Životy Svatých

Ctihodný Theodosij Totěmský

památka v den zesnutí 28. ledna / 10. února

a v den vyzdvižení jeho svatých ostatků 2. / 15. září

 

Narodil se kolem roku 1530 ve Vologdě a rodiči byl vychován ve zbožnosti a bázni Boží. Byl velmi zbožný a už jako mladík měl ve zvyku hodně a usilovně se modlit. Neustále chodil do Božího chrámu. Když dosáhl plnoletosti, po prosbě a přání rodičů se oženil; z manželství vzešla jedna dcera.

Ani rodinný život mu však nebránil v tom, aby zanechal svého dřívějšího života ve zbožnosti a bázni Boží. I nadále horlivě navštěvoval Boží chrám, mnoho se také modlil doma, převážně v noci. Poté, co zemřeli jeho rodiče i jeho žena, celé své jmění předal svým příbuzným k výchově dcery a sám odešel do Vologodského monastýru Proměnění Páně¹, kde nakonec přijal i mnišský postřih.

S pokorou nesl jakékoliv nelehké poslušenství v monastýru, sekal dříví, pekl chleba, mlel mouku, a toto vše činil s pravou mnišskou horlivostí.

Na příkaz igumena monastýru se vypravil do Toťmy, aby tam dohlédl na monastýrské solivary. I tam byl velmi pečlivý a pracovitý, zároveň se však starostlivě choval k těm, kteří tam pracovali. Byl vždy mírný a milostivý.

Od okamžiku, kdy začal dohlížet na solivary, začaly přinášet soli více než kdy jindy. Poté, co se obyvatelé Toťmy začali stěhovat na jiná místa, rozhodl se, že zde založí monastýr. Všichni obyvatelé Toťmy, kteří ho velmi dobře znali ještě ze solivaru, mu byli ve všem nápomocní, a co bylo potřeba, to udělali, a se vším mu pomohli.

V roce 1554 získal carskou, tzv. nesoudní listinu (Безсудная грамота, tato listina umožňovala nezávislost ve věci práva a znamenala, že danou osobu či více osob může soudit jedině car), a jako požehnání dostal z Priluckého monastýru ikonu Matky Boží². Poté započal se stavbou monastýru a během jednoho roku, s pomocí tamních obyvatel, postavil dřevěný chrám Proměnění Páně, trapezu, kelie a vše ostatní potřebné pro život monastýru.

Protože sám získal v mládí dobré vzdělání, usiloval o to, aby i bratrstvo monastýru bylo vzděláváno, a proto v monastýru založil rozsáhlou knihovnu. V knihovně byly nejenom bohoslužebné knihy, ale i knihy na tehdejší dobu drahé, obsahující díla svt. Jana Zlatoústého, ctih. Efréma Syrského a dalších učitelů Církve.

Úsilím ctihodného byla také obnovena Efrémovská poustevna v Totěmském okruhu, takže se svatý Theodosij stal představeným dvou monastýrů. Vedl přísný a odříkavý život, neustále přebýval v modlitbě, duchovním zápase a práci, dávaje takto dobrý příklad ostatním bratřím.

Svůj duchovní zápas, půst i bdění nikdy nedával na odiv, vše činil skrytě. Až po jeho zesnutí bylo možno, aby bratři spatřili, že pod mnišským oděvem neustále nosil železné verigy (verigy jsou železná pouta, řetězy spojené s kovovými deskami, se zobrazením sv. Kříže nebo samotný sv. Kříž, které mnich, ke svému smíření, neustále nosil na sobě) a také hrubé sukno, které až do krve drásalo jeho tělo; pod pokrývkou hlavy schimnika nosil železnou čapku.

K tomu je dobré poznamenat, že sám ctih. Serafím Sarovský považoval verigy takovýchto asketů, jakými byli Theodosij Pečerský, Theodosij Totěmský, Vasilij Blažený a další, za jejich závěrečný, co do své podstaty, duchovní a tělesný zápas. A je možno i říci, že byli korunováním jejich zápasu, u kterého však ponejprv bylo zapotřebí, aby mu předcházel asketický zápas pokory, přetrpění těžkostí a přísného půstu.

