Životy Svatých

 Ctihodný starec Josef Hesychasta jinak zvaný „Ten, který obývá jeskyni“ (Spileot) 1897–1959

 památka den po jeho zesnutí 16. / 29. srpna¹

Narodil se 2. listopadu roku 1897 ve vesnici Lefke na ostrově Paros a při křtu obdržel jméno Franciskos čili František. Jeho rodiče Georgios a Maria byli chudými, ale zbožnými lidmi. Jeho otec Georgios zemřel v roce 1907 a o výchovu šesti dětí se starala matka Marie. Mladý Franciskos nemohl kvůli těžké materiální situaci rodiny dokončit školu, jelikož musel pomáhat matce a bratrům.

V roce 1914 odešel za prací do Pirea, potom si odsloužil službu v armádě a následně se usadil v Athénách, kde pracoval jako prodavač, jako kuchař či dokonce jako průvodčí v tramvaji. Když mu bylo 23 let, začal se zajímat o duchovní literaturu, pod jejímž vlivem napodoboval asketický život dávných Otců na hoře Pendelikon (Πεντελικό όρος). V roce 1921 se seznámil s jedním svatohorským starcem, který žil v Karee, načež rozdal vše, co měl, chudým a odešel na Horu Athos, aby se zde stal mnichem.

Na Svaté Hoře Athos se nejprve připojil k Bratrstvu ctihodného starce Daniela Katunakiotského (památka 7. / 20. září), potom však odtud odešel, protože hledal co nejvíce opuštěné místo pro svůj duchovní zápas. Hned pro sebe nenašel vhodného duchovního otce, o čemž později s hořkostí psal: Den a noc jsem proto plakal, že jsem nenašel Svatou Horu takovou, jak o ní píší svatí. Tehdy mladý Franciskos započal asketický způsob života přebývaje v jeskyních. Časem, po mnoha tvrdých a těžkých duchovních zápasech, se stal hodným daru blahodatné, neustávající modlitbu mysli.

Když pro sebe nenašel vhodný příbytek, nějaký čas putoval po Athosu a na život si přivydělával tak, že vyráběl košťata. Na svém putování se sblížil s mnichem Arseniem². Po radě ctihodného Daniela Katunakiotského, který poukázal mladým mnichům na vážnost poslušnosti pro duchovní život, stali se oba duchovními žáky bezelstného, mírného a dobrého starce Efréma z Katunakie, mnicha albánského původu, který jako dobrý řemeslník, dělal na Athosu sudy.

V roce 1925, ve svých 28 letech, přijal v jeskyni ctih. Athanasia Athoského velkou schimu se jménem Josef. Starec Efrém se před svou smrtí přestěhoval do skitu svt. Basila Velikého (nachází se na území spadajícím pod Chilandarský monastýr), kde brzy nato i zemřel. Po jeho smrti otec Josef, na prosbu spolubratra Arsenia, přijal na sebe povinnost představeného společenství, přestože otec Arsenios byl starší jak svým věkem, tak i mnišským postřihem. Když zůstali sami dva, Josef a Arsenios pokračovali ve svém putování po Athosu, a do své kalivy se vraceli jen na zimu. Později se ale rozhodli žít v ní už natrvalo. Na své živobytí si vydělávali dřevořezbou. Ze vzpomínek Josefa Hesychasta víme, že toto období jeho života bylo pro něj spojeno s velmi těžkými pokušeními a velkým duchovním zápasem. Starci se jednou zjevila dlouhá řada mnichů, kteří se chystali k bitvě s běsy. Vysoký a slavný vojevůdce mu nabídl, aby se postavil do první řady vojínů, s čímž Josef s radostí souhlasil. Po tomto vidění následoval surový duchovní zápas, který trval po dobu osmi let a díky jehož výsledku, jak sám uvádí starec Josef Hesychasta, vešel do všech úkrytů nepřítele našeho spasení a po krutém a nemilosrdném zápase odtud díky Pánově blahodati zase vyšel ven. Vážnou událostí v životě askety bylo nalezení duchovníka, starce Daniela, mlčenlivého a téměř úplného zátvorníka³, který svůj mnišský život vedl v Kelii ctih. Petra Athosského poblíž Velké Lávry (Lávra Svatého Athanasia). Od svého duchovníka pak Josef Hesychasta přijal jako pravidlo přijímat jídlo (sestávající z jedné části chleba a nevelkého množství zeleniny) jen jedenkrát denně, nečiníce přitom výjimky ani na velké svátky.

