.jpg)
CTIHODNÍ MUČEDNÍCI GURIJ, SAMON A AVIV(památka dle církevního kalendáře 15. listopadu / dle světského 28. listopadu)
Svatý Gurij a Samon byli přátelé a významní občané města Edessy (dnes Şanlıurfa, město v Turecku). V době pronásledování křesťanů za císařů Diokleciána (284 – 305) a Galeria (305 – 311) se tito dva zbožní křesťané, kteří byli velikými šiřiteli křesťanství, schovali před útlakem a mučením mimo město, kde žili v postu a modlitbě. Byli ale chyceni a předvedeni před soudce, aby se poklonili a obětovali modlám, na což odpověděli: «Jestliže se pokoříme před císařským nařízením a skloníme se před modlami, zahyneme, i kdybys nás nedal zabít». Na což byli krutě mučeni a poté byli uvrženi do žaláře, ve kterém zůstali od 1. srpna do 10. Listopadu a byli zde souženi hladem, zimou, a museli zůstat v neustálé tmě. Ve vězení se mučedníci modlili těmito slovy:
«Když volám, vyslyš mne, Bože spravedlnosti mé. Ty jsi mi v úzkosti zjednal svobodu. Smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou (Žalm 4,1). Tys utěšil proroka Davida v jeho soužení, proroka Daniela jsi učinil nad lvy silnějšího (Daniel 6) a mládencům jsi daroval vítězství nad mučitelem a jeho plameny (Daniel 3), ty nyní vidíš naši nemohoucnost, vidíš i onu zlobu, která povstala proti nám. Nepřítel snaží se od Tebe odtrhnout dílo pravice Tvé a oloupit nás o Tvoji Slávu. Ty však zhlédni milosrdným svým zrakem na nás a zachovej v nás neuhasínající světlo přikázání Tvých. Světlem svým spravuj kroky naše a učiň nás důstojnými Tvé blažennosti, neboť Ty jsi Blahoslavený na věky věkův».
Ze svého žaláře byli ještě několikráte vyvedeni a opětovně mučeni, ale protože zůstali neochvějní a pevní ve víře Kristově, byli jedné noci mučedníci vyvezeni za město, a tam jim mučitelé mečem setnuli hlavy. Zbožní křesťané poté pohřbili jejich svatá těla.
Za několik let byla na křesťany za posledního pohanského císaře Licinia (308 – 324) započata nová pronásledování. Císař vydal rozhodnutí k zatčení diákona Aviva, horlivého šiřitele křesťanské víry. Diákon Edesské církve Aviv však přišel před městské paláce sám, neboť si nepřál, aby při jeho hledání a pronásledování strádali i ostatní křesťané. Svatý Aviv vyznal svojí víru, sám vešel do ohně, kde s modlitbou odevzdal svoji duši Hospodinu (†322). Když oheň sám utichl, matka svatého spolu s ostatními spatřili, že tělo Aviva je neporušené, a nakonec jeho tělo pochovali vedle mučedníků Gurije a Samona.
Když pronásledování křesťanů pominulo, křesťané vystavěli chrám na památku tří mučedníků: Gurija, Samona a Aviva, jejichž svaté a divotvorné ostatky uložili do jedné schrány. Mnoho zázraků se dělo těm, kdo s vírou a láskou vzývali tyto svaté na pomoc.
Z mnohých zázraků a divů těchto Božích mučedníků je jeden, který je nejvýznamnější. Jedna vdova v Edesse měla dceru, zbožnou dívku Euthimii, se kterou se oženil jeden Gót (Gótové byli východogermánské etnikum, které podle tradice pocházelo z jižního Švédska a ostrova Gotlandu), voják z řeckého vojska. Matka této dívky se však o ni velmi strachovala a nechtěla ji pustit samotnou do daleké země. Nakonec se ji podařilo přimět Góta, aby se zapřísáhl u schrány svatých tří mučedníků, že nic zlého dívce neučiní, že jí pojme za svoji zákonnou ženu, neboť tvrdil, že je svobodný. Ve skutečnosti byl však již ženatý, a když dívku Euthimii odvedl do své vlasti, držel jí tam ne jako ženu, ale jako otrokyni, dokud nezemřela jeho vlastní žena. Potom se rozhodl, že spolu se svojí zesnulou ženou pohřbí i tuto živou dívku – otrokyni Euthimii. Dívka s pláčem prosila a modlila se ke svatým mučedníkům, aby ji zachránili. I zjevili se jí tehdy tito svatí mučedníci a zachránili ji tak, že ji v okamžiku zázračně přenesli z gótské země do Edessy, do chrámu svatých mučedníků. Druhý den ráno, když se chrám otevíral k bohoslužbě, našli dívku u schrány se svatými ostatky mučedníků.
Svatí mučedníci Gurij, Samon a Aviv jsou známi v pravoslavné tradici jako ochránci manželství a šťastné rodiny a věřící se k nim takto s vírou obracejí.
