Ikona Přesvaté Bohorodice Iverská

(památka ikony Přesvaté Bohorodice Iverské, se slaví 12. února / dle světského kalendáře to je 25. února)

Iverská ikona Přesvaté Bohorodice, zvaná též Vrátná (řecky - Παναγία Πορταΐτισσα), se v 9. století, nacházela v domě jedné zbožné vdovy, ve městě Nikáj¹. 

Když započali ikonoborci ničit svaté ikony, přišli i do domu, této zbožné vdovy a jeden z vojáků udeřil kopím do ikony Přesvaté Bohorodice. V tom okamžiku, z místa kam voják udeřil, vytryskla krev. Když to spatřila vdova, dostala strach, aby nebyla zničena svatyně, před kterou doposud povznášela modlitby k Matce Boží, a tak vdova slíbila vojákům peníze a prosila je, aby ještě do rána počkali se zničením ikony. Když vojáci odešli, žena, aby svatou ikonu zachránila, spustila ji spolu se svým synem do moře.

Ikona se však nepotopila, ale stojíce plula po moři a v průběhu dvou staletí nebylo známo, kde se ikona nachází, jednou však ikona stojíce na vodě, připlula až k Athosu².

Po několik dní Athosští mniši, viděli v moři ohnivý sloup, který vystupoval až do nebe, přistoupili tedy k břehu a spatřili svatý obraz stojící na vodě. Čím více se však přibližovali k vodě, tím se ikona více jim vzdalovala. Mniši se s igumeny odebrali do Božího chrámu, kde se modlili, aby jim bylo ukázáno, co mají učinit, aby to bylo Bohu milé, modlili se, aby jim byla darována nově zjevená svatyně. 

Ctih. Gabriel svatohorec přijímá ikonu Matky Boží

Po chvalozpěvu, zbožný mnich Iverského monastýru³ ctihodný Gabriel Gruzín podle přikázání Matky Boží, která se mu zjevila ve snu, vyšel po vodě až k ikoně, přijal nově zjevenou svatyni - ikonu Přesvaté Bohorodice a donesl ji na břeh, k velké radosti mnichů.  
Ti ctihodného Gabriela na břehu radostně vítali, po tři dny a tři noci sloužili na místě setkání s ikonou ⁴, bohoslužby a až poté odnesli ikonu do hlavního chrámu.

Jenže se stalo něco neočekávaného, dalšího dne, už v chrámu ikona nebyla, ale našla se nad vchodem do monastýru. Takto se to opakovalo několikráte, ikona byla přenesena do chrámu, ale další den, byla opět nad vchodem do monastýru.  Tak tomu bylo dotud, dokud se znovu nezjevila Matka Boží ctihodnému Gabrielovi, kdy mu ve snu zjevila svojí vůli, která byla, že si nepřeje, aby byla chráněna mnichy, ale že Ona sama jim bude Ochránkyní. Mniši poté s vděčnou radostí vybudovali pro slávu Přesvaté Bohorodice chrám nad vraty monastýru a umístili tam Její ikonu.

Ikona se proto taky nazývá Portatissa (řecky - Παναγία Πορταΐτισσα), tj. "Vrátná" podle místa, kde se Přesvatá Bohorodice rozhodla, aby její ikona přebývala. Ikona se nazývá také podle místa jejího zjevení "Iverská". 
 

"Raduj se, blahá vrátná, dveře rajské, věrným otvírající!"
 

Chrám v Iverském monastýru, kde se nachází divotvorná Iverská ikona Přesvaté Bohorodice

 

______________________________________________________________________________________________________________

¹Nikáj počeštěný název pro město Nicea (řecky Νίκαια, latinsky Nicaea, nyní İznik) město v Anatólii (dnes součástí Turecka), které je známo především jako místo konání dvou ekumenických koncilů církve.

²Athos - Svatá Hora - z řeckého Άγιο Όρος - Agion Óros je jeden ze tří poloostrovů na severořeckém Chalkidiki. Nachází se zde mnišský stát, tvořený dvaceti mužskými monastýry a mnoha poustevnami.

³Iverský monastýr neboli Iviron řecky - Μονή Ιβήρων. Řecký pravoslavný monastýr na svaté hoře Athos, třetí v hierarchii svatohorských monastýrů. Nachází se na severovýchodě ostrova, byl založen v letech 980 - 983 ctihodnými Janem – Čordvaneli a Janem Svatohorcem. Do roku 1015 se monastýr nazýval Lávrou Klimenta (Λαύρα τοῦ Κλήμη, τοῦ Κλήμεντος),  poté Lávrou Evfimija (Λαύρα τοῦ κῦρ Εὐθυμίου) a od roku 1020 Lávrou Ivera, tj. ctih. Jana Svatohorce, monastýrem Iverců  tj. Gruzínů, od  Iverie - Ibérie (gruzínsky: იბერია, latinsky: Iberia, řecky: Ἰβηρία) byl římský a řecký název pro starověký gruzínský stát Kartli, který existoval od 4. století př. n. l. do 6. století n. l. Tento název byl později zkrácen na Iviron.

