Životy Svatých

 

Svatý mučedník Theodor z Perge v Pamfýlii

a sním umučení, jeho matka Filipina (Filipa), Dioskorus žrec, vojíni Sokrates a Dionysius (II. stol)

památka 21. dubna / 4. května

Svatý Theodor, žil v II. století a pocházel z města Perge v Pamfýlii. V osmnácti letech, už byl horlivým křesťanem. Za vlády císaře Antonia Pia (138–161), vybral guvernér oblasti Theodotus, ty nejsilnější mladé muže do služby v římské armádě. Když verbíři uviděli Theodorovo dobrou postavu a sílu, spěchali, aby ho představili císaři. Když se mu však už chystali dát pečeť na listinu vojáka, Theodor padl na zem a zvolal: „Od samého dětství, jsem už byl zapsán na listině jednoho Krále, Krále Nebe i země, a Jeho pečetí, jsem byl označen při křtu!“ Jako křesťan, poté odmítl i žádost o obětování bohům. Vysmál se těmto pověrám modloslužebníků, a tak ho kvůli tomu, začali krutě bičovat biči a pruty. Pod těmito ranami, se nepřestával modlit a volal, že se raději obětuje jedinému pravému Bohu, než aby se podřídil pohanským zvykům.

Když byl pak mučedník položen na rozžhavený rošt, náhle se zatřásla země, ze které vytryskl pramen vody, který oheň uhasil. Tento zázrak podnítil k obrácení pohanského kněze jménem Dioskorus k víře v pravého Boha. Na soudcův příkaz, se potom vrhl do plamenů, vzývajíce přitom Theodorova Boha ku pomoci.

Když pak nastoupila noc, mučedníka navštívil ve vězení biskup Pegasius a nabádal ho, aby v tomto svém slavném boji byl pevný až do konce, jako poučení pro celou Církev města Perge.

Pátého dne mučení, byl svatý Theodor, předveden znovu, před Theodota. Se stejným odhodláním jako předtím, vyhnal běsa žijícího v Jupiterově soše. Nečistý duch se dal na útěk, protože si uvědomil svou bezmocnost před svatým mučedníkem Kristovým.

Poté byl Theodor přivázán k divokým oslům, kteří ho vláčili po zemi. Byl však osvobozen novým božským zásahem a skrze jeho modlitbu, se ke Kristu obrátili dva vojáci, Sokrates a Dionysius.

Když se Theodor, objevil před guvernérem potřetí, byl spolu se Sokratem a Dionysiem vhozen do rozpálené pece. Obklopen božskou rosou, která ho chránila od újmy, stál Theodor prostřed plamenů pece, chválil Boha a vyzýval své druhy, aby s ním zpívali „Aleluja“.

Skrze Theodorovu modlitbu, byla jeho matka, která byla v zajetí už tři roky, přenesena Andělem na místo Theodorovy mučednické smrti. Ten ji utěšoval a nabádal ji, aby netruchlila nad jeho utrpením, které mu připravuje jeho věčnou slávu. Tehdy se Filipin zármutek změnil v radost, jako by byla přítomna svatby svého syna.

Nakonec guvernér odsoudil Theodora k ukřižování, dva vojáky k upálení, matce mučedníka nařídil, aby setnuly hlavu.

Když mučedník předstoupil před kříž, s radostí ho pozdravil jako symbol naší spásy a pramen vzkříšení. Své katy požádal, aby ho ukřižovali hlavou dolů. Ti to však odmítli a mučedníka přibili na kříž stejně, jako Pána našeho Ježíše Krista. Svatý tehdy zvolal: „Nyní jsem tě pokořil, ďáble! Už se tě nebojím, neboť v mých rukou jsou ratolesti Stromu života!“. Na kříži, zůstal tři dny a poté odešel k Pánu se slovy: „Abba, Otče, přijmi ducha mého!“.

Někteří zbožní křesťané, pak vzali těla svatých mučedníků, zavinuli je do drahých pláten, pomazali je vonnými oleji a s úctou je uložili k pohřbení, na zvláštní místo k tomu připravené. Za nějaký čas křesťané, kteří ctili Theodora jako ochránce svého města, postavili na místě jeho pohřbení chrám Boží.

Čestná hlava svatého mučedníka Theodora z Perge v Pamfýlii, je dnes je uložena na Svaté hoře Athos v monastýru Iviron.