Památka ikony Přesvaté Bohorodice Obměkčení zlých srdcí (Sedmibolestné)

13. / 26. srpna

„I požehnal jim Simeon, a řekl k Marii, matce jeho: Aj, položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Izraeli, a na znamení, kterémužto bude odpíráno. A tvou vlastní duši pronikne meč, aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení.“ (Lk 2, 34–35)

Jedno z nejstarších vyobrazení ikony Přesvaté Bohorodice „Obměkčení zlých srdcí (Sedmibolestné)“ se nacházelo ve zvonici chrámu sv. apoštola Jana Bohoslovce ve Vologdské eparchii. Ikona byla napsána na dřevě. Jeden z místních rolníků těžce onemocněl a lékaři mu nebyli schopni pomoci. Když se začal modlit k Boží Matce, měl v noci vidění, kdy mu neznámý hlas radil, aby hledal obraz Bohorodice ve zvonici chrámu a modlil se před touto ikonou. Ikona byla nalezena, přenesena do chrámu a nemocný, který již nebyl schopen žádného pohybu, byl úplně uzdraven. Dalšími velkými zázraky se tato ikona proslavila zejména v r. 1830, v čase epidemie cholery.

Nynější myrotočivá ikona (tzn., že vydává svaté a libě vonící myro, olej) Přesvaté Bohorodice „Obměkčení zlých srdcí (Sedmibolestné)“ je litografickou kopií originálu. V novodobé historii Ruska, na počátku 21. století, však právě tato konkrétní zázračná ikona přivedla k obrácení desetitisíce Rusů. Původně se ikona nacházela v jednom obyčejném panelovém bytě v Moskvě. Jednoho dne začala ronit myro a nádherně vonět. Tento jev je v pravoslavné církvi znám, avšak předtím nikdy nebyl pozorován na obyčejné tištěné litografii ikony. Poté, co se na tváři Matky Boží poprvé objevily slzy myra, začala být ikona podrobně sledována. Před teroristickými útoky v Moskvě se pod očima Boží Matky objevily tmavé kruhy a v celém bytě bylo cítit kadidlo. Po nějaké době se na šíji Bohorodice objevily krvavé ranky a na levém rameni jizva. V den, kdy se to stalo, havarovala ruská ponorka Kursk. V den svatého archanděla Michaela začala ronit krvavé slzy. Od té doby roní nepřetržitě myro i krvavé slzy. V bytě, kde se ikona nacházela, začaly ronit myro i ostatní ikony a každá z nich také nádherně voněla; dokonce i ty z ikon, které byly do blízkosti ikony „Obměkčení zlých srdcí“ přineseny jen dočasně. Ikona „Obměkčení zlých srdcí“ byla poté ozdobena zlatem a drahokamy a začala putovat po Rusi. Mnozí z těch, kteří přišli k ikoně a uviděli, jak Matka Boží pláče krvavými slzami, se obrátili k Bohu, uvěřili. Její slzy přivádějí k pokání a změně života. Lidé z některých moderních náboženských společností, které vytýkají pravoslavným, že se klanějí obrazům (což je nesprávně vnímáno jako modloslužebnictví), začínají chápat veliké Boží tajemství skryté v ikonách. Ikona není obraz, ale okno do věčnosti, brána k nebesům, živé setkání s tím, koho představuje a kdo skrze ni promlouvá. To, že nyní roní slzy „jen“ tištěná ikona, je důkazem, že i kopie ikon živě zpřítomňují Matku Boží. Všude, kde se ikona nacházela, došlo v její blízkosti k mnoha zázračným uzdravením. Věřící dosvědčují, že Boží Matka pomáhala nejen při bolestech fyzických, ale i při řešení svízelné osobní situace. V ženském klášteře v Tolgsku zaznamenali i tento pozoruhodný příběh. Jedna z mnišek zapochybovala o léčivé síle svatého myra, které ikona ronila. Na místě, kde ji kněz myrem pomazal, se jí okamžitě vytvořil hnisající vřed. Teprve když se vyznala ze svých pochybností a kněz ji opět pomazal, vřed zmizel stejně rychle, jako se objevil.  