Takto, zcela se odřeknuvší světa a všeho, co je vněm, prožil v Totěmském monastýru³ 15 let. Když poznal blížící se smrt, zanechal bratřím duchovní závěť, ve které hlavně zdůrazňoval nutnost církevní modlitby za všechny zesnulé.

Ctihodný Theodosij zesnul 28. ledna / 10. února roku 1568. Po svém zesnutí se proslavil velikým množství zázraků.

Takto například roku 1606, 38 let po zesnutí ctihodného, když ještě mezi živými v monastýru i v Totěmi byli ti, kteří ho osobně znali ještě za jeho života, se udál zázrak, kdy jedna dívka jménem Irina, dcera měšťana, která půl roku ležela ochrnutá na lůžku, ve snu spatřila mnicha, který v rukách držel ikonu Přesvaté Bohorodice. Tento mnich jí řekl, aby se s rodinou vypravili do monastýru a nechali tam odsloužit moleben ke Spasiteli a Matce Boží, a že se takto uzdraví od své nemoci. Když splnili a udělali vše to, co dívce bylo řečeno, tak se nemocná uzdravila, jako by ani nemocná nikdy nebyla. Podle toho, co řekla dívka a jak popsala vnější vzhled mnicha s ikonou, všichni z jejích slov poznali otce Theodosije.

V roce 1796 (2. / 15. září) byly při přestavbě monastýrského chrámu vyzdviženy netlející ostatky svatého.

V roce 1919 byl monastýr Svatého Proměnění Páně (Спасо-Суморин монастырь), stejně jako mnoho dalších v té době, zrušen, ostatky svatého byly vyvezeny do tzv. Antináboženského muzea města Vologdy, kde se nacházely 60 let.

V roce 1988 byly ostatky ctih. Theodosije předány z muzea do chrámu Vzkříšení Lazara města Vologdy. V září roku 1994 byly tyto ostatky přeneseny do chrámu Svaté Trojice města Toťmy a v roce 2001 nakonec přeneseny do chrámu Kristova Narození. Dne 15. září roku 2006 byla schrána se svatými ostatky ctihodného Theodosije Totěmského průvodem přenesena do monastýru Proměnění Páně, na místo jejich vyzdvižení roku 1796. Ostatky byly poté uloženy do monastýrského chrámu Nanebevstoupení Páně, kde se nacházejí k útěše mnichů i prostých věřících dodnes. 

Tropar hlas 1.

Od své mladosti, ctihodný otče Theodosiji, své tužby jsi napřímil ke Kristu Bohu, pro nějž jsi opustil město i vlast. Sláva pomíjející ti byla prachem, následoval jsi ctihodného Dimitrije a v jeho monastýru vedl jsi duchovní zápas, přestěhoval ses k městu Toťma a u řeky ses usídlil, půstem, bděním, hrubým suknem i verigami jsi své tělo zatěžoval. Proto Bůh, který viděl tvé úsilí, po tvém zesnutí, uštědřil ti dar zázraků. Ty vyháníš běsy a dáváš zrak slepým, od všelikých neduhů a neštěstí zbavuješ ty, kteří k tobě s vírou přicházejí a volají: Sláva darujícímu tobě moc, sláva korunujícímu tebe, sláva konajícímu tebou všem uzdravení.

Modlitba

Náš dobrý pastýři a v Bohu moudrý učiteli, ctihodný otče Theodosiji! Vyslyš nás hříšné, modlící se k tobě a vzývající ku pomoci tvé brzké zastání: vidíš nás hříšné, v tolika souženích přebývající, vidíš nás, nemohoucí a slabé, odevšad do pastí lapané, všelikého dobra zbavené a mysl malodušností potemnělou mající.

