Životy Svatých

 

Svt. Zenon Veronský vyznavač (♰ 380)

památka 12. / 25. dubna

Svatý Zenon byl svým původem syrský Řek, jinde se uvádí, že pocházel ze severní Afriky z Mauretánie. Už v mládí se stal mnichem a žil jako poustevník. Věnoval se studiu Písma svatého a jako poutník putoval po různých monastýrech a zemích Východu s úmyslem zdokonalovat své křesťanské vzdělání; studoval řeckou i římskou literaturu.

Když takto na své pouti došel do Itálie, usadil se ve městě Verona. Obyvatelé tohoto města, vidouce ctnostný život svatého, ho zvolili za svého biskupa.

V té době vládl Julián Odpadlík, který vzal pohanství pod svou ochranu a pronásledoval křesťanství. Přestože pronásledování křesťanů v té době již ustávalo, všude stále přebývalo mnoho pohanů, které Zenon osvítil světlem křesťanského učení. S apoštolskou horlivostí rozptýlil veronský pastýř evangelním učením temnotu pohanství, která v některých italských městech stále zůstávala.

Kromě toho se musel jako pastýř potýkat také s ariány. V tomto boji se ukázal jako rozhodný vyznavač a obhájce pravoslavného učení a odmítl od něho ustoupit navzdory pronásledování, které proti pravoslavným vyvolali císaři Konstancius a Valens, kteří arianismus podporovali. Ve svých kázáních a listech pevně hájil pravoslavné učení o Pánu Ježíši Kristu jako o Jednorozeném Synu Božím, zrozeném z Otce přede všemi věky. Svatému Zenonovi se připisuje na 92 promluv a kázání, která jsou rozdělena do dvou knih: první s 62, druhá s 30. Pouze 16 je víceméně dlouhých projevů; zbytek jsou krátké projevy nebo dokonce fragmenty. Jeho kázání a poučení obsahují cenné informace o historii dogmat a křesťanské archeologii. Jsou psána živým, elegantním jazykem a svědčí o autorově vzdělanosti. Literární styl jeho kázání, bohatý na neologismy a slovní hříčky, je považován za nepřímé potvrzení jeho afrického původu.

Svou péčí pastýře a příkladným soucitem vštípil věřícím takové milosrdenství, že cizinci a chudí vždy našli útočiště a pomoc kdekoli ve městě, aniž by o to museli výslovně žádat.

Žil velice skromným životem a byl příkladem evangelní chudoby, kdy si jako biskup sám chodil k řece chytat ryby, jimiž se živil.

Poté, co svatý Zenon mnoho pracoval ve prospěch Boží církve a po dlouhou dobu vedl své stádo, odešel v pokoji k Pánu.

Pro svůj duchovní zápas a pevnost ve víře byl svatý Zenon od Boha obdařen darem zázraků. Svatý Řehoř Veliký vypráví ¹ o následujícím zázraku, který se stal na svátek svatého roku 589.

Toho roku zažila Itálie mimořádně velkou povodeň. Hlavní italská řeka Tibera se vylila z břehů, takže celé předměstí Říma bylo zaplaveno. Řeka Athesis (dnes Adige), která tekla poblíž města Verony, se také vylila z břehů; její vody obklopovaly chrám postavený ke cti svatého Zenona a stoupaly stále výš a výš, až nakonec dosáhly samotných chrámových oken. Dveře chrámu byly otevřené, ale voda do chrámu nevnikala; vytvořila kolem dveří zeď, takže mnozí z těch, kteří byli v chrámu, se přibližovali ke dveřím a hasili žízeň nabíráním vody rukama.

Skrze modlitby a přímluvy služebníka Božího Zenona se událo i mnoho dalších zázraků, a proto je po staletí uctíván jako patron Verony a ochránce před povodněmi.

__

¹ Svatého otce našeho Řehoře Velikého, biskupa římského – Dialogy o životě italských otců a nesmrtelnosti duše. Česky toto jeho dílo vyšlo pod názvem: Dialogy o zázracích italských otců. Řehoř Veliký o tomto zázraku píše ve 3. knize, 19. kapitole, pod názvem: „O chrámu mučedníka svatého Zenona, do něhož vzedmuté vody nevnikly dále než ke dveřím“