Životy Svatých

 

Narození Přesvaté vládkyně naší Bohorodice

a vždycky Panny Marie

památka 8. / 21. září

Pán a Bůh náš, stvořil člověka a usídlil ho v ráji, aby umnožoval dobro, rozjímal o Bohu skrze jeho stvoření. Ďábel však započal žárlit, na dobrou vůli a blahosklonnost, kterou Bůh projevil k člověku. Svedl Evu, první ženu, a ta svedla k hříchu Adama. Poté, byli oba vyhnáni z ráje. Pak dal Pán lidskému rodu svou Smlouvu skrze Mojžíše a svou vůli jim zjevoval skrze proroky. Připravujíce lidský rod k tomu největšímu dobrodiní – vtělení Jeho Jednorozeného Syna, Slova Božího, který nás vysvobozuje z nástrah zlého.

Když Kristus přijal naši přirozenost, chtěl na sebe vzít celou naši padlou lidskou přirozenost, kromě hříchu, protože On jediný, je jako Syn Boží bezhříšný. Proto mu Hospodin, připravil neposkvrněný příbytek, čistou archu – Přesvatou Pannu Bohorodici. Ona, podřízená smrti a účastná jako potomek Adama a Evy, na dědičném hříchu, byla přesto Bohem od počátku věků vyvolena, aby se stala novou Evou, Matkou Krista Spasitele, pramenem našeho spasení a vzorem veškeré křesťanské svatosti.

Její otec se jmenoval Jáchym. Pocházel z pokolení Judova a byl potomkem krále Davida. Svatá Anna byla dcerou kněze Matthana, z pokolení Lévi, podobně jako velekněz Áron. Její otec Matthan měl tři dcery: Marii, Sofii a Annu. Marie se vdala a usadila se v Betlémě, kde porodila Salomé. Rovněž Sofie se provdala do Betléma a porodila Alžbětu, matku svatého Jana Křtitele. Anna se provdala do Nazareta za Jáchyma, a teprve až zestárla, podivuhodně porodila Přesvatou Bohorodici, Pannu Marii.

Boží Prozřetelnosti bylo záhodno, poukázat na neplodnost lidské podstaty před příchodem Krista na svět. Pán Jáchymovi a Anně, nedával žádné potomky až do jejich stáří. Jáchym byl bohatý a spravedlivý. Nepřestával se modlit a přinášet oběti, aby Pán z něj a jeho ženy, sňal potupu.

Jednou v den svátku, přišli oba, Jáchym i Anna, do Chrámu a přinesli dary, tam však někdo z lidu řekl Jáchymovi: „Nemůžeš spolu s námi přinášet dary, protože nemáš potomky“. Jáchym, zasažen těmito slovy odsouzení přímo do srdce, se už domů nevrátil, ale uchýlil se do samoty hor, aby tam plakal a modlil se k Hospodinu. V té době, stejně tak i Anna, ronila hořké slzy ve své zahradě a vznášela k nebi, své vroucí modlitby.

A Hospodin Bůh náš, Bůh štědrý v milosrdenství a plný soucitu, jejich modlitby vyslyšel a poslal k Anně archanděla Gabriela, posla Božího požehnání a spásy. Od tohoto posla Božího, se Anna dozvěděla, že ve svém stáří porodí dítě a zpráva o tom, se roznese po celé zemi. Ohromena a radostí naplněna, zvolala: „Živý je Hospodin, Bůh můj! Porodím-li dítě, ať už chlapce, nebo dívku, dám ho v dar svému Pánu a bude mu sloužit po celý život“. Jáchymovi se zjevil anděl také a přikázal mu, aby se vydal se svými stády na cestu, pospíšil si domů a tam se radoval spolu se svojí ženou a celým svým domem, neboť Hospodin učinil konec jejich hanbě.

Za devět měsíců, porodila Anna dítě. Porodní báby, se zeptala: „Koho jsem porodila?“. Ta jí odpověděla: „Dceru“. Anna zvolala: „Oslavena je dnes má duše!“ a s láskou položila dítě vedle sebe. Když se skončily dny očištění předepsané Zákonem, Anna vstala, umyla se, nakojila dítě a dala mu jméno Marie, skrze, které Pán naplnil to, co bylo skrytě ustanoveno od stvoření světa.

S každým dalším dnem, dítě rostlo a rostlo. Když pak bylo Marii šest měsíců, matka ji položila na zem, protože si přála vidět, zda se sama postaví. Marie udělala sedm sebejistých kroků a poté se znovu chytla Anny. Anna ji zvedla a řekla: „Živý je Hospodin, Bůh můj! Nebudeš chodit po této zemi, dokud tě neuvedu do Božího chrámu“. V Mariině pokoji, pak zřídila svaté místo, aby do něj nemohlo vstoupit nic zlého nebo poskvrněného nečistotou tohoto světa. Do jejího domu chodily jen čisté panny, aby si s děťátkem hrály.

Když se Marii, naplnil jeden rok, uspořádal Jáchym velkou hostinu a pozval kněze, zákoníky, stařešiny a další z izraelského rodu. Přivedl svou dceru před kněží a oni jí požehnali slovy: „Bože našich otců, požehnej tomuto dítěti a dej ji jméno, slavné po všechna pokolení.“ A všechen lid odpověděl: „Tak budiž, tak budiž! Amen“. Poté, ji Jáchym přivedl k velekněžím a ti jí požehnali slovy: „Bože nejvyšší, sestup k této dívce a dej ji nejvyšší a věčné požehnání“. Anna potom vnesla Marii do pokoje, položila si ji na hruď a zpívala Hospodinu chvalozpěv: „Budu zpívat Hospodinu píseň, neboť se nade mnou smiloval a vysvobodil mě z potup mých nepřátel. Dal mi plod své spravedlnosti, jediné a nejhojnější v Jeho očích. Kdo nyní řekne synům Rúbenovým, že se Anna stala matkou? Slyšte a vězte, dvanáct kmenů Izraele, že Anna, se stala matkou!“.

Potom Marii položila na svaté místo, které bylo pro ni v pokoji zařízeno, aby ji připravilo k Uvedení do Božího Chrámu. Poté znovu vyšla k hostům, kteří se radovali a oslavovali Hospodina, Boha Izraele.

Nový Synaxarion Pravoslavné Církve

sestaven jeromonachem Makárijem Simonopetrským, kniha 1.

_ 

Toto vyprávění, je založeno na Jakubově protoevangeliu (původně nazvaném: Narození Marie – Zjevení Jakubovo). Tento apokryfní spis, pojednává o životě Marie, matky Ježíše Krista. Církev začlenila prvky z tohoto apokryfu do liturgických textů a ikonografie, kde vytvořil základ cyklu textů a zobrazení, věnovaných Bohorodici.