Svatý Gurij a Samon byli přátelé a významní občané města Edessy (dnes Şanlıurfa, město v Turecku). V době pronásledování křesťanů za císařů Diokleciána (284 – 305) a Galeria (305 – 311) se tito dva zbožní křesťané, kteří byli velikými šiřiteli křesťanství, schovali před útlakem a mučením mimo město, kde žili v postu a modlitbě. Byli ale chyceni a předvedeni před soudce, aby se poklonili a obětovali modlám, na což odpověděli: «Jestliže se pokoříme před císařským nařízením a skloníme se před modlami, zahyneme, i kdybys nás nedal zabít». Na což byli krutě mučeni a poté byli uvrženi do žaláře, ve kterém zůstali od 1. srpna do 10. Listopadu a byli zde souženi hladem, zimou, a museli zůstat v neustálé tmě. Ve vězení se mučedníci modlili těmito slovy:
«Když volám, vyslyš mne, Bože spravedlnosti mé. Ty jsi mi v úzkosti zjednal svobodu. Smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou (Žalm 4,1). Tys utěšil proroka Davida v jeho soužení, proroka Daniela jsi učinil nad lvy silnějšího (Daniel 6) a mládencům jsi daroval vítězství nad mučitelem a jeho plameny (Daniel 3), ty nyní vidíš naši nemohoucnost, vidíš i onu zlobu, která povstala proti nám. Nepřítel snaží se od Tebe odtrhnout dílo pravice Tvé a oloupit nás o Tvoji Slávu. Ty však zhlédni milosrdným svým zrakem na nás a zachovej v nás neuhasínající světlo přikázání Tvých. Světlem svým spravuj kroky naše a učiň nás důstojnými Tvé blažennosti, neboť Ty jsi Blahoslavený na věky věkův».
Ze svého žaláře byli ještě několikráte vyvedeni a opětovně mučeni, ale protože zůstali neochvějní a pevní ve víře Kristově, byli jedné noci mučedníci vyvezeni za město, a tam jim mučitelé mečem setnuli hlavy. Zbožní křesťané poté pohřbili jejich svatá těla.
Za několik let byla na křesťany za posledního pohanského císaře Licinia (308 – 324) započata nová pronásledování. Císař vydal rozhodnutí k zatčení diákona Aviva, horlivého šiřitele křesťanské víry. Diákon Edesské církve Aviv však přišel před městské paláce sám, neboť si nepřál, aby při jeho hledání a pronásledování strádali i ostatní křesťané. Svatý Aviv vyznal svojí víru, sám vešel do ohně, kde s modlitbou odevzdal svoji duši Hospodinu (†322). Když oheň sám utichl, matka svatého spolu s ostatními spatřili, že tělo Aviva je neporušené, a nakonec jeho tělo pochovali vedle mučedníků Gurije a Samona.
Když pronásledování křesťanů pominulo, křesťané vystavěli chrám na památku tří mučedníků: Gurija, Samona a Aviva, jejichž svaté a divotvorné ostatky uložili do jedné schrány. Mnoho zázraků se dělo těm, kdo s vírou a láskou vzývali tyto svaté na pomoc.
Z mnohých zázraků a divů těchto Božích mučedníků je jeden, který je nejvýznamnější. Jedna vdova v Edesse měla dceru, zbožnou dívku Euthimii, se kterou se oženil jeden Gót (Gótové byli východogermánské etnikum, které podle tradice pocházelo z jižního Švédska a ostrova Gotlandu), voják z řeckého vojska. Matka této dívky se však o ni velmi strachovala a nechtěla ji pustit samotnou do daleké země. Nakonec se ji podařilo přimět Góta, aby se zapřísáhl u schrány svatých tří mučedníků, že nic zlého dívce neučiní, že jí pojme za svoji zákonnou ženu, neboť tvrdil, že je svobodný. Ve skutečnosti byl však již ženatý, a když dívku Euthimii odvedl do své vlasti, držel jí tam ne jako ženu, ale jako otrokyni, dokud nezemřela jeho vlastní žena. Potom se rozhodl, že spolu se svojí zesnulou ženou pohřbí i tuto živou dívku – otrokyni Euthimii. Dívka s pláčem prosila a modlila se ke svatým mučedníkům, aby ji zachránili. I zjevili se jí tehdy tito svatí mučedníci a zachránili ji tak, že ji v okamžiku zázračně přenesli z gótské země do Edessy, do chrámu svatých mučedníků. Druhý den ráno, když se chrám otevíral k bohoslužbě, našli dívku u schrány se svatými ostatky mučedníků.
Svatí mučedníci Gurij, Samon a Aviv jsou známi v pravoslavné tradici jako ochránci manželství a šťastné rodiny a věřící se k nim takto s vírou obracejí.
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.