V době, kdy Josef Hesychasta přebýval ve Skitu svt. Basila Velikého, se kolem něj začalo utvářet nevelké mnišské bratrstvo. Ke starci se připojil jeho rodný bratr Athanasios, otec Jan z Albánie a otec Efrém. Poslušníkem u Josefa Hesychasta byl nějakou dobu i mnich Gerasimos (Menagias), který nehledě na to, že jeho zdraví mu neumožňovalo, aby v bratrstvu pobýval déle, vždy vzpomínal na starce s hlubokou úctou. Od té doby, kdy mniši začali žít nastálo ve své kalivě⁴, Josef Hesychasta, získal už velikou známost a za jeho radou přicházelo mnoho poutníků. Tato skutečnost však narušovala jejich snahu po odloučení od světa a nabádala zakladatele bratrstva hledat si nové místo pro jejich mnišský zápas.

V roce 1929 a 1930 Josef Hesychasta na chvíli opustil Svatou Horu, a to proto, aby na mnišství postřihl svou vlastní matku. Dalším důvodem bylo založení ženského kláštera nedaleko řeckého města Drama. V roce 1933 se vrátil na Athos a pět postřižených monašek následně duchovně vedl na dálku, skrze dopisy.

V lednu 1938 si otec Josef spolu s otcem Arseniem vyhlédl pro mnišský život opuštěnou kalivu, v Malém skitu svaté Anny, která se nacházela v jeskyních, pod útesem skály. Na tomto místě pak oba spolubratři vedli svůj duchovní zápas následujících třicet let. Mniši obnovili nevelký chrám svatého Jana Křtitele a pro sebe si postavili ze dřeva, větví a hlíny větší kelii, která byla rozdělena na tří menší části. Jedna pro otce Josefa, druhá pro otce Arsenia a třetí pro jeromonacha, který sem přicházel sloužit bohoslužby. Zde otcové Josef s Arseniem na nějaký čas zůstali sami dva. Samo rozpoložení kalivy a také nedostatek místa pro další kelie ani neumožňovalo přítomnost dalších bratří. Časem se však přesto k oběma otcům připojili noví učedníci z mladých mnichů, kteří přišli na Svatou Horu. Mezi nimi byl mnich Josef (budoucí duchovník monastýru Vatoped a životopisec ctihodného starce Josefa) a jeromonach Charalambos (budoucí igumen monastýru ctih. Dionýsia). V roce 1947 pak na Athos přišel devatenáctiletý Jan (budoucí starec Efrém Arizonský), kterého u přístaviště neočekávaně přivítal otec Arsenios, spolubratr starce Josefa. K údivu a překvapení mladého chlapce ho otec Arsenios přivítal jeho jménem a řekl mu, že včera večer se starci Josefovi zjevil svatý Jan Křtitel a přikázal mu, aby mladého Jana přijal. Svatý Jan Křtitel k tomu dodal: Posílám ti ovečku, vezmi ji k sobě do ohrady. Tak se i stalo, a mladý Jan se ocitl v zástupu nejbližších učedníků starce Josefa Hesychasta, mezi nimiž byl on tím nejmladším.

Život ve společenství bratří byl surový, těžký a téměř bezútěšný z materiálního pohledu, ale překypoval útěchou duchovní, v první řadě pak díky obecenství se slavným starcem. Starec Josef byl shovívavý ke svým učedníkům ve smyslu postního zápasu, ale v ostatním, hlavně v tom, co se týkalo poslušnosti, plnění si mnišských úkolů a povinností, byl velmi přísným. Za hlavní práci a úkol mnicha považoval modlitbu mysli. Otec Efrém prožil při starci dvanáct let, až do samého jeho skonání. Horlivě přitom vstřebával jeho poučení a prokazoval vůči starci nekonečné poslušenství. Ukázal se prostým a bez nejmenší zlosti ve svém srdci, pokorným a tělesně nezkaženým. Podle slov jednoho z jeho spolubratrů, otce Efréma Katunakiotského, otec Efrém (Moriatis, později „Filothejský a Arizonský“) pochoval svého starce a zdědil po něm také jeho modlitbu.

Těžkosti a nesnáze v jejich kalivě v Malém skitu svaté Anny, které se objevovaly, byly především spojeny s neustálou potřebou každodenně vynášet náklad do velkých výšek, což mělo také špatný vliv na zdraví mladých poslušníků. Proto přijal starec Josef v červnu 1951 rozhodnutí přestěhovat se blíže k moři. Vybral si k tomuto svému záměru kalivu svatých Nezištníků v Novém skytu.

