Životy Svatých

 Svatý Edmund (Ædmund), 

král Anglie a mučedník (841 – 869)

památka 20. listopadu / 3. prosince

Narodil se roku 841, v rodině zbožných křesťanů. Už ve své mladosti dostihl pravé podstaty modlitby. Svou mysl a srdce, vytrvale pozdvihoval k Bohu, jemu děkoval, slavoslovil ho, od něho vyprošoval všechna blaha, duševní i tělesná, potřebná k životu věčnému (Kol 4, 2), nazpaměť se naučil žalmy.

Roku 856, v den památky Kristova Narození, byl ve městě Bury, na hranicích mezi Suffolkem a Essexem, korunován na krále Východní Anglie¹.

Jako král, byl Edmund zbožný a ušlechtilý panovník, zcela oddán svému lidu, staral se o jeho hojnost a bezpečí. Kvůli tomu, se vzdal i dobrovolně manželství. Byl moudrý, spravedlivý a čestný, pokorný a zbožný, byl štědrým ochráncem chudých a vdov jako dobrý otec, byl také obráncem a záštitou Církve, Bohem k tomu vyvolený.

V roce 869 však do mírumilovného království vtrhla strašlivá bouře, započal vpád Velké Dánské armády². Král Edmund, zorganizoval a vytvořil odpor proti tomuto vpádu. Aby ochránil Anglii před Dány, zahájil obranu v Orfordu, v okolí Framlinghamu a na dalších místech, dokonce i mimo území Království Východních Anglů.

Roku 868 bojoval po boku s budoucím králem Alfrédem Velikým za osvobození Nottinghamu. V Zemi Východních Anglů, se staral o vybudování ochranných valů, na východ od Cambridge. Přesto všechno, roku 869 ohromné vojsko Dánů znovu napadlo Zemi Východních Anglů, při tomto vpádu bylo vydrancováno a spáleno mnoho měst, vesnic a monastýrů. Na podzim toho roku se udála bitva u Thetfordu v Norfolku, kde nepřítel utrpěl veliké ztráty. Přesto se, ale musel dát král na ústup, ustoupil až do vesnice Hoxne v Suffolku, kde byl nakonec i zajat. Když spatřil nevyhnutelnou porážku, odhodil svoji zbraň a aby zachránil svůj národ, sám sebe dal na smrt, takto následujíce Krista (Jan 15,12-14).

Poté byl spoután okovy, byl zbit, posmíván a ponižován. Odmítl se odříct od Krista, když k tomu byl násilím nucen, ani se nepoklonil pohanským bohům Dánů, naopak před svou mučednickou smrtí, neustále pronášel jméno Kristovo (Filip 2, 9 – 11). Nechtěl se stát spolu se svým národem, ani vazalem pohanů. Byl přivázán k dubu, kde ho znovu mučili a vystříleli do něj stovky šípů. Nakonec mu byla setnuta hlava, kterou nepřátelé odhodili a skryli v blízkých houštinách. Takto zakončil svůj pozemský život svatý král Edmund. 

Podle tradice, vojáci z jeho armády a lidé jemu poddaní, kteří našli tělo svého krále, nemohli najít jeho hlavu. Hledali ji dlouho, až nakonec, v zoufalství volali toho, kdo jim svojí smrtí, zachránil život: „Kde jsi? Kde jsi?", na to mrtvý král, jako živý odpověděl: „Tady Jsem! Tady Jsem! ". Když lidé našli hlavu svého umučeného krále, byla hlídána vlkem, který jí nikým netknutou, střežil mezi svými tlapami.

Poté byl Svatý Edmund, s úctou pochován ve vesnici Hoxne. Nad jeho ostatky, byl postaven dřevěný chrám. Na místě jeho pohřbení, byl spatřen sloup světla, který vystupoval do nebe.

Na mohyle krále, se udály mnohé zázraky. Avšak jedním z  největších zázraků, byl ten, kdy potomci těch samých Dánů, kteří umučili svatého krále, sami začali přicházet s modlitbou a prosbami k jeho mohyle a stali se křesťany jako on. Jeho mučednická smrt, se nakonec stala základem národní jednoty.

Na počátku desátého století, byly ostatky svatého krále Edmunda, přeneseny do monastýrské osady Beodericsworth, ze které se později stal monastýr Bury St Edmunds (dnes je to město ležící východně od Cambridge). Předtím než byly, ale ostatky svatého krále přeneseny do nového chrámu v Beodericsworth, všichni spatřili, že jeho hlava, se podivuhodným způsobem spojila s tělem a jen červená čára, která zůstala na jeho krku, byla připomínkou jeho mučednické smrti. Dokonce z jeho těla zmizely i rány, které mu zůstaly od šípů, samo jeho tělo bylo netlené, očekávajíce takto vzkříšení a věčnou slávu. V průběhu dalších let, se toto místo přebývání ostatků svatého krále mučedníka, stalo velikou svatyní a také i jedním z největších monastýrů v Anglii.

Svatý Edmund je ochráncem a přímluvcem nejenom zemí Východní Anglie, ale Anglie celé. V pravdě je svatý Edmund národním hrdinou, světlem z Východu, blaženým ochráncem Zemí Východních Anglů a celé Anglie. 

Tropar hlas 4.

Ve svých strádáních a utrpeních, vyměnil mučedník Král Edmund, korunu pozemskou za nebeskou a v moci tvé radoval se, Kriste Bože náš. Přemohl mučitele a pýchu démonů. Nyní ať se spolu s ním radují i lidé této země, neboť mocné jsou jeho modlitby, za spásu duší našich.

 

 

 

_________________________________________________

¹ Království Východní Anglie. Království Východních Anglů - The Kingdom of the East Angles - Regnum Orientalium Anglorum, bylo jedním z raně středověkých sedmi anglosaských království. Království bylo pojmenováno po vlasti Anglů v severním Německu a zahrnovalo Norfolk a Suffolk.

² Velká Dánská armáda. Jiné pojmenování pak také bylo: Velká pohanská armáda, staroanglicky Mycel hæþen here, anglicky Great Heathen Army, tento název pro vojenské vikinské družiny, která napadaly Anglii, pocházel ze středověké Anglosaské kroniky. Armáda, byla Angličany označována jako Dánská, v této armádě však byli také Norové, Švédové a Vikingové z Irska a Fríska i dalších míst a zemí. Od roku 865, se Dánští nájezdníci začali poprvé v Anglii usazovat, kdy Velká Dánská armáda připlula k břehům Kentu a přezimovala ve Východní Anglii.