úterý 25. srpna 2020


Ctihodný Arsenios Parosský

Památka v den jeho zesnutí 31. ledna / 13. února a také 5. / 18. srpna v den vyzdvižení jeho svatých ostatků

 

Narodil se roku 1800 na ostrově Joannina ve zbožné křesťanské rodině. Rodiče mu zemřeli v jeho devíti letech. Takto mlád se vypravil do školy v Kidonii, na západním pobřeží Malé Asie, kde se stal duchovním žákem jeromonacha Grigorise (Sarafisa). Vyznačoval se pokorou a velkou zbožností. Ve škole prožil pět let, přičemž se ukázal jako velmi nadaný žák. Ve škole získal jak vědomosti, tak se naučil mnoha duchovním ctnostem. Poté se stal učedníkem starce Daniela z Thesálie, se kterým odešel na Svatou Horu Athos. Na Svaté Hoře přijal mnišský postřih se jménem Arsenios, a prožil zde šest let. Poté spolu se svým starcem odešel do monastýru blízko Athén, později na Kykladské ostrovy. Zde byl otec Arsenios rukopoložen na diákona a také se stal školským učitelem. Zůstal zde až do roku 1840. Starec Daniel před svým zesnutím v roce 1837 požádal Arsenia, aby jeho ostatky přenesl na Svatou Horu Athos, což také otec Arsenios chtěl učinit. Na cestě se však zastavil v monastýru sv. Jiří na ostrově Paros. Zde se stalo, že igumen monastýru, otec Ilia (Georgiadis), řekl otci Arseniovi, že musí zůstat nyní v tomto monastýru. Otec Arsenios přijal jeho slova jako vůli Boží a roku 1840 vstoupil do bratrstva monastýru. To, že nakonec díky Boží prozřetelnosti na Svatou Horu Athos neodešel, ho uchránilo před napadením ze strany Turků, kteří v tomto období Athos napadli. V té době ze Svaté Hory Athos kvůli tureckým útokům odešlo na pět až šest tisíc mnichů. Ve věku 47 let byl v tomto monastýru rukopoložen na kněze – jeromonacha.

Starec Arsenios každodenně studoval Svaté Písmo a díla svatých Otců, získal dar neustálé modlitby mysli a slz. Celým svým životem se připodobnil svému ochránci, ctih. Arseniovi Velikému, který měl dar neustálých slz a pokání. Když sloužil před svatým prestolem, byl si vědom toho, že stojí před samotným Bohem, a vždy sloužil s velkou pokorou. Během bohoslužby se častokrát jeho tvář ozářila a stala se podobná tváři anděla.

Mnoho učinil zázraků skrze své modlitby, mnozí k němu přicházeli pro útěchu a pomoc. Všem byl velkou oporou.

Předpověděl den svého zesnutí. V den svátku svt. Basila Velikého řekl věřícím, že už brzy odejde z tohoto dočasného života do života věčného. Ještě s velkými těžkostmi odsloužil poslední bohoslužbu na svátek Zjevení Páně a po jejím skončení pravil, že to byla jeho poslední liturgie. Zesnul 31. ledna / 17. února roku 1877, kdy přijal svaté tajiny a odešel k Pánu.

Po tři dny k jeho tělu přicházeli lidé, aby se poklonili a rozloučili s otcem Arseniem. Poté byly jeho ostatky přeneseny na místo pohřbení, které on sám před tím určil. Jeho svaté ostatky byly ze země vyzdviženy v roce 1938. K zástupu svatých byl ctihodný Arsenios Nový – Parosský připočten v roce 1967 rozhodnutím Konstantinopolského patriarchátu.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.