Životy Svatých

Svt. Sofronios jeruzalémský (♰ 638)

památka 11. / 24. března

Narodil se v Damašku. Od dětství se vyznačoval zbožností, oddaností k modlitbě a láskou k vědění. Obdařen intelektuálními schopnostmi i básnickým talentem studoval v tomto městě a získal titul sofista (tj. učitel rétoriky, popř. dalších nauk a oborů). Nespokojil se však s tímto dosaženým věděním, ale zatoužil po vyšší dokonalosti, odešel proto jako poutník do Palestiny, aby navštívil a modlitbou uctil svatá místa a pohovořil s askety v  monastýrech a pouštích Svaté země.

Poté, co dorazil do Jeruzaléma, našel v monastýru ctihodného Theodosia Velikého, duchovního přítele ve ctihodném Janu Moschovi¹. Stal se jeho duchovním synem a poslušníkem. Společně procestovali mnoho monastýrů, přičemž zaznamenávali životy a učení těch, kteří v nich vedli svůj duchovní zápas. Z těchto zápisů a poznámek, byla později sestavena jejich slavná kniha „Duchovní louka“ (Λειμών), která byla vysoce ceněna na VII. všeobecném sněmu.

Zachraňujíce si holé životy, uprchli ctihodní otcové Jan a Sofronios, před tehdejšími ničivými nájezdy Peršanů, opustili Palestinu a odešli do Antiochie, odtud poté do Egypta, kde však svatý Sofronios vážně onemocněl. V té době se už pevně rozhodl stát se mnichem a mnišský postřih přijal z rukou ctihodného Jana. Poté, co se Sofronios uzdravil, rozhodli se oba otcové, v Alexandrii zůstat. Přijal je tam s láskou svt. Jan Milosrdný, patriarcha alexandrijský (♰ 620), kterému na oplátku, oni poskytli velkou pomoc v jeho boji proti herezi monotelitů². V Alexandrii Sofroniovi onemocněly jeho oči a jediné, co mu zůstalo, byla modlitba. S modlitbou a vírou se uchýlil ke svatým nezištníkům, Kýrovi a Janovi, a v jim zasvěceném chrámu, se mu pak také dostalo uzdravení. Svatý Sofronios, z vděčnosti napsal životy těchto svatých uzdravitelů a nezištníků.

Když pak barbaři začali ohrožovat i Alexandrii, svt. Jan Milosrdný, v doprovodu svatých, Sofronia a Jana, zamířil do Konstantinopole, avšak během cesty zemřel. Svatí Jan a Sofronios, spolu s jedenácti dalšími mnichy odešli do Říma. Tam zemřel ctihodný Jan (♰ 622). Jeho tělo bylo poté převezeno svatým Sofroniem do Jeruzaléma a pohřbeno v monastýru svatého Theodosia.

V roce 628, se z perského zajetí zpět do Svaté Země, vrátil svt. Zachariáš, patriarcha Jeruzalémský (♰ 633). Po jeho smrti nastoupil na patriarší trůn, na necelé dva roky svt. Modest Jeruzalémský (♰ 634) a po smrti svt. Modesta, byl patriarchou zvolen svatý Sofronios. Světitel poté horlivě a obětavě pracoval pro dobro Jeruzalémské Církve jako její představený.

Svolal do Jeruzaléma sněm, na kterém odsoudil monotheletismus, a ve svém poselství ostatním patriarchům vyložil a jasně vysvětlil základy pravoslavného učení o dvou vůlích v Kristu.

Na konci svého života svatý Sofronios a jeho stádo, přežili dvouleté obléhání Jeruzaléma muslimy. Křesťané, vyčerpaní hladem, nakonec souhlasili s otevřením městských bran pod podmínkou, že nepřítel ušetří svatyně. Tato podmínka, ale splněna nebyla a svatý patriarcha Sofronios, zemřel v hlubokém zármutku, nad znesvěcením křesťanských svatyní.

Ze spisů a díla patriarchy Sofronia, se nám dochovaly do dnešních dnů, jeho kázání, jeho dogmatická díla, také pak jeho Výklad liturgie, Život ctihodné Marie Egyptské, a okolo 950 troparů, stichir od Paschy až do Nanebevstoupení Páně. Svatý Sofronios, pak také, ještě jako jeromonach, revidoval a opravil Mnišský ústav monastýru sv. Sávy Posvěceného.

_________________________

¹ Ctihodný Jan Moschos Ιωάννης Μόσχος (♰ 622). Památka 11