Životy Svatých

 

Třetí neděle po Pasše

Svatých žen myronosic: Marie z Magdaly, Marie Kleofášovy, Salome, Jany, Marty a Marie, Zuzany a dalších, spravedlivého Josefa z Arimatie a Nikodéma

Svátkem svatých žen myronosic Pravoslavná Církev oslavuje duchovní úsilí služby Kristu. Slaví se třetí neděli po Velikonocích.

Tento svátek je pojmenován podle nejslavnější události v křesťanských dějinách spojené s ženami, které následovaly Krista.

V noci Jeho Vzkříšení si s sebou vzaly myrhu (zvláštní olej používaný k pomazání těl mrtvých), přišly k jeskyni, kde byl pohřben Ukřižovaný, aby pomazaly jeho tělo, jak tehdy bylo zvykem. Zatímco se Kristovi učedníci ze strachu před pronásledováním rozutekli a skrývali se ze „strachu před Židy“ (Jan 20, 19), ženy myronosice nedbaly nebezpečí a vydaly se k hrobu. Právě jim se Vzkříšený Kristus zjevil jako prvním.

Kdo byly ženy myronosice? Nejznámější z nich byla Marie z Magdaly. Poté, co ji Kristus uzdravil z posedlosti sedmi démony (Lk 8,2; Mk 16,9), následovala Ho a sloužila Mu. Marie Magdaléna stála na Golgotě při Kristově skonu, byla svědkem Jeho pohřbu a poté se stala jednou z myronosic, kterým anděl zvěstoval Vzkříšení. Byla také první, kdo spatřil Vzkříšeného, a tuto zprávu přinesla apoštolům. Velikonoční pozdrav „Kristus vstal z mrtvých!“ pochází právě od Marie Magdalény. Je to vůbec první kázání o Vzkříšení.

Díky Marii Magdaléně vznikla tradice vzájemného obdarovávání barvenými vajíčky na Velikonoce. Podle tradice, když Marie svědčila císaři Tiberiovi o Vzkříšení Kristově, darovala mu slepičí vejce. Císař, pochybující o pravdivosti Vzkříšení, to prohlásil za nemožné – stejně jako je nemožné, aby slepičí vejce, které mu Marie dala, zčervenalo – avšak v tom okamžiku mu vejce v rukou zčervenalo.

Svatá tradice dále vypráví, že když se apoštolové rozešli z Jeruzaléma po celém světě, aby kázali, Marie Magdaléna šla s nimi. Po vší práci a snažení se usadila v Efezu, kde pomáhala apoštolu Janovi. Tam také zakončila svůj pozemský život. Pravoslavná církev ctí Marii Magdalénu jako svatou myronosici, apoštolům rovnou.

Písmo svaté uvádí mezi ženami nosícími myro i několik dalších jmen.

Marie Kleofášova (Jakubova), která byla dcerou Josefa Snoubence z prvního manželství a manželkou jeho mladšího bratra Kleofáše. Podle tradice se spřátelila s Přesvatou Pannou Marií, když byla zasnoubena spravedlivému Josefovi a přijata do jeho domu. Byla matkou Simeona, jednoho z apoštolů ze sedmdesáti.

Salome byla manželkou rybáře Zebedea, matkou apoštolů Jakuba a Jana. Když její synové následovali Krista, Salomé se připojila ke společenství žen, které mu sloužily.

Jana a Zuzana. Jana byla manželkou Chuzy, Herodova správce. Podle tradice následovala Krista, když uzdravil jejího syna. Evangelista Lukáš zmiňuje Janu a Zuzanu mezi ženami, které mu sloužily ze svého majetku (Luk 8,3).

Sestry Marie a Marta. Jejich bratrem byl Lazar Čtyřdenní, kterého Kristus vzkřísil z mrtvých. Podle tradice tyto sestry pomáhaly Lazarovi během jeho biskupské služby na Kypru. Evangelium vypráví o známé události, jak sestry přivítaly Krista ve svém domě: „Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“ (Luk 10, 38–42)

Těchto sedm žen je zmíněno v Písmu svatém svými jmény. Ve skutečnosti jich bylo ale mnohem více – prostých i zámožných, těch, které následovaly Krista a sloužily Jemu i apoštolům, a těch, které na dálku pomáhaly materiálně. Pravoslavná Církev ctí jejich památku, ctí jejich práci a skutky ve jménu Krista a skrze ně ctí práci a skutky všech křesťanských žen, žijících a pracujících pro Krista.

Tento den jsou také připomínáni spravedliví a zámožní muži Nového zákona, Josef z Arimatie a Nikodém, kteří sňali tělo Páně z kříže. Josef z Arimatie dal Pánu svůj vlastní hrob a Nikodém mu přinesl sto liber směsi myrhy a aloe k pomazání. Odvážná rozhodnutí Josefa a Nikodéma, kteří pohřbili Krista pod dohledem farizeů, poskytují křesťanům příklad odhodlání stát za pravdou i mezi těmi, kteří Krista ukřižovali. Kromě toho Církev navíc skrze tyto svědky ukazuje na skutečnou pravost pohřbení: byli tu jasní očití svědci, pohřbení bylo zdokumentováno pečetí Kaifáše, pečetí sanhedrinu.

Témata žen myronosic a spravedlivých Josefa a Nikodéma jsou odlišná: první je spojeno se Vzkříšením, druhé pak s pohřbením. První přímo odkazuje na kanonická evangelia, která popisují zjevení Vzkříšeného Krista Marii Magdaléně (Jan 20) a dalším ženám – především, dle církevní tradice, Přesvaté Bohorodici (Mat 28,8–10). Druhé odkazuje na Nikodémovo evangelium, které je pro nezasvěcené méně přístupné. V prvotní Církvi byly památky žen myronosic na jedné straně a Josefa a Nikodéma na straně druhé ponejprv od sebe odděleny. Například v jeruzalémských bohoslužbách v 5. až 7. století se památka žen myronosic slavila v úterý po Antipasše anebo 25. dubna, zatímco neděle po Antipasše byla věnována výhradně spravedlivým Josefovi a Nikodémovi. Teprve v období po ikonoborectví se v Konstantinopoli začaly obě památky slavit společně a byly stanoveny na třetí neděli po Pasše, jak je tomu dodnes.

Není také náhodné, že se ženy myronosice připomínají třetí neděli po Pasše: poukazuje to na pravdu o Kristově Vzkříšení po druhé neděli po Pasše, která připomíná blaženou nevíru Tomášovu.

___

Když náš velký Pán a Bůh zemřel jako člověk, obtěžkán břemenem lidských hříchů, kdo z těch, o které se staral od věčnosti, se o Něho staral i ve smrti? Kdo navštívil Jeho hrob? Kdo projevil svou lásku k mrtvému? Ženy. Ale ne všechny a ne každá žena, nýbrž ženy myronosice, jejichž duše byly jako myrhou pomazány nesmrtelnou láskou Pána našeho Ježíše Krista. Jejich duše byly naplněny aromatem víry a lásky, proto i své ruce naplnily vonnými mastmi a šly ke hrobu, aby pomazaly tělo Kristovo.

Svt. Nikolaj Velimirović (♰ 1956)