Životy Svatých

 

Ctihodný Vitalis z Gazy, Alexandrijský (♰ 625)

památka 22. dubna / 5. května a 11. / 24. ledna dle řeckého synaxarionu

Ctihodný Vitalis přišel ve věku šedesáti let z monastýru ctihodného Serida (♰ 543) v Gaze do Alexandrie, aby se zde věnoval zvláštnímu duchovnímu zápasu: péči o obrácení ztracených duší nevěstek.

Přes den, od rána do večera, pracoval jako nádeník. Na noc pak přicházel do domů nevěstek a jedné z nich dával peníze, které vydělal. Přitom ji však prosil, aby tu noc setrvala v čistotě a nikoho k sobě nepřijímala. Nevěstka šla spát a ctihodný se až do rána modlil za její spásu. Když od ní odcházel, zapřísahal ji, aby o tom nikomu nic neříkala.

Takto žil ctihodný každý den, pracoval a modlil se za hříšnice. Takové svaté dílo přirozeně nemohlo nepřinést dobré plody. Mnohé z nevěstek, které byly zahanbeny a pokořeny podivuhodnými ctnostmi starce a jeho horlivostí pro jejich spásu, si uvědomily svůj hřích, pocítily v sobě bázeň Boží a napravily svůj život. Některé z nich se vdaly, jiné odešly do monastýrů a další, které zůstaly ve světě, se začaly živit svou prací. Avšak kolik posměchu a pohany musel tento služebník Boží snášet!

Cizí lidé, kteří si neuvědomovali, a ani nechápali skrytý účel návštěv nevěstinců ze strany ctihodného, byli pohoršeni tímto jeho životem, denně ho odsuzovali, kárali, a dokonce na něj plivali se slovy: „Jdi, už na tebe nevěstky čekají.“ Ale ani jedna nevěstka na přísný příkaz starce nemohla odhalit jeho nevinnost a čistotu.

Cizí lidé, kteří neznali a nechápali skrytý účel návštěv ctihodného v domech nevěstek, byli jeho životem pohoršeni. Každý den ho kárali, a dokonce na něj plivali se slovy: „Jdi, už na tebe nevěstky čekají.“ Ale ani jedna z nevěstek nesměla na přísný příkaz starce prozradit jeho čistotu a cudnost.

Jedna z těch žen se pokusila proslavit jeho svatost a cudnost, ale za odhalení tajemství byla okamžitě potrestána posedlostí běsem. To ostatní nevěstky donutilo, aby i proti své vůli o Vitalisově svatosti mlčely.

Když lidé viděli trest oné nevěstky, začali ještě víc tvrdit, že Vitalis je hrozný smilník. „Bůh,“ říkali lidé, „potrestal nevěstku za to, že bránila zjevného hříšníka.“

Ctihodný s pokorou snášel všechny urážky a výčitky a těšil se myšlenkou, že ho lidé považují za hříšníka. Někteří ho dokonce pomlouvali i před patriarchou Janem Milosrdným; ten však znal čistý a vznešený život ctihodného a pomluvám nevěřil.

Jednou, právě když Vitalis odcházel z nevěstince, ho jeden mladý muž, který tam přišel hřešit, udeřil do tváře a nazval ho bezbožným a prokletým svůdcem. Poté, co Vitalis dostal ránu, mladíkovi předpověděl, že sám za to dostane takovou ránu, až se k němu budou pro jeho pláč sbíhat lidé.

Několik dní před svou smrtí se pak ctihodný uzavřel do své cely, do které nikoho nepouštěl, a v pokoji odevzdal svého ducha Pánu (v 7. století).

Tehdy se drzému mladíkovi, který Vitalise udeřil, zjevil běs a udeřil ho tak silně do obličeje, že z toho pozbyl smyslů. Mladík ze sebe rval šaty a křičel děsivým hlasem. Téměř všichni obyvatelé Alexandrie se sbíhali k jeho křiku. Když pak mladík přišel k sobě, šel do cely ctihodného a prosil ho o slitování a odpuštění.

Během této modlitby se mladík zcela uzdravil a o všem, co se mu stalo, vyprávěl lidu. Užaslí lidé obstoupili celu ctihodného, otevřeli její dveře a nalezli jej tam již zesnulého. Klečel v modlitbě uprostřed své cely.

V jeho rukou našli svitek s těmito slovy: „Muži alexandrijští! Neodsuzujte nikoho předčasně, dokud nepřijde sám Pán, spravedlivý Soudce.“

Zvěst o smrti velkého spravedlivého muže se šířila jako blesk po celé Alexandrii. K jeho hrobu přišla posedlá žena, a jakmile se dotkla ostatků ctihodného, byla v tom okamžení uzdravena.

Shromáždily se tam také ženy, které se obrátily od života v neřesti; plakaly nad svatým učitelem a vydávaly svědectví o jeho svatosti a čistotě.

Lid upřímně činil pokání a proléval hořké slzy nad tím, že tak dlouho urážel dlouhotrpělivého, pokorného a cudného Vitalise. Sám patriarcha pak za všeobecného nářku ctihodného pohřbil.

Mladík, který se u cely ctihodného uzdravil, se zřekl světa a stal se mnichem.

Shromáždily se tam také ženy, které se obrátily od hříšného života; plakaly nad svatým učitelem a zvěstovaly lidu jeho svatost a cudnost. Lid upřímně činil pokání a proléval hořké slzy nad tím, že tak dlouho urážel dlouhotrpělivého, pokorného a cudného Vitalise. Sám patriarcha pak za všeobecného nářku ctihodného pohřbil. Mladík, který se u cely ctihodného uzdravil, se zřekl světa a stal se mnichem.

A mnozí z obyvatel Alexandrie, poučeni ctnostným životem Vitalisa, si předsevzali nikdy nikoho nesoudit. Kéž je v tom napodobujeme i my skrze modlitby našeho ctihodného otce Vitalise a blahodatí našeho Pána Ježíše Krista, jemuž buď sláva navěky. Amen.