Životy Svatých

pátek 30. října 2020

Svt. Petr I. Petrović - Njegoš,

metropolita Cetinjský

památka 18. / 31. října

Narodil se 1. dubna roku 1748, ve vesnici Njeguši, rodičům Marku a Marii Petrovićům.

Do monastýru vstoupil ve svých 1o letech, ve 12 letech přijal mnišský postřih. Když mu bylo 17 let, byl rukopoložen na jerodiákona. V roce 1765, odešel do Ruska, kde se učil v Petrohradském Duchovním Semináři, poté co se vrátil, byl rukopoložen na jeromonacha a poté byl ustanoven archimandritou. Mluvil a četl rusky, italsky a francouzsky.

V roce 1781, zesnul stoletý metropolita pravoslavné církve a zároveň i vládce Černé Hory, Sáva II. Petrović-Njegoš (Černá Hora byla v letech 1516—1852 teokratickým státem). Jeho nástupcem, se stal metropolita Arsenije Plamenac, který však vládl a byl metropolitou Černé Hory pouhé tři roky (1781 – 1784). Po něm, se stal vládcem a metropolitou Černé Hory, Petr I. Petrović - Njegoš, jeho archijerejská chirotonie, se uskutečnila 13. října roku 1784 v Sremských Karlovcích, v jeho 36 letech. Stal se třetím metropolitou a Černohorským vládcem z rodiny Petrovićů. Obě dvě úlohy, které mu byly svěřeny, světského vůdce i duchovního představeného, činil zodpovědně, jak vůči lidu, tak pak především vůči Bohu.

Vůči druhým byl blahosklonný a spravedlivý, sám vůči sobě, pak neústupný a přísný, přestože byl vládcem jednoho národa, žil ve stísněné kelii s jedním oknem, jako prostý mnich, jak pravý poustevník a postník. Zakládal a nechal stavět chrámy a monastýry, činil kněžské chirotonie. Vzdělával národ, kněžstvo i mnišstvo. Zavrhoval a potlačoval neřesti a pověry mezi lidem. Z Terstu donesl pytel prvních brambor, skrze co zachránil mnohé od hladu v budoucích letech.

Vytvořil základy zákonodárství a soudnictví, v roce 1798, Černá Hora, získala svůj první psaný zákon. Oblečen do vojenského stejnokroje a s mečem, byl v čele svého národa, když ho napadl Mahmud Paša Bušatlija. V bitvách u Martinići 11. července a u Krusi 22. září roku 1796, nakonec zvítězil nad trojnásobnou přesilou Mahmuda Paši Bušatlija, kterému byla ve druhé bitvě setnuta hlava.

Když se v roce 1806 armáda Napoleona Bonaparte, pokusila převzít moc v Černé Hoře a začala postupovat z Kotorského zálivu, vojska vladyky Petra I., posílená ruskými oddíly i ruskou flotilou pod velením admirála Dimitrija Seňavina, vyhrála a tyto francouzské síly z Boky Kotorské a Dalmácie vyhnala.

Černohorské metropolii pravoslavné církve a spolu s tím i Černohorské zemi, vládl čtyřicet šest let, majíce před sebou ideál, jak náboženský tak i státotvorný, starajíce se o nastolování souladu a harmonie, mezi černohorskými plemeny (Černohorská plemena či kmeny vznikly spojením rodin, které mají společný původ nebo předky. Podle tradice je kmen společenstvím pocházející z jedné rodiny nebo jedné osoby. Toto členění, je pak vlastní kmenům ze Staré Černé Hory a Staré Hercegoviny) a mezi Srby. Usmiřoval národy a plemena, bojoval proti Turkům a Napoleonovi, rozhodně pomáhal a podporoval Karađorđovo povstání (První srbské povstání Srbů na území Bělehradského pašalíku a dalších šest nahijích, v tehdejší Osmanské říši (Šumadija), které byly osídleny Srby, zprvu proti místní dahijské správě a později proti turecké nadvládě jako takové). Toto povstání, pak také chápal, jako svůj vlastní úděl a osud. Vladyka Petr a Karađorđe Petrović, velký kníže Srbů, tak na samém počátku XIX. století, společně započali cestu k jednotě svého národa.

Zesnul v den svatého apoštola a evangelisty Lukáše 18. / 31. října roku 1830, na osmdesátém prvém roku svého života a na čtyřicátém šestém roku služby arcipastýře. Pán jej proslavil na nebi i na zemi, jako svého věrného služebníka.

Čtyři roky po jeho smrti, byly jeho svaté ostatky vyzdvihnuty ze země. Ostatky svatého vladyky, byly nalezeny neporušeny, netlející a blaze vonící. Takto jsou zachovány dodnes a každý kdo navštíví Cetinjský monastýr Narození Přesvaté Bohorodice, je toho svědkem.