Životy Svatých

 

Svaté mučednice císařovna Alexandra

a její dcera Valerie (♰ 314)

památka 23. dubna / 6. května

Císař Dioklecián v roce 303 nařídil, aby byl velkomučedník Jiří podroben tomu nejkrutějšímu mučení. Když usoudil, že trýzněný křesťan již zemřel, nařídil jeho zmučené tělo sejmout z kola a šel do pohanského chrámu, aby přinesl děkovnou oběť. V tu chvíli se setmělo, zahřmělo a ozval se hlas: „Neboj se, Jiří, jsem s tebou.“ Pak se rozzářilo podivuhodné světlo a u kola se objevil anděl Páně v podobě jasného mladíka. Sotva položil na mučedníka ruku a řekl: „Raduj se!“, svatý Jiří povstal uzdravený.

Vojáci potom odvedli svatého Jiří do pohanského chrámu, kde byl císař. Ten nemohl uvěřit svým očím a myslel si, že vidí jiného muže nebo ducha. Pohané hleděli na svatého Jiří s úžasem a hrůzou, přesvědčeni, že se skutečně stal zázrak. Mnozí pak uvěřili v životodárného Boha křesťanů.

Dva urození hodnostáři, svatí Anatolius a Protoleon, tajní křesťané, okamžitě otevřeně vyznali Krista. Na císařův rozkaz byli hned a bez soudu sťati mečem.

Pravdu poznala i císařovna Alexandra, Diokleciánova manželka, která byla v chrámu. I ona horlila pro oslavování Krista, ale jeden z císařových služebníků ji zadržel a odvedl do paláce.

Poté, co byly Jiřím rozbity pohanské modly v Apollónově chrámu, nastal všeobecný zmatek. Na svatého mučedníka se zuřivě vrhli pohanští kněží i mnozí z davu, svázali ho, bili a požadovali jeho okamžitou popravu.

Když svatá Alexandra uslyšela ten hluk a křik, vrhla se vpřed. Prodírala se davem a volala: „Bože Jiřího, pomoz mi, neboť Ty jediný jsi Všemohoucí!“ U nohou velkomučedníka pak svatá císařovna oslavovala Krista, opovrhujíc přitom modlami i těmi, kdo je uctívali.

Dioklecián v nepříčetnosti okamžitě vynesl rozsudek smrti nad velkomučedníkem Jiřím i svatou císařovnou Alexandrou, která bez odporu následovala Jiřího na popraviště. Cestou ustala vyčerpáním a bez smyslů se opřela o zeď. Všichni se domnívali, že císařovna zemřela.

Svatá císařovna Alexandra, o jejíž domnělé smrti bylo zapsáno v Mučednických aktech svatého Jiří, sestavených bezprostředně po jeho skonu, však dosáhla mučednické koruny až o několik let později, v roce 314.

Během těchto let se událo mnoho věcí. Císař Dioklecián se v roce 305 vzdal trůnu a moc přešla na jeho spoluvládce Galeria Maximiana (305–311), fanatického pohana, hrubého a krutého vojáka. Jeho manželkou byla dcera svaté císařovny Alexandry, svatá mučednice Valerie, kterou Dioklecián ještě za své vlády provdal proti její vůli. Svatá Alexandra však svou dceru vychovala v křesťanské zbožnosti.

Když Galerius Maximianus zemřel, císař Maximinus se ucházel o ruku svaté Valerie. Poté, co byl odmítnut, vyhnal ji do Sýrie, kde žila i se svou matkou. Po Maximinově smrti v roce 313 matka s dcerou dorazily do Nikomédie v naději, že získají milost od císaře Licinia (313–324). Ten sice spolu se svatým císařem Konstantinem, apoštolům rovným, podepsal Milánský edikt, který křesťanům zaručoval svobodu vyznání, ale tajně zůstal nepřítelem křesťanství. Licinius nařídil popravu svaté císařovny Alexandry i její dcery Valerie. Byly sťaty a jejich těla byla vhozena do moře.