Svatí mučedníci Manuel, Savel a Izmael Perští

Svatí mučedníci Manuel, Savel a Izmael Perští

(památka podle církevního kalendáře 17. června / dle světského kalendáře 30. června) 

Svatí mučedníci Manuel, Savel a Izmael Perští, byli rodnými bratry. Jejich rodiče byli váženými občany, otec byl pohan, matka však byla zbožnou křesťankou a skrze její pevnou víru v Ježíše Krista, byli všichni tři bratři pokřtění a vychováni v křesťanském duchu.

Přestože byli křesťany, zastávali vysoké hodnosti na dvoře perského krále Alamundara. Tak se stalo, že byli vysláni na dvůr císaře Juliána Apostaty (Julián Odpadlík - Julianus Apostata, byl v letech 361 až 363 římským císařem), aby projednali mír v pohraničí.

Císař Julián je ponejprv přijal s úctou, avšak v čase jejich návštěvy, byl pohanský svátek, při kterém zamýšlel císař přinést oběť pohanským modlám. Císař tedy spolu se svými velmoži obětoval modlám, ale bratři se pohanského svátku, pro svou křesťanskou víru neúčastnili. Když se císař ptal, proč nepřišli a proč i oni nepřinesli oběť, řekli mu, že jsou cizími poddanými, že přišli proto, aby dojednali mír, mezi dvěma zeměmi a ne proto, aby se zabývali oslavami. Beze strachu pak císaři řekli, že jsou křesťané, že je pro ně nedůstojné a nerozumné klanět se bezduchým, mrtvým modlám a takovým přinášet oběti.

V tom okamžiku se císař rozhněval a nehledě na to, že byli poddanými jiného vládce, vsadil je do vězení. Na druhý den je dal znovu předvést a počal se s nimi přít o víru, svatí bratři, však byli neústupní a bez bázně dosvědčovali svojí víru v Ježíše Krista Syna Božího.

Císař dal příkaz, aby každý z bratrů byl přibit k dřevěnému kůlu, na to jim pak mučitelé ještě zabíjeli hřeby do hlav, byli biti a trháni železnými háky. Po dobu tohoto hrozného mučení a trýznění, se svatí bratři obraceli k Bohu a modlili se k němu slovy: Nejsladší Ježíši, tato muka stali se nám sladkými pro Tvoji lásku k nám! Přitom se mučedníkům při jejich utrpení zjevil anděl Boží a odejmul od nich všelikou bolest.

Přes všechny úmluvy, kdy pozvaní hosté jsou pod ochranou císaře, dal samotný císař odsoudit všechny tři bratry k trestu smrti a dal příkaz, aby jejich hlavy byly setnuty mečem. Když se však takto stalo, země se zatřásla a pukla a přijala do svých útrob těla svatých mučedníků, aby se jim nemohli bezbožníci posmívat a aby jejich těla nebyla na příkaz císaře spálena.

Po modlitbách věřících, se potom země po dvou dnech, znovu otevřela a vydala svatá, blahovonná těla mučedníků, která byla poté s úctou pochována. Mnozí s pohanů, kteří tomu byli svědky, uvěřili v Krista a přijali svatý křest, to se stalo roku 362. Od toho času, se ostatky svatých mučedníků, proslavili mnohými zázraky a divy.

Když se dozvěděl perský vládce, co nelidský císař Julián Odpadlík učinil, že dal zabít jeho posly, seskupil vojsko a vyrazil proti císaři. A i císař Julián vyšel proti Peršanům, pyšně přesvědčen o svém vítězství. Byl však na hlavu poražen a sám nakonec v hanbě zahynul.

Za třicet let po mučednickém skonu svatých bratrů, dal zbožný, svatý císař Theodosius Veliký (Flavius ​​Theodosius - římský císař 379-395; památka 17. / 30. ledna) v Konstantinopoli postavit chrám na památku svatých mučedníků, svt. German, patriarch Konstantinopolský (patriarchou byl v letech 715 – 730; jeho památka je 12. / 25. května), pak ještě jako jeromonach sepsal mučedníkům pochvalu a modlitební kánon.

Tropar hlas 4.

Mučedníci tvoji, v utrpení svém, Hospodine,

přijali nepomíjející korunu od tebe, Boha našeho,

neboť maje sílu od tebe, přemohli své mučitele

a pokořili i bezmocný vzdor démonů.

Na jejich přímluvu spasiž duše naše.

