Blažený
starec, Josef Vatopedský (1921 - 2009)
památka 18. června /
1. července
Starec¹ Josef se narodil na ostrově Kypr v
mnohočlenné rodině zemědělce. Jeho matka jej porodila v sedmém měsíci
těhotenství, v den památky svatých nezištníků Kosmy a Damiána. Ponejprve si
myslela, že dítě porod nepřežilo a je mrtvé, dítě však zázračným způsobem
přežilo.
Mladý
Sokrates (jméno starce, jež obdržel při svatém křtu) dokončil prvních několik
tříd základní školy a už ve svých šestnácti letech vstoupil na mnišskou cestu
života, kterou započal v monastýru Stavrovouni² na Kypru, kde zůstal až do roku 1945. V té době přijal postřih na
mnicha nosícího řízu (tzv. rjasofor) se jménem Sofronios.
Poté
si mladý mnich ze srdce přál spatřit na vlastní život svatohorských asketů a s
požehnáním svého duchovníka igumena Kypriána odešel na Svatou Horu Athos, kde
se po dvou letech hledání setkal s asketou a starcem ctihodným JosefemHesychastem Spileotisem (řec. Γέρων
Ιωσήφ ο Ησυχαστής και Σπηλαιώτης), to znamená někdo, kdo ve svém
asketickém zápase přebývá v jeskyni. A stal se jeho duchovním synem.
 |
| Starec Josef Vatopedský (čtvrtý zleva)
spolu se Synodií starce Josefa Hesychasty | | |
Dvanáctileté
učednictví u zkušeného starce trvalo až do starcovy smrti v roce 1959 a
zanechalo nesmazatelnou stopu v duši otce Josefa. Po zesnutí svého učitele se
starec Josef (později zvaný „Vatopedský“) na nějaký čas vzdálil do pustiny
Svaté Hory. Teprve poté se sám stal učitelem a rádcem velkého zástupu mnichů.
Starec
Josef se také stal zakladatelem a duchovníkem mnišského bratrstva v Novém Skitu³. Jako mnich také přebýval v monastýru
Kutlumusiou a v Kelii Zvěstování, v rámci Monastýru Simonos Petras v Karyes
(Karea je ústředním správním centrem, kde se schází mnišská rada, tzv.
Protaton).
V
roce 1989 z rozhodnutí Posvátného Kinotu Svaté Hory Athos a s požehnáním
Konstantinopolského patriarchy bylo starci Josefovi naznačeno, aby se pokusil obnovit
vnější i vnitřní život v Monastýru Vatoped⁴.
Pracovitostí
starce Josefa a jeho učedníků byl Vatopedský monastýr během krátké doby obnoven
doslova z ruin; naplnil se mnichy a stal se jedním z duchovních center
pravoslavného světa.
Poslední
roky jeho života však byly pro starce Josefa těžkou zkouškou: on i jeho
vatopedské bratrstvo se stali objektem posměšků a urážek ze strany medií.
Přesto tato cílená kampaň proti monastýru Vatoped nedokázala nikterak zlomit
vůli starce, který svou naději vždy vkládal na Boha a nikdy se nebál pomluv
nepřátel Církve.
Podle
slov uznávaného duchovního spisovatele otce Mojžíše Svatohorce (Μωυσής ο
Αγιορείτης), byl starec Josef vždy „aktivním, silným, neúnavným, hloubavým a
společenským“.
Spolu
s dalšími učedníky ctih. Josefa Hesychasty: Charalambosem Dionysiatským a
Efrémem Filothejským vytvořili velkou a družnou Synodii, tzn. mnišské
bratrstvo, a napomohli tak značnou měrou k obrodě athosského mnišství.
Tato
fotografie obletěla ve své době (v r. 2009) celý pravoslavný svět. Starec Josef
je zde vyfotografován bezprostředně po svém zesnutí. Nelze přehlédnout jeho
blažený úsměv jako předtuchu jeho přebývání s duchy spravedlivých zesnulých: v
místě tvého pokoje, Pane, kde všichni svatí přebývají…
Co praví současníci o starci Josefovi:
Mnich Josef Dionysiatský:
Díky otci Josefovi se monastýr Vatoped naplnil mnichy a stala se z něj duchovní
oranžerie Svaté Hory.
