechny snahy vzít chlapce z jeho nového nedobrovolného domova, byly marné. Nakonec se však chlapci přece jen podařilo utéct, využil nepozornosti strážných, sundal ze sebe turecké oblečení a oblékl se znovu jako křesťan. Podařilo se mu nasednout na loď, která ho odvezla do Smyrny. Tam se Lukáš vyzpovídal knězi, který mu poradil, aby se vypravil na Svatou Horu Athos a tam, aby se pokusil znovu najít cestu spásy.

Ve většině monastýrů Svaté hory, ho však odmítali přijmout, protože byl ještě velmi mladý. Nakonec ho, ale přijali v monastýru Stavronikita (Monastýr Stavronikita - pravoslavný řecký mužský monastýr na Svaté Hoře Athos v Řecku, patnáctý monastýr v hierarchii athoských monastýrů, byl založen v 10. století. Svůj název získal podle tradice tak, že na jeho místě žil kdysi poustevník Nikita, který dělal kříže (Σταυρονικήτα – kříž Nikity). Nejdříve byl monastýr zasvěcen sv. Janu Křtiteli, byl ale zcela zničen v době křížových výprav. Monastýr tak, jak jej známe dnes, založil konstantinopolský patriarcha Jeremiáš I.), kde byl postřižen v rjasofor.

I přesto všechno, nemohl Lukáš pro svou duši najít pokoje, putoval po Svaté Hoře, vedl zápas sebeodříkání a byl vystaven mnohým pokušením. Nakonec, došel k myšlence, že pokoje, skutečného a opravdového pokání dojde jen tehdy, když vyzná Krista před těmi, před kterými od něho odstoupil.

Duchovník ze skitu svaté Anny, kterému Lukáš se vším vyznal, když viděl jeho mládí, pro které se bál, že nevydrží takovéto nebezpečenství a znovu se odřekne Krista, snažil se ho ještě přemluvit. Lukáš, byl však i přes svůj věk pevně odhodlán a tak mu starec, když viděl, že ho nepřesvědčí, dal za poslušenství, aby činil každý den na osm set zemních poklon a jedl jen suchý chléb a pil jen vodu. Lukáš se s radostí podřídil takovému to poslušenství starce a neustále myslel na vyznavačství pro Krista. Když se nakonec ukázal pevným ve svém rozhodnutí, vyprosil si i požehnání k tomu, aby se mohl stát novým mučedníkem pro Krista.

Od svého duchovníka, přijal Velkou schimu a potom s otcem jeromonachem Vissarionem, který ho doprovázel, odpluli společně na ostrov Lesbos, do města Mytiléna.

Bděním v modlitbě, přijímáním Svatých Tajin, které přijímal v Božím chrámu, se připravoval k nastávajícímu zápasu. Poté, co si dal přes mnišské řízy, světské oblečení a poprosil s mnoha slzami o odpuštění svého spolu poutníka a duchovní z chrámu, kde přijímal Kristovi Tajiny, odešel na místní soud. Nic z toho, co si však přál učinit, se mu nezdařilo. Se smutkem se vrátil k otci Vissarionovi a řekl mu:  "Otče, Kristův plamen nebyl zapálen!"

Přesto se, ale znovu vrhl do boje a vydal se k Nazir – agovy, aby před ním znovu vyznal věrnost Kristu a tím tak odčinil potupnou pečeť obřízky, která byla na něj, proti jeho vůli v dětství vložena. Když se mu Turci pro jeho mládí vysmáli, Lukáš soudce ujistil, že je při smyslech, že ví, co říká a žádal Nazir – agu, aby učinil to, co mu v takovýchto případech, nařizuje islámský zákon. Poté, byl bez doprovodu stráží předveden do domu soudce, kde se setkal s metropolitou Mytilénským, který tam byl vyzván, kvůli útěku a obrácení se na křesťanství jedné turecké rodiny. Tato událost, zapříčinila hněv a vztek těch co rodinu chytli a křesťané na ostrově, proto nyní žili ve strachu z krvavého pronásledování. Lukáš se před metropolitou uklonil a poprosil jej, aby se za něho pomodlil, aby svůj úmysl, dovedl do zdárného konce.

Nehledě na všechna nebezpečenství, dal metropolita odsloužit ve všech chrámech moleben za tohoto nově zjeveného Kristova vojína.

V tom čase, kdy mnozí křesťané přebývali v neklidu a strachu, jediný Lukáš, stál před soudem plný odvahy a sebevědomí.

Třikráte byl vyslýchán a tázán, přesto neustále ukazoval neoblomnou rozhodnost, vydat se vstříc rozsudku smrti a opovrhoval všemi těmi marnivými přísliby tělesných požitků, které mu byly od Turků předkládány.

Vnuknutím Svatého Ducha, nacházel slova ze Svatého Písma, kterými vyvracel muslimskou věrouku. Co však nejvíce otřáslo všemi, kdo se nacházel na soudu, bylo to, že nový vyznavač a svědek víry, v sobě neměl po celý ten čas, ni žádného strachu, ani obav.

Turci ho potom nechali po tři dny ve vězení a doufali přitom, že své rozhodnutí změní. Když však Lukáš po třech dnech, znovu předstoupil před soudce, poprosil ho o jedinou milost, poprosil ho o to, aby už nebyl marněn čas a aby byl popraven o hodinu dříve a mohl se tak připojit k Pánu na věčnosti.

Potom byl nad ním vynesen rozsudek smrti oběšením. Lukáš si před vykonáním rozsudku, vyžádal čas na modlitbu a modlil se za sebe i za všechny ostatní křesťany, zvláště pak za ty, kteří mu pomohli v jeho obrácení.

A protože nový mučedník zůstal neoblomným, ve věku devatenácti let, mu byl vynesen rozsudek smrti oběšením, který byl vykonán 23. března roku 1802.

Jeho svaté tělo, pak viselo oběšené po tři dny a tři noci. Potom ho Turci vzali, obtěžkali kamením a hodili do moře. Moře však tělo mučedníka vrátilo na břeh, kde ho pak našli zbožní křesťané, vzali ho ze břehu a s úctou pochovali.

Následně, se od svatých ostatků a modliteb nového mučedníka Lukáše, událo několik podivuhodných uzdravení, k slávě našeho Boha. Amen.