Na ikoně „Obměkčení zlých srdcí“ je Matka Boží zobrazena symbolicky se sedmi meči – bolestmi (tři zprava, tři zleva a jeden zezdola), které jí pronikly hluboko do srdce. V Písmu svatém číslo sedm symbolizuje plnost, v tomto případě plnost, nejvyšší míru možných strádání a bolesti, které vytrpěla v pozemském světě Matka Boží. 

Tropar hlas 5.

Obměkči naše zlá srdce, Bohorodice, / odvrať útoky těch, kdož nenávidí nás, / a všelikou úzkost naší duše odežeň. / K Tvému svatému obrazu vzhlížíme, / dojati Tvým utrpením a milosrdenstvím k nám, / rány Tvé líbáme / a našich střel, ježž Tě mučí, se hrozíme. / Nedej nám, dobrotivá Máti, / zahynouti v bezcitnosti naší a bezcitností našich bližních, / neboť jsi zlých srdcí pravé obměkčení. 

Kondak hlas 2.

Blahodatí Svou, ó Vládkyně, / obměkči srdce zlovolných / a dobrodince sešli nám, / chráníc je od všelikého zla, / neboťse k Tobě usilovně modlíme / před ctihodnými ikonami Tvými.

Modlitba

Ó mnohobolestná Matko Boží, ježžSvojí čistotou a množstvím strádání, které na zemi jsi zakusila, převyšuješ všechny dcery pozemské! Přijmi bolestiplné vzdechy naše a ochraňuj nás pod záštitou Své milosti, neboť jiného útočiště ani jiné vřelé zastánkyně kromě Tebe neznáme. Ó Matko, která směle můžeš prosit Toho, jenž se z Tebe narodil, pomoz nám a spasiž nás Svými přímluvami, abychom bez klopýtnutí dosáhli nebeského Království a mohli v něm se všemi svatými opěvovat v Trojici Jediného Boha, nyní i vždycky až na věky věků. Amin.

Raduj se, mnohobolestná Matko Boží, zármutek náš v radost proměňující!

Ctihodní, Sergij a Herman,

Valaamští divotvůrci

památka 28. června / 11. července

a také 11. / 24. září v den přenesení jejich svatých ostatků

Ctihodní, Sergij a Herman, zakladatelé Valaamského monastýru Proměnění Páně¹, byli podle tradice řeckými mnichy, kteří přišli na území držby Velkého Novgorodu spolu s prvními pravoslavnými misionáři. Historické zprávy o zakladatelích Valaamského monastýru jsou však velmi vzácné.

Během nepřátelských nájezdů v XII. a XVII. století, byl monastýr často zcela zničen a po dlouhá desetiletí zde byl zcela i přerušen mnišský bohoslužebný život. Při nájezdech byly zničeny několikráte chrámy, monastýrské svatyně, nejednou byla vypálena a vydrancována vzácná monastýrská knihovna a depozitář rukopisů. Byly zcela ztraceny i životy ctihodných Sergije a Hermana valaamských a do naší doby se proto nedochovaly.

Svědectvím mnišského zápasu ctihodných, se tak stala církevní tradice a starobylé novgorodské letopisy. Svědčí o tom i dávné životy svatých, zejména pak život ctihodného Avraamija (Abraháma) rostovského († 1077), ve kterém se píše o jeho pobytu ve Valaamském monastýru, o existenci pravoslavného monastýru, zde již v 10. století. V XVI. století, pak bylo mnoho historických dokumentů z monastýru zcela ztraceno.

Zachoval se však starý synodik³ Valaamského monastýru, který po úplném zničení monastýru v roce 1611, byl schraňován ve Staroladožském monastýru svt. Basila. Tento synodik, se tak stal jediným dochovaným historickým dokumentem napsaným ještě ve Valaamském monastýru. V tomto synodiku, v seznamu igumenů – představených monastýru, jsou uvedeni ctihodní, Sergij a Herman. A jsou tam také uvedeni, jako zakladatelé Valaamského monastýru Proměnění Páně.