Archimandrita Efrem, igumen monastýru
Vatoped: Blažený starec dostihl velkého stupně lásky k Bohu a k
bližnímu. Před těmi, kdo jej neznal, vždy povstávala otázka: jak neučený člověk
mohl napsat šestnáct knih na duchovní témata? A odpověď je prostá – díky Boží
blahodati, která vyvěrá ze zázraku a události Svaté Padesátnice. Stejně tak
jako i neučení Kristovi rybáři obnovili a proměnili celý širý svět.
Pokaždé,
když blažený starec přicházel ke svatému Přijímání, z jeho očí vytékaly řeky
slz. Ani jednou nepřijímal svaté Dary bez slz. Svým srdcem neustále duchovně
pociťoval lásku Matky Boží, kterou mnoho miloval. A plakal pokaždé, když slyšel
její jméno.
Starec
činil plamenné modlitby za celý strádající svět. Modlil se nejen za své známé a
neznámé, ale také i za ty, kdo jej pomlouvali. Jednou ráno jsem jej viděl velmi
vysíleného, a jeho oči byly plné slz. Tehdy jsem jej poprosil: „Starče, co se
stalo, že jste takto vysílen?“ On odpověděl: „Dítě, dnes večer jsem se modlil
mnoho hodin za sebou. Velmi jsem plakal pro toho, kdo mne pomlouvá. Prosil jsem
Boha, aby prosvětlil a spasil jeho duši.“
Archimandrita Eliseus, igumen
monastýru Simonos Petras: Starec Josef byl měřítkem a vzorem
pro Svatou Horu. Každé setkání se starcem bylo duchovní zkušeností.
Zdroje:
Z poučení starce Josefa
Nikoho nezarmucuj
Jestliže se chceš modlit tak, jak je třeba,
tak nikoho nezarmucuj, jinak se budeš modlit zbytečně. Jestliže nechceš
odpadnout od Boží lásky, nikdy nesmíš dopustit, aby tvůj bratr usnul a zůstal
vůči tobě rozhořčen anebo popuzen, nebo abys ty sám neusnul, pokud o něm takto
smýšlíš.
Jestliže máš ve svém nitru nějaké zlé
myšlenky na svého bratra, pomodli se o něm, a tím ukončíš také pohnutí této zlé
vášně, protože modlitba odhání smutek, žal a všechny starosti. Jestliže ten
druhý nadále v sobě chová vůči tobě zlo, prokaž mu milost a buď před ním
pokorný, vynasnaž se získat si jeho přátelství, a takto jej zbavíš od zlé vášně.
Smysl života
Je jen jeden smysl života na zemi, třebaže
se někteří lidé snaží a chtějí jej zničit všemožnými nesmyslnými teoriemi. Tím
smyslem je plnění Kristových přikázání.
Hněv – stín egoismu
Příčiny, které vyzývají zlou vášeň hněvu,
jsou mnohé, ale jsou si podobny mezi sebou a jedna od druhé závisí, nakolik je
spojuje ziskuchtivost a sebeláska. Kde vítězí zhoubný egoismus, tam
bezpodmínečně přebývá i jeho stín – a tím jest hněv.
Proč vzniká hněv? Vzniká kvůli tomu, že na
cestě sebelásky vznikají překážky.
Zármutek a nemoci
Jako noc se mění v den a zima střídá léto,
tak i domýšlivost a poživačnost se střídají se zármutkem a nemocemi, ať už v
tomto čase anebo v budoucím.
Tak jako lékař určuje nemocným pro jejich
léčbu hořké léky, tak zlomyslným, nenávistníkům a požitkářům Boží prozřetelnost
dopouští mučivé zármutky.
Nechť každé nedobrovolné strádání se ti
stane dalším důvodem mít na paměti Boha, a potom bude vždy důvod k pokání.
Ti, kdo léčí, nedávají jeden a ten samý lék
všem nemocným. Tak i Bůh, který uzdravuje nemoci duše, zná nejenom jeden způsob
léčby, který by byl přístupný všem, ale u každé nemoci předkládá své léky,
které dopomáhají k uzdravení.
Pokušení
Všechno, co narušuje klid a zákonitosti
našeho života, se nazývá pokušením.
V čase hojnosti, blahobytu a dostatku všeho
se kolem nás nachází mnoho přátel. V čase pokušení…, najdeš-li třebas jen
jednoho?
Vše, co se s námi děje, jsme schopni si
vykládat a objasňovat podle svého. Avšak kolika zkouškám, trápením a útrapám
musíme být vystaveni, to zná a ví jen Bůh, který je dopouští.