Pospěš si, služebníku Boží, nedopusť, abychom přebývali v hříšném zajetí, aby se z nás radovali nepřátelé naši, abychom nezemřeli v našich špatných a zlých skutcích. Modli se a pros za nás, nedůstojné, Pána a Spasitele, před Nímž jsi spolu s beztělesnými mocnostmi stojící. Učiň našeho Stvořitele vůči nám milostivého, v nynějším čase i v budoucím, a dej, aby nám neoplatil dle skutků našich a podle nečistoty srdcí našich, ale aby nás odměnil podle své dobrotivosti.

Na tvé zastání doufáme, tvými přímluvami se chválíme, tvoji pomoc a ochranu vzýváme, nad tvým hrobem udílejícím uzdravení se skláníme a našeho uzdravení nedůstojně prosíme tebe: zbav nás, Kristův služebníku, zlých duchů, kteří na nás napadají, zkroť vlny zhoubných vášní, neštěstí a pohrom, které povstaly proti nám, abychom díky tvým svatým modlitbám nepodlehli útokům a nezahynuli v hříšné propasti, v bahně a nečistotě našich zhoubných vášní.

Pros, ctihodný otče Theodosiji, Krista Boha našeho, aby osvobodil naši strádající vlast, správu i vládu od nemilosrdných bezbožníků, a dej, aby byl opět vyvýšen trůn pravoslavných vladařů, Jeho věrných služebníků. Nechť Pán vyslyší mnoho strádající hlas těch, kteří k Němu volají ve smutku a zármutku, den a noc, nechť vyvede ze záhuby náš život. Nechť nám daruje pokojný život, odpuštění hříchů, naším duším spásu a velikou milost. Amen.

________________________________________________________________________________ 

¹ Vologodský monastýr Svatého Proměnění Páně (Спа́со-Прилу́цкий Димитриев монасты́рь)

Monastýr byl založen roku 1371 v záhybu řeky Vologdy učedníkem ctih. Sergije Radoněžského, ctih. Dimitrijem Priluckým. Jeden z nejstarších a největších monastýrů ruského Severu. Po bolševické revoluci byl roku 1926 uzavřen a od roku 1930 byl využíván jako tranzitní věznice. V roce 1992 byl celý navrácen zpět Církvi a od té doby se z něho opět stal mužský monastýr.

² Sumorinská – Totěmská ikona Matky Boží

Památka se koná 28. ledna / 10. února. Tato ikona se proslavila mnohými zázraky v monastýru Svatého Proměnění Páně v Toťmě. Když se obyvatelé města Toťma obraceli k carovi Ivanu IV. Vasileviči (též zvaný Ivan Hrozný 1547–1584) s prosbou, aby mohli postavit monastýr, rostovský arcibiskup Nikandr daroval ctihodnému listinu k postavení chrámu a také vše ostatní, co svatý Theodosij potřeboval. V té samé době igumen Vologodského monastýru Svatého Proměnění Páně jako darem požehnal ctih. Theodosije touto ikonou Matky Boží, aby se s úspěchem završila stavba nového monastýru. S touto ikonou přišel ctih. Theodosij do Toťmy.

Ikona se proslavila mnohými zázraky. Po zesnutí ctihodného se ikona nacházela v kivotu před hrobem svatého, v hlavním chrámu monastýru, kde spočívaly i jeho ostatky. Mnohým nemocným, kterým se zjevil ctihodný Theodosij Totěmský, se zjevil s touto ikonou Matky Boží držící ji ve svých rukách.

³ Monastýr Svatého Proměnění Páně – Spaso-sumorinský  monastýr (Спасо-Суморин монастырь)

Monastýr se nachází ve městě Toťma ve Vologdské oblasti. Byl založen roku 1554 ctihodným Theodosijem Totěmským. V monastýru byl pohřben Ivan Alexandrovič Kuskov, zakladatel Fort Ross (Fort Ross, Форт Росс, bývalé ruské osídlení a pevnost na pobřeží severní Kalifornie v USA, 80 km severně od San Franciska. Byl založen Rusko-americkou společností pro rybolov a obchod s kožešinami roku 1812. Fort Ross bylo nejjižnější ruské osídlení v Severní Americe. V současné době se jedná o historický park v Kalifornii), rodák a měšťan z Toťmy, ruský průzkumník Aljašky a Kalifornie.