Svědectvím mnišského zápasu ctihodných, se tak stala církevní tradice a starověké kroniky. Smyslem a podstatou mnišského života ctihodných Sergije a Hermana, bylo osvícení pohanských Karelských kmenů světlem Kristovy víry, utvrzení pravoslaví na Severu a také založení Valaamského monastýru, který se stal baštou pravoslaví v prvních staletích křesťanského osvícení. Starověké novgorodské kroniky popisují nalezení a přenesení svatých ostatků ctihodného Sergiјe a Hermana do Novgorodu, v čase vpádu Švédů, při První Švédské křížové výpravě, v letech 1163 - 1164.

Tehdy také došlo ke svatořečení a připočtení do zástupu místních svatých, ctihodných zakladatelů Valaamského monastýru, tehdy byl položen i počátek církevní úcty ke ctihodným na území Novgorodské eparchie. Svědectvím jejich církevní úcty je také jejich přítomnost ve Sboru Novgorodských svatých, dále jsou zmiňováni v církevní službě „Všem ruským svatým“, sestavené v XVIII. století a také v obrysových kresbách (прориси) a souborech kresebných ikonografických spisů (иконописный подлинник)⁴ z XVIII. století.

Na počátku XVIII. století, byly známy ikony ctihodných Sergija a Hermana. Připomínka ztracených životopisů ctihodných, se může nalézt v četných spisech „Valaamské besedy“, literární památce církevní publicistiky XVI. – XVII. století. Kdy začátek „Valaamské besedy“, je nepochybně úryvkem ze zářijového bohoslužebného sborníku – minei, který vypráví o přenesení ostatků ctihodných Sergije a Hermana, Karelských divotvůrců, z Novgorodu do monastýru Všemilostivého Spasitele, po utichnutí válečného nebezpečí, zřejmě v roce 1182, což se potvrzuje novgorodskými letopisnými prameny.

Prvotním místem, asketických zápasů ctihodných Sergije a Hermana, byl Svatý ostrov. Takto hovoří tradice, známá za igumena Efréma, v druhé polovině XVII. století. Tuto skutečnost také potvrzuje i švédský atlas, ve kterém je na mapě souostroví Valaam, Svatý ostrov označen jako Vanho Valamo, tj. Starý Valaam a na ostrově je vyznačen kříž.

V roce 1611, byl monastýr opětovně zpustošen Švédy a na ostrově žili švédští kolonisté. V roce 1685, za vlády velkoknížat Ivana Alexejeviče a Petra Alexejeviče, Švédové chtěli vykopat ostatky ctihodných a zhanobit je, avšak Pán jim skrze modlitby ctihodných, brzy seslal těžkou nemoc, při které ochrnuli. Velmi se zalekli a dali nad jejich ostatky, postavit kapli.

V roce 1755, byl igumenem Efrémem, postaven nový dřevěný katedrální chrám, ve kterém, byl vedlejší prestol, zasvěcený ctihodným Sergijovi a Hermanovi.

K 28. červnu / 11. červenci roku 1789, byl vysvěcen nově postavený katedrální chrám, ctihodných Sergije a Hermana, valaamských divotvůrců, kde se nacházeli jejich ostatky. V roce 1817, byla archimandritou Koněveckého monastýru Ilarionem, sestavena ctihodným valaamských divotvůrcům církevní služba, která byla vytisknuta v Synodální typografii, s poučným slovem k jejich památce. V roce 1819, pak bylo Posvátným Synodem utvrzena celocírkevní památka Valaamských divotvůrců. Jejich památka byla ustanovena ve dnech 28. června / 11. července a 11. / 24. září. Ostatky ctihodných Sergije a Hermana, se dnes nachází v chrámu Proměnění Páně, Valaamského monastýru. Svědectvím blahodatné modlitební pomoci ctihodných, jeví se četné zázraky, zjevené po víře prosících a modlících.