My, kteří jsme křesťany, se každý den
snažíme o to, abychom plnili naše křesťanské povinnosti, ale ať by byla naše
snaha a úsilí jakkoliv velké, stejně vždy někde na naší cestě učiníme špatný
krok, protože bezchybné cesty není… Obyčejně bývá neúplné naše pokání, a také
nedostatečné. Je tomu pro to, aby zahladilo vinu, a to znamená, že nám
zůstávají nesplacené dluhy… Ony zůstávají neznámé našemu vlastnímu úsudku, ve
stejném okamžiku jsou však velmi dobře a přesně známy Boží spravedlnosti. Co
musíme a máme dělat? Jestliže nemůžeme přinést důstojné pokání v plné míře zde
a tady, čeká nás budoucí odsouzení a smrt, a my sami přijdeme o spásu. Aby se
toto nestalo, Božská vůle důkladně a promyšleně sesílá potrestání a trápení, to
znamená usmiřující zármutek, těžkost, bezděčnou událost, způsobující duševní
bolest, která po své tíze odpovídá počtu chyb, a takto dochází ke splácení
dluhu. A tak v pokušeních zkoušený člověk nemá reptat, být smutný anebo se na
cokoli hněvat, neboť tímto on splácí dluhy své vlastní lenosti a nedbalosti
anebo přejícnosti zla.
Jsou pak i taková pokušení, která jsme sami
získali skrze obecenství a účastenství v cizích pokušeních. Tato spoluúčast
může být vzestupného anebo sestupného druhu. Například urážející (člověk) je
součástí pokušení uráženého, pomlouvač – pomlouvaného, obviňující – v
pokušeních obviněného, a tak dále. To je spoluúčast sestupující druhu.
Vzestupný druh spoluúčasti nastává tehdy,
když duchovní otcové skrze svoji modlitbu pozvednou na sebe pokušení svých
duchovních dětí a obecně všech, za koho se modlí. Jsou i velká pokušení – tedy
ta, kterým byli vystaveni a kterým se podrobili svatí Apoštolové a Sám Kristus,
který na Sebe přijal hříchy celého světa.
Zdroje:
__________________________________________________________________________________
¹ Starec, starectví
V
pravoslaví jde povětšinou o duchovní projev moudrosti, čistoty, dobroty a
Božích darů nacházejících svůj dokonalý výraz v rámci mnišského poslání.
Základní atributy starectví lze vystopovat již v počátcích mnišství, v jeho
kolébce v Egyptě a v Palestině. V tradičním chápání jde potom o mnicha, ne vždy
starého léty, ale spíše vyzrálého v duchovních otázkách, který je schopný vést
druhé k nalezení spásy.
² Monastýr Stavrovouni
Monastýr
na ostrově Kypru (řec. Σταυροβούνι), založený roku 327 svatou císařovnou
Helenou.
³ Nový Skit Νέα Σκήτη
Nový
skit se nachází 20 min od monastýru sv. Pavla, ke kterému i přináleží. Svoji
historii skit vede od 10. stol, kdy se původně nacházel o něco málo výše, než
se dnes nachází současný Skit sv. Anny. Hlavní chrám skitu je zasvěcený
Narození Přesvaté Bohorodice a byl postaven v letech 1730 – 1757. V roce 1901
byla v chrámu postavena ještě kaple na počest památky sv. Konstantina, v níž
jsou pohřbeni tři archijerejové, kteří zde vedli duchovní život: Theofan
Lakedaimonský, Vissarion Rapsanijský a Gerasim Chalepský. Dnes má skit kolem 27
kalyv, z níž je 22 obydleno. Ve skitu žije kolem 40 mnichů, z nichž mnozí se
věnuji ikonopisectví.
⁴
Βατοπέδι nebo Βατοπαίδι
Řecký
pravoslavný mužský monastýr na Sv. Hoře Athos v Řecku, druhý v hierarchii
athosských monastýrů, je jedním z nejstarších, nejvýznamnějších a
nejrozsáhlejších místních klášterů; nachází se na severovýchodním pobřeží
poloostrova Athos, mezi monastýry Esfigmen a Pantokrator. Hlavní chrám
monastýru je zasvěcen svátku Zvěstování Přesvaté Bohorodice. Kromě hlavního
chrámu má monastýr ještě 16 dalších paraklisů, tj. menších chrámů čili kaplí.
.jpg)
.jpg)