⁴ Na místě setkání se s ikonou Matky Boží Iverské, byla později vybudována kaple.

Místo kudy přišla z moře ikona k Iverskému monastýru

Ikona Přesvaté Bohorodice Kazaňská

(památka ikony Přesvaté Bohorodice Kazaňské, se slaví dvakrát v roce a to 8. července / dle světského kalendáře to je 21. července v den zjevení Kazaňské ikony a také 22. září / dle světského kalendáře to je 4. listopadu v den osvobození roku 1612 Moskvy a celé Rusi od vpádu Poláků)

Zjevení ikony Přesvaté Bohorodice v městě Kazani

(památka podle církevního kalendáře 8. července / dle světského kalendáře to je 21. července)

Když strašný požár v červnu roku 1579, postihl město Kazaň¹ a zničil část tohoto města, obrátil v popel polovinu Kazaňského Kremlu², škodolibě se začali radovat vyznavači Mohameda, že takto se Bůh rozhněval na křesťany.

Tento zlověstný požár se stal několik let poté, kdy byla Kazaň dobyta z Tatarského područí, a až na 60 000 Rusů, bylo osvobozeno ze zajetí a lidé znovu mohli svobodně a beze strachu vyznávat křesťanství.

Velmi obtížně a s velkými těžkostmi šlo šíření Evangelia v pokořeném království muslimů a pohanů. Ale Přesvatá Bohorodice, ochránkyně šiřitelů slova Božího, která ještě za Svého pozemského života, si spolu s apoštoly rozdělila práci o šíření blahé zvěsti, když spatřila těžkosti misie v osvobozené zemi, nemeškala a seslala jim Nebeskou pomoc, zjeviv Svoji divotvornou ikonu.

Stalo se to takto. Po požáru začalo brzo město povstávat z ruin a spolu s dalšími, kteří byli postiženi požárem města, začal si stavět svůj dům i voják - střelec Daniil Onučin. Právě jeho devítileté dcerce jménem Matrona, se ve snu zjevila Matka Boží a pověděla jí o místě, kde je v zemi ukrytá Její ikona. Matka Boží jí přikázala, aby o tom řekla duchovním a světským vládcům města.

Dívenka ponejprv pověděl svůj sen své matce, ale ta si toho ani nevšímala. Takto se tento sen dívence opakoval třikráte. Poté se dívce ve snu zjevila sama ikona, v ohnivých plamenech a přitom byl slyšet hlas: Jestliže neučiníš to, co jsem ti přikázala, zjevím se ti už na jiném místě!

Poté, už matka dívenku vyslechla pozorně a spolu odešly k archijereji a vévodům města. Nikdo jim však nevěřil, a tak matka spolu s dcerou,  samy začaly kopat na místě, které bylo dívce ukázáno ve snu.

Ikona se na tomto místě našla zabalená do sukna a zpráva o nalezené ikoně, se rozšířila po celém městě. Na místo nalezení ikony, přišel archijerej s průvodem věřících, městští vévodové a ikona byla slavnostně přenesena ponejprv do blízkého chrámu svt. Mikuláše a poté do katedrálního chrámu města Kazaně, do chrámu Zjevení Páně. Během této pouti po městě, byli od ikony uzdraveni dva slepí, poté bylo ještě mnoho dalších zázraků a uzdravení.

Poté byla napsána věrná kopie ikony, která se zjevila v Kazani a spolu s popsáním všech okolností jejího zjevení a nalezení, všech zázraků a uzdravení, byla roku 1579 poslána do Moskvy. Car Jan IV. Vasilevič³, dal příkaz vystavět na místě zjevení ikony chrám na památku ikony Matky Boží, kde byla tato svatá ikona umístěna, o něco později byl zde založen ženský monastýr, ve kterém potom přijaly mnišský postřih Matrona a její matka.

Nevelká ikona, nalezená dívenkou Matronou, která byla nalezena na okraji Ruského carství nedávno připojeného k Rusi, se stala brzy svatyní celé země a znamením Nebeské záštity Boží Matky. 

Památka svátku Přesvaté Bohorodice, na počest její ikony zvané Kazaňská

(památka podle církevního kalendáře 22. října / dle světského kalendáře to je 4. listopadu v den osvobození roku 1612 Moskvy a celé Rusi od vpádu Poláků)

Památka svátku Přesvaté Bohorodice, na počest její ikony zvané Kazaňská, byla ustanovena jako výraz vděčnosti za osvobození roku 1612 Moskvy a celé Rusi, od vpádu Poláků.  

Konec 16. a počátek 17. století byly známy v ruské historii jako Smutná doba ⁴. Země byla napadena polskými vojsky, které rabovali a spalovali města, vesnice a jejich chrámy, vysmívali se víře pravoslavných křesťanů na Rusi. Podvodem a lží dosáhli toho, že ovládli Moskvu.