Zakladatelé monastýru, ctihodní, Sergij a Herman, Valaamští divotvůrci, nám nezanechali své životy, které byly dozajista napsány, dochovaly se jen krátké zmínky v letopisech a dávných kronikách. Avšak přesto, ctihodní otcové Sergij a Herman, své bratrstvo nikdy neopustili. V průběhu staletí i nadále svědčí o své neviditelné přítomnosti, svojí modlitební záštitou střežíce Valaamský monastýr.

Tropar hlas 4.

Evangelia Kristova zjevili jste se pravými poslušníky, ctihodní/ svět a vše, co je v něm, pro lásku Kristovu, jako nejsoucím, jste pohrdli, / na mořském ostrovu jste se usídlili, / pracovitostí a pílí, vedli jste na něm duchovní boj, proti úkladům neviditelných nepřátel, / půstem, bděním a celonočním stáním v modlitbách, / učinili jste svá těla, poslušná duchu, / proto jste od Všedržící pravice důstojné koruny přijali/ a nyní, předstoupivší před Přesvatou Trojici/ modlete se prosím, všemi blažení otcové Sergiji a Hermane/ aby zachována byla v pokoji vlast naše/ a také za spásu duší našich.

Modlitba

Velcí otcové naši, Kristovy služebníci a horliví zastánci u Spasitele za duše naše, Sergiji a Hermane! Zjevili jste se v nemocech uzdraviteli, po moři plujícím kormidelníci, tonoucím spolehlivou záchranou a přede všemi smrtonosnými vpády nepřátel našimi ochránci. Ponejvíce jste osvobozením od duchů nečistých, od všelikých protivenství, urážek a pomluv, jste očištěním a pomocí. Blažení otcové a divotvůrci, přeslavní, Sergeji a Hermane, proste a modlete se ke Kristu Vládci, za nás hříšné, abychom skrze vaše modlitby, byli spodobněni v den soudný, stání po pravici Otce a utěšení v Království Nebeském, na věky věků. Amen.

 

___________

¹ Valaamský monastýr Proměnění Páně. Nachází se v Karélii na souostroví Valaam v severní části Ladožského jezera v Rusku.

²  Synodik-συνοδικός. v církevní každodenní bohoslužbě, používaná pamětní kniha, ve které jsou zapsána jména, která jsou vzpomínána na bohoslužbách. 

³ Obrysové kresby ikon – прориси, jsou ve starověkém ruském umění a ikonografii obrysovou kresbou, která byla vytvořená podle originálu brkem nebo štětcem na tenkém papíře a poté byla nanášená na desku (ikona) či omítku (freska). Na papíře mohla být obrysová kresba provedena v jedné (černé) nebo dvou barvách (černá a červenohnědá).

Soubor kresebných ikonografických spisů -иконописный подлинник, je malířský manuál a průvodce, který shromažďuje různé druhy a typy ikon, obrazy ikonografických předmětů, přičemž bere v úvahu všechny podrobnosti poskytované kánony, které se týkají postav a událostí, které mají být na ikoně napsány.

⁴ Svatý ostrov - Святой остров – Pyhäsaari. Je jedním z ostrovů souostroví Valaam. Podle tradice, se zde na samém počátku usadili zakladatelé Valaamského monastýru, ctihodní, Sergij a Herman valaamští. Vysoko ve skalách je malá jeskyně, vlhká a úzká, která vody není vidět. O ní, se říká, že poskytla útočiště prvním mnichům na Valaamu. Tento ostrov se proslavil také díky ctihodnému Alexandru Svirskému. Ten poté, co strávil tři roky ve Valaamském monastýru, odešel do pustiny na ostrově Svatý, kde pak žil následných deset let v tichosti modlitby. V 18. století byl na ostrově založen skit. V roce 1855 byl na ostrově postaven chrám, který byl zasvěcen ctihodnému Alexandru Svirskému.

