Životy Svatých

Svatý apoštol a evangelista Lukáš

(památka dle církevního kalendáře 18. října / dle světského 31. října)

Pocházel z Antiochie, v mládí vystudoval řeckou filozofii, dále lékařství a malířství. V tom čase, kdy na zemi kázal Spasitel náš Ježíš Kristus, svatý Lukáš přišel do Jeruzaléma, kde spatřil Spasitele, slyšel Jeho Spásonosné učení a byl svědkem Jeho zázračných skutků. Uvěřil v Něho jako ve Spasitele, a byl určen jedním ze Sedmdesáti apoštolů, kteří byli vysláni šířit blahou zvěst (Luk. 10, 1). Spolu s Kleopou spatřil Vzkříšeného Spasitele na cestě do Emauz (Luk. 24).
Po sestoupení Ducha Svatého na apoštoly, se Lukáš vrátil do Antiochie, kde šířil radostnou zvěst o z mrtvých vstání, spolu s apoštolem Pavlem, se kterým poté odešel do Říma, obracejíce na víru Kristovu Židy a pohany. Pozdravuje vás milovaný lékař Lukáš, napsal Koloským apoštol Pavel (Koloským 4, 14). Okolo roku 60, na přání křesťanů napsal Svaté Evangelium. Po mučednické smrti velikého apoštola Pavla, svatý Lukáš, šířil Evangelium v Itálii, Dalmácii, Makedonii a ostatních zemích. Jako první napsal ikonou Přesvaté Bohorodice, ne jednu, ale tři, také ikonu sv. apoštolů Petra a Pavla. Proto se na něj hledí jako na zakladatele křesťanské ikonografie.
Ke stáří navštívil Libyi a Horní Egypt. Z Egypta se potom vrátil do Řecka, kde opětovně s velikou horlivostí šířil Evangelium a mnoho lidí obrátil ke Kristu, nehledíce na své stáří. Svatý apoštol Lukáš napsal Evangelium a Skutky Apoštolů, které věnoval Theofilu. Bylo mu 84 let, když přijal v řeckých Thébách mučednickou smrt. Jeho ostatky (lebka) byly přivezeny do českých zemí Karlem IV. a jsou součástí Svatovítského pokladu v Praze.