Památka Vladimirské ikony Matky Boží

(památka podle církevního kalendáře 23. června / dle světského kalendáře 6. července)

Vladimirská ikona Matky Boží byla napsána evangelistou Lukášem na desce kuchyňského stolu, u nějž obědval Spasitel s Přečistou Matkou a spravedlivým Josefem. Matka Boží při pohledu na obraz, který napsal evangelista Lukáš, pravila: Od této chvíle blahoslaviti mne budou všechna pokolení. Blahodať narozeného ze mne a moje nechť přebývá s tímto obrazem.

V roce 1131 byla tato ikona převezena z Konstantinopole na Rus a darována sv. knížeti Mstislavovi (památka 15. /28. dubna), který ji umístil do monastýru ve městě Vyšhorod (Vyšhorod leží na pravém břehu řeky Dněpru, na Kyjevské přehradě, ve vzdálenosti 18 km od severního předměstí Kyjeva).

Roku 1155 pak svatý Andrej Bogoljubskij (památka 4. /17. července) přenesl ikonu do města Vladimir, kde byla umístěna ve chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice, který sám zbudoval. Od té doby se ikoně začalo říkat Vladimírská ikona Matky Boží. V roce 1395 ikonu poprvé přinesli do Moskvy. Takto byl s požehnáním Matky Boží upevněn duchovní svazek mezi Byzancí a Rusí (skrze Kyjev, Vladimir a Moskvu).

Památka, která je spojená s Vladimirskou ikonou Přesv. Bohorodice, kterou církev oslavuje 23. června (dle světského kalendáře 6. července), je slavena na památku díkůvzdání za osvobození města Moskvy od napadení chána Achmada (Chán Velké Hordy 1460 — 1481). Roku 1480 za knížete Ivana III. Vasiljeviče vtrhl chán Velké Hordy s obrovskými zástupy vojsk na Rus, a postoupil až k řece Ugře (řeka ve Smolenské a v Kalužské oblasti Ruska), která je nazývána pás Boží Matky, který ochraňuje Moskevské državy. Po celý den stála chánova vojska a vojska moskevského knížete proti sobě a neučinili ani útok ani ústup, což bylo později nazváno Stání na Ugře. Všichni obyvatelé Moskvy se modlili ke své zastánkyni: k Přesvaté Bohorodici za spasení města. Metropolita moskevský Gerontij (památka 28. května/ 10. června) a duchovník knížete arcibiskup rostovský Vassian posilňovali skrze svou modlitbu, požehnání a rady ruská vojska. Metropolita napsal poselství knížeti, v němž jej vyzval, aby hrdinně stanul proti nepříteli, aby svoji naději vložil na pomoc Matky Boží. A Přesvatá Bohorodice jim skutečně stanula na pomoc, když se stal podivuhodný zázrak. Bázeň a strach padly na Tatary, kteří, majíce strach druh z druha, začali ustupovat a poté utíkat, přestože nebyli nikým pronásledováni. Tak Přemilostivý Bůh na přímluvy Přesvaté Bohorodice daroval křesťanům neobyčejné vítězství nad nepřáteli, a sice bez prolití krve, takže byli schopni zachovat své dědictví: město Moskvu a celou Rus. Když se veliký kníže Ivan Vasiljevič, spolu se svým synem Janem, vrátil i se svým vojskem do Moskvy, všechen lid byl naplněn neobyčejnou radostí, chválíce přitom Boha a Přesvatou Bohorodici. Od toho dne byl v Bohem spaseném městě Moskvě ustanoven nový svátek: Ikony Přesvaté Bohorodice zvané Vladimírské.

Ikoně Přesvaté Bohorodice Vladimirské jsou v církevním roku zasvěceny celkem tři svátky: 21. května (dle světského to je 3. června), na památku záchrany Moskvy roku 1521 před Tatary, 23. června (6. července) na památku záchrany Moskvy roku 1480 před napadením chána Achmada a 26. srpna (8. září) na památku záchrany Moskvy roku 1395 před napadením chána Tamerlána.

Tropar ikoně Bohorodice Vladimírské hlas 4.

Dnes krášlí se světlou září nejslavnější z měst Moskva, jež jako záři sluneční přijala, Vládkyně, Tvou divotvornou ikonu, k níž se my všichni utíkáme a modlíme, vzývajíce Tebe:ó podivuhodná Vládkyně Bohorodice! Pros z Tebe vtěleného Krista Boha našeho, aby zbavil město toto a všechna města a země křesťanské od všech nepřátelských úkladů a zachoval je neporušená a jako milosrdný Bůh aby spasil duše naše.