Po výzvě svt. Hermogena, patriarchy moskevského ⁵ ruský národ povstal na obranu své vlasti. Vojsku domobrany, kterému velel kníže Dimitrij Michailovič Požarskij, byl z Kazaně zaslán divotvorný obraz Přesvaté Bohorodice.

Ve svém Slovu na den Zjevení ikony Přesvaté Bohorodice v městě Kazani, svt. Dimitrij rostovský řekl: Matka Boží zbavuje od běd a mnohých zel, nejen spravedlivé, ale i hříšné, ale které hříšné? Ty hříšné, kteří se navracejí k Nebeskému Otci jako marnotratný syn, kteří vzdychají a bijí se v prsa jako celník, pláčou u nohou jako hříšnice, která smočila nohy Krista svými slzami a přinášejí mu vyznání, tak jako lotr na kříži. K takovýmto hříšníkům shlíží a spěchá na pomoc a od velkých běd mnohých zel je zbavuje.

Vědouce, že tato neštěstí a pohromy, byly dopuštěny pro hříchy, celý národ, vojsko a domobrana na sebe vzali třídenní půst a takto se s modlitbou obrátili k Pánu a Jeho Přečisté Matce pro pomoc. A jejich modlitba byla vyslyšena. Od svt. Arsenija⁶, který se nacházel v polském zajetí, přišla zvěst, že mu bylo zjeveno skrze ctih. Sergije Radoněžského, že soud Boží byl změněn na milost, pro zastání Přesvaté Panny.

Touto zprávou povzbuzená ruská vojska dne 22. října (dnes podle světského kalendáře to je 4. listopadu) roku 1612, osvobodili Moskvu od polských uchvatitelů. Památka na počest Kazaňské ikony Přesvaté Bohorodice, byla ustanovena roku 1649 a je ctěna takto až do dnešních dnů.

_____________________________________________________________________________________________________________

¹ Kazaň - tatarsky Qazan, rusky Казань - je administrativní a kulturní centrum Tatarstánu a jedno z největších měst v Rusku.

² Kreml - Кремль – je název městského opevnění na staré Rusi; město obstoupené hradbami se střílnami a věžemi.

³ zvaný též Ivan Hrozný; car vší Rusi 1547–1584.

⁴ Smutná doba – Smuta – označení období v ruských dějinách v letech 1598 – 1613, někdy až do roku 1619, které bylo poznamenáno přírodními katastrofami, Polsko – Švédskou intervencí, těžkou politickou, ekonomickou, státní a sociální krizí.

⁵ Svt. Hermogen, patriarcha moskevský a celé Rusi (1606 - 1612), svatořečen roku 1913, dny jeho památky jsou 17. leden / 1. březen v den jeho mučednické smrti, 12. / 25. květen v den jeho svatořečení a 5. / 18. října v den památky světitelů moskevských.

⁶ Svt. Arsenij (Apostolis) arcibiskup suzdalský a tarusský (zvaný též podle místa své první archijerejské služby elassonský), místně ctěny svatý, jeho ostatky byly nalezeny roku 1668 netlenými, svatořečen roku 1982, jeho památka je 29. dubna / 12. května.

Svatá mučednice Valérie

(Její památka se slaví 7. června dle církevního / 20. června dle světského kalendáře)

Svatá Valérie pocházela z města Caesarea Palestinská¹. Poté, co byla poučena o Kristu jedním křesťanem, uvěřila ve Spasitele a přijala svatý křest. Přitom se zřekla pohanských obětí. Křesťankami se poté staly i její matka a sestra.

Když započalo pronásledování křesťanů, odešla Valérie s matkou a sestrou z města. Usídlily se spolu v jedné chýši za městem, kde přebývaly v tichosti modlitby, prosíce Boha, aby víra Kristova zasvitla po celém světě a aby ustalo pronásledování křesťanů.

O svaté Valérii se ale brzy dozvěděli pohané, kteří o ní pověděli místním představeným a pohanským kněžím. Valérie, její matka Kyriakie i sestra Marie byly roku 304 předvedeny před soud, kde byly nuceny poklonit se a obětovat pohanským modlám. Jak Valérie, tak i její matka a sestra to však odmítly a jim předkládanou oběť nepřinesly. Poté byly všechny krutě mučeny. Všechny tři mučednice zachovaly až do konce víru v Krista, a protože se zřekly klamných obětí a oddaly své duše Bohu, byly nakonec korunovány korunou mučednictví.

¹Caesarea Palestinská se nacházela na východním břehu Středozemního moře. V dávných dobách byla Caesarea rezidencí římských prokurátorů, jakož i centrem společensko-politického života v zemi. V historii křesťanské Církve byla Caesarea Palestinská významná tím, že zde bylo poprvé dovoleno vstoupit pohanům do Církve Kristovy apoštolem Petrem, který zde pokřtil setníka Kornélia (Sk 10). Byl zde i poslední soud nad apoštolem Pavlem (Sk 25 - 27). V Palestině byla ještě jedna Caesarea, avšak Caesarea „Filipova“, která se nacházela u pramenů Jordánu.