Na počátku roku 1958 se však zdraví starce velmi zhoršilo a na jeho šíji se objevil velmi bolestivý absces. Starec ustoupil prosbám a naléháním svých duchovních žáků a souhlasil přijmout léčbu, přestože počítal úsilí lékařů za zbytečné. Od roku 1959 potom starec Josef trpěl také srdečním slabostí.

Nakonec starec Josef zesnul 28. srpna 1959, v den svátku Zesnutí Přesvaté Bohorodice. Přitom své zesnutí předpověděl dopředu a na sváteční liturgii přijal svaté tajiny.

Svůj život starec Josef Hesychasta zasvětil zkušenému poznávání božské blahodati, jejímu vyhledávání a získávání.

Ve svém neustálém asketickém zápase považoval za svého úhlavního nepřítele lenost, nikoli pýchu. Neboť jak říkal: Lenivost ti nedovoluje duchovní plod ani sebrat a spatřit jej (plod – rozuměj Boží blahodať), zatímco pýcha jej krade potom, když jej získáš. To jest, jestliže nebudeš lenivý a budeš chtít, tak v samém počátku zakusíš z toho drahocenného plodu díky vzpomínce na prožitou zkušenost, a můžeš jej pak (budeš-li chtít) skrze pokání a sebeobviňování v hříších znovu získat. Jestliže vůbec nevíš a neznáš, co je to za plod, tak se ani nebudeš starat a usilovat ho získat.

Nezapomenutelný starec Josef byl velikým hesychastou a asketou. Jím zavedený řád asketického života (ústav, typikon) se zakládal na příkladech velkého duchovního života starce Daniela z Kelie svatého Petra v Kria Nera a starce Kallinika Hesychasta, který žil v Katunakii.

Posvátný synod Ekumenického patriarchátu přijal dne 9. března 2020 rozhodnutí o přičíslení ctihodného starce Josefa Hesychasta k zástupu svatých Kristovy Církve.

Jeho památka je ctěna 16. / 29. srpna.

Ostatky ctihodného Josefa se nacházejí v monastýru Vatoped⁵, jeho čestná hlava spolu s druhou části jeho svatých ostatků se nachází v monastýru ctih. Antonia Velikého⁶ ve Spojených státech.

 ________________________________________________________

 

¹ http://fanarion.blogspot.com/2020/03/9-2020.html

² Starec Arsenios Spileot – Hesychasta Γέροντας Αρσένιος Σπηλαιώτης ο Ησυχαστής (1885–1983)

Byl spolubratrem na duchovní cestě mnišského života ctih. Josefa Hesychasty. Otec Arsenios byl velikým tvořitelem ctností, který získal dary duchovní rozhodnosti, rozvážnosti, soudnosti a pokory, ale také mírnosti, prozřetelnosti a neustálé modlitby.

https://orthodoxwiki.org/Arsenios_the_Cave-Dweller

³  Zátvorníkem je nazýván ten, kdo odešel do zátvoru tj. uzavření. Jde o duchovní podvih asketů, kteří se dobrovolně uzavřou do jeskyní nebo kelií, aby se oddali nepřetržité modlitbě.

⁴ Kaliva (řecky Καλύβα)

Doslovně chýše. Jde o samostatný příbytek či domek na Sv. Hoře Athos, určený pro život mnichů (jednoho až šesti). Každá kalyva má většinou několik pokojů, součástí je i domovní chrám; žije se zde podle vlastních pravidel. Několik takovýchto kalyv pak tvoří skit.

⁵ Vatoped (Βατοπέδι nebo Βατοπαίδι)

Je řecký pravoslavný mužský monastýr na Svaté Hoře Athos v Řecku, druhý v hierarchii athosských monastýrů, a je jedním z nejstarších, nejbohatších a nejrozsáhlejších svatohorských monastýrů, který se nachází na severovýchodním pobřeží poloostrova Athos, mezi monastýry Esfigmen a Pantokrator.

⁶ Monastýr ctih. Antonia Velikého v Arizoně

Založen učedníkem ctihodného Josefa Hesychasty, starcem Efrémem (Moraitisem) Filothejským a Arizonským, v roce 1995 v Arizonské poušti, poblíž města Florence.