Ctihodný Mojžíš Mouřenín

(památka 28. srpna podle církevního kalendáře/ to je dle světského 10. září)

Ctihodný Mojžíš Mouřenín (tj. černý, z Etiopie), byl otrokem, po té se z něho stal vůdce lupičů a zlodějů, kteří v poušti přepadávali karavany. Milost Boží se, ale dotkla srdce hříšníka a Mojžíš učinil pokání ze svých hříchů a odešel do jednoho z egyptských monastýrů. Dlouhý čas bojoval s tělesnými myšlenkami a tělesným sváděním. Po poučení a radě ct. Isidora, počal držet co nejpřísnější půst a unavoval svojí tělesnost mnohými poklonami, přesto od něj vášeň, která jej trápila, neodstupovala. Po té mu ct. Isidor ukázal v duchovním vidění množství démonů na západě, kteří se chystali k bitvě a na východě – ještě větší počet svatých andělů, také se zbrojících k boji. Tehdy mu řekl: „Vidíš, že více je těch, kteří nám pomáhají, nežli těch, kteří povstávají proti nám“.
Po projití dlouhého času, mu poté ct. Isidor řekl: „Od teď, tě ona vášeň, přestane mučit. Věz, že proto byl na tebe tento tělesný boj dopuštěn, aby sis nemyslel, že svým vlastním postem a bojem, jsi mu odolal“. Ctihodný se za svého života stal důstojným hodnosti presbytera a kolem r. 400 zesnul mučednickou smrtí. Zakládajíc na životě světce, věřící se k němu obracejí s prosbami, aby je, zbavil hněvivosti, opilství a od tělesné vášně.

Tropar hlas 1.
Pouště obyvatel a v těle anděl, /
divotvůrcem zjevil jsi se, Bohonosný otče náš Mojžíši:/
postem, bděním, modlitbou jsi Nebeské dary přijal, /
uzdravuješ nemohoucí a duše těch, kteří s vírou k tobě přicházejí. /
Sláva dajícímu tobě moc, / sláva korunujícího tebe, /
sláva konajícímu tebou uzdravení.

( jeden z pěti obecných troparů ke ctihodnému (mnichu), které se užívají, když služba v minee k památce daného světce nemá vlastní tropar )

Modlitba
Veliká sílo pokání a nezměrná hlubino Božího milosrdenství! Ty, ctihodný otče Mojžíši, jsi byl nejdříve lotrem a zlodějem, ale zhroziv se svých hříchů, zarmoutil ses z nich, v pokání a v lítosti přišel jsi do monastýru. Tam jsi ve velikém pláči, pro své dřívější bezákonosti, v postu a modlitbě, setrval až do konce života. Byl jsi důstojný Kristovy blahodati odpouštění a daru konání mnoha divů. Ctihodný, ty jsi od těžkých hříchů dosáhl až k předivným ctnostem! Pomáhej i těm, kteří se k tobě v modlitbě obracejí, vlekoucí se do záhuby, pro svůj hněv, pro bezměrné užívání vína, které škodí duši a tělu – chrámu ducha svatého. Zhlédni na ně svým milostivým zrakem a nepřezírej je, buď k nim pozorný, když přibíhají k tobě. Pros a modli se, svatý Mojžíši, vládce Krista, nechť on, milosrdný neodvrhuje je, bezmocné a nešťastné, hynoucí od hněvu a nemírného pití vína, dej ať nezaraduje se ďábel z jejich záhuby, neboť všichni jsme jako stvoření Boží, vykoupeni Přečistou Krví, Jeho Syna. Vyslyš ctihodný Mojžíši, modlitbu a prosbu jejich i naši. Odežeň od nich ďábla, daruj jim sílu zvítězit nad jejich vášní. Uveď je na cestu dobra, osvoboď je z otroctví vášní, zbav je od záhuby hněvu a nemírného pití vína, aby obnoveni v duchovní střízlivosti a čistém rozumu, zamilovali si všechnu zdrženlivost a zbožnost a věčně oslavovali vždy zachraňujícího své stvoření Předobrotivého Boha, jemuž patří sláva, čest a klanění na věky věkův. Amen.