Svt. Ondřej, arcibiskup krétský

(památka dle církevního kalendáře 4. / dle světského 17. července)

Svt. Ondřej, arcibiskup krétský, se narodil v Damašku křesťanským rodičům. Od narození až do svých sedmi let byl němý. Jedenkráte se stalo, poté co jej přivedli jeho rodiče k přijímání svatých Kristových tajin, že skrze tyto blahodatné tajiny získal dar řeči a začal mluvit. Taková je moc svatých Kristových tajin. Od té doby se začal usilovně poučovat ve Svatém Písmu.

Když mu bylo 14 let, odešel sv. Ondřej do Jeruzaléma, kde přijal mnišský postřih v lávře sv. Sávy Posvěceného (5. /18. prosince). Svým rozumem a horlivostí k duchovnímu zápasu překvapil mnohé ze starších mnichů a všem se stal dobrým příkladem v duchovním životě. Díky jeho ctnostem si jej vybral jeruzalémský patriarcha za svého notáře.

Když započala monotheletistická hereze, která učila, že Kristus nemá lidskou, ale jen božskou vůli, byl vyslán, v té době již v hodnosti archidiákona, na 6. všeobecný sněm do Konstantinopole (r. 680). Na sněmu sv. Ondřej zjevil své dary, dar slova a horlivost k víře, čímž pomáhal, aby se utvrdila pravoslavná víra. Když se však sv. Ondřej vrátil do Jeruzaléma, ke svým povinnostem, byl zvolen arcibiskupem krétským.

Jako arcibiskup byl velmi oblíbený stran svého duchovního stádce, věřících, neboť mnoho horlil pro Pravoslaví a vymítal tvrdě všechny hereze. Skrze jeho modlitby se stávaly mnohé zázraky. Modlitbou odehnal Saracény od ostrova Kréta. Napsal mnohé poučné knihy a bohoslužebné písně. Stal se zakladatelem nové liturgické formy kánonu a je mu připisováno okolo 70 kánonů.

Největší známosti došel jeho Velký kajícný kánon, sestávající z 9 písní a 250 troparů, který se čte v době Velikého půstu, který začíná slovy: Čím začnu oplakávat života svého nešťastné skutky? Jaký začátek bude mít, Kriste, můj žalozpěv? Ó milosrdný, daruj mi odpuštění hříchů!

Svt. Ondřej Krétský se proslavil mnohými oslavnými pochvalami, složenými na památku Přečisté Panny Marie. Jemu také náleží Kánon ke Kristovu Narození, tři písně povečeří svátku Květné neděle a na první čtyři dny Strastného týdne, dále verše (stichiry) ke svátku Obětování Páně a mnohé další duchovní hymny a písně.

Světitel zesnul na ostrově Lesbos, když se vracel z Konstantinopole na Krétu, a byl pohřben v chrámu svaté Anastásie (později byl chrám vysvěcen v čest svt. Ondřeje). Později byly jeho svaté ostatky přeneseny do Konstantinopole, do monastýru nosícího jeho jméno.

Ctihodný Efrém Syrský

(památka dle církevního kalendáře 28. ledna / dle světského 10. února)

Ctihodný Efrém Syrský, Učitel pokání, se narodil v Sýrii v křesťanské rodině chudých rolníků na počátku 4. stol. za časů císaře Konstantina Velikého.

Své mládí prožil velmi bouřlivě, byl velmi prchlivý a vznětlivý, často se hádal i pral, až jedenkráte se stalo, že skrze Boží prozřetelnost Boží byl poučen, a své kroky poté nasměroval na cestu pokání a spásy. Stalo se totiž, že byl nespravedlivě obviněn z krádeže ovce, a byl proto vsazen do vězení. Ve vězení uslyšel ve snu hlas, který jej pozval k pokání a správnému životu. Nakonec byl ospravedlněn a z vězení propuštěn.

Probudilo se v něm hluboké pokání a odešel do nedalekých hor, kde se stal poustevníkem. Stal se učedníkem ctih. Jákoba, biskupa nisibijského (13. ledna/26. ledna) po dobu 14 let až do blaženého zesnutí ctihodného.

Poté, co byla Nisibije obsazena roku 363 Peršany, ctih. Efrém opustil své dosavadní místo duchovního života a usídlil se v monastýru poblíž města Edessa (dnes Şanlıurfa v Turecku). Zde se duchovně sblížil se ctih. Juliánem Peršanem (18./31. října), s nímž byli jednoho kajícného ducha. Ctihodný se neustále poučoval ve Svatém Písmu, z nějž čerpal pro svoji duši duchovní moudrost. Hospodin jej obdařil darem učitelství, takže za ním přicházeli lidé, kteří hledali poučení a radu ve svém životě. Jeho poučení měla na věřící veliký vliv, neboť ctih. Efrém tato poučení vždy začínal obviněním sebe sama v nedostatcích a kajícnými slovy o sobě samém. Ctihodný učil všechny ústně i skrze napsaná slova: pokáním, vírou a příklady zbožnosti. Odhaloval a usvědčoval ariánskou herezi, která tehdy znepokojovala křesťany. Pohané, kteří slyšeli kázání ctihodného, se obraceli ke Kristu a přijímali svatý křest.

Od veliké Boží blahodati se z jeho úst vylévala moudrost jako potok medu a jeho oči neustále ronily slzy pokání. Byl pracovitým jako včela, ať již v neustálém spisování knih anebo v poučování, která směřovala k monastýrskému bratrstvu a přiváděla k bohabojnému životu. Stejně tak poučoval i věřící města Edessa. Všechen zbylý čas zůstával v modlitbě a duchovním rozjímání.

Mnohé jsou jeho knihy, bohoslužebné texty a krásné jsou též jeho modlitby, které sepsal. Nejznámější z jeho modliteb je ta, kterou se věřící modlí v době Velikého postu: 

Pane a Vládce života mého, 

chraň mne od ducha lenosti, sklíčenosti, panovačnosti a prázdnomluvnosti.   

Ducha pak čistoty, pokory, trpělivosti a lásky uděl mně, služebníku tvému.   

Ó Pane a Králi, dejž, abych viděl provinění svá 

a neodsuzoval bratra svého; 

neboť tys blahoslaven na věky věkův, amen.

Když jej chtěli silou přemluvit, aby se stal biskupem, záměrně ze sebe činil blázna a nerozumného, aby mohl i nadále přebývat v tichosti mnišských modliteb. Když to spatřili věřící, nechali ho v jeho duchovním pokoji. Byl vrstevníkem svt. Basila Velikého. Svatý Efrém je hlavním apoštolem pokání, jeho spisy dodnes obměkčují mnohá srdce, zkamenělá od hříchu, a navracejí je ke Kristu. Zesnul v hlubokém stáří okolo roku 373 – 379 po Kr.

Ctihodný Naum divotvůrce Ochridský

(památka dle církevního kalendáře 23. prosince / dle světského 5. ledna,  20. června/ 3. července a také 27. července / dle světského 9. srpna)

Ctihodný Naum divotvůrce Ochridský, byl učedníkem svatých Cyrila a Metoděje a jedním z Pětipočetníků, kteří co nejhorlivěji pracovali s těmito slovanskými apoštoly, na vinici Kristově na Velké Moravě.

Svatý Naum byl jedním z těch, kteří putovali do Říma, v Římě se proslavil divotvornou mocí a stejně tak i velikou učeností, svatý Naum byl znalcem mnohých jazyků.

Po návratu z Říma a poté co byl po mnohých věznění a týrání vyhnán z Velké Moravy, se usídlil spolu s ostatními bratry, za pomoci svatého císaře Borise Michaila na březích Ochridského jezera.

Zatímco svt. Kliment působil jako episkop v Ochridu, tak ctihodný Naum, působil na jižním břehu Ochridského jezera, kde založil monastýr, který až do dnešních dnů, zdobí tento břeh a přes věky věků, byl a je pramenem divotvorné síly a útočištěm pro nemocné a zarmoucené. A stejně jako tento monastýr, tak i svatý Naum, zdobí historii slovanského křesťanství. Spolu se svt. Klimentem byli pojmenováni novým Mojžíšem a Árónem.

Okolo svatého Nauma na břehu Ochridského jezera, sebralo se množství mnichů z celého Balkánu. Svatý Naum, byl moudrým učitelem, duchovním rádcem mnichů, velikým asketou a podivuhodný modlitebník.

Neúnavný a práci milující svatý Naum, pracoval hlavně na překladech svatého písma a na překladech ostatních církevních knih, z jazyka řeckého na jazyk slovanský.

Za svého života činil mnohé zázraky a stejně tak je činí i po své smrti až do dnešních dní, jeho divotvorné ostatky dodnes udivují mnohočetnými zázraky, ponejvíce uzdraveními od těžkých nemocí, od posedlosti a jiných duševních těžkostí a nemocí.

Svatý Naum v pokoji zesnul v první polovině 10. století a přesídlil se tak do Království, milovaného Krista.

Svt. Kliment a ctih. Naum Ochridští

Hrob ctih. Nauma

Svatý Alexij Toth († 1909)

památka 24. dubna / 7. května, v den jeho zesnutí

 

Spravedlivý Alexij (Toth) se narodil roku 1853 na Slovensku, v malé vesnici u Prešova, v rodině uniatského kněze, pokřtěn byl v uniatské církvi.

Do gymnázia, chodil v Prešově. Potom studoval na římskokatolickém duchovním semináři v Ostřihomu, potom zakončil uniatský seminář v Užhorodu a bohosloveckou fakultu na Prešovské univerzitě. Na školách byl pilným žákem a naučil se několik jazyků: rusínský, maďarský, ruský, německý, latinský a uměl číst řecky.

Po zakončení semináře se oženil s dcerou kněze Rozálií Michajlič a na 24. roku, svého života, byl vysvěcen na uniatského duchovního. Brzy však ovdověl a byl povolán do Prešova k uniatskému biskupu Ivanovi. Roku 1889 vyslal biskup svého kancléře do Ameriky, aby se staral o duchovní život emigrantu, uniatu z Podkarpatí.

V té době byli uniati v Americe diskriminováni ze strany římských katolíku, neboť neměli možnost užívat v chrámech církevněslovanského jazyka, slavit podle juliánského kalendáře či dokonce hlásat Slovo Boží v rusínském jazyce. Velkou úlohu zde sehráli i tzv. jurisdikční problémy. Už v roce 1891, se rozhodl o. Alexij přijmout svaté Pravoslaví.

Svým návratem do Pravoslavné církve ukázal cestu i jiným duchovním a uniatským společenstvím v USA. K Pravoslaví se díky němu navrátilo okolo 30 tis. lidí. Svatý Alexij zesnul 7. května 1909 ve Wilkes-Barre ve státě Pensylvánie. Byl pochován v monastýru sv. Tichona v South Cannan v Pensylvánii.

Roku 1994 jej Americká pravoslavná církev přičetla k zástupu svatých pro přínos k návratu Karpatorusínu do Pravoslavné církve. Jeho památka se slaví 7. května v den jeho blaženého zesnutí.

 

Tropar hlas 4.

Spravedlivý otče Alexiji, náš nebeský přímluvce a učiteli, božská ozdobo Církve Kristovy, pros Učitele všech, aby v Americe utvrdil pravoslavnou víru, světu daroval mír a duším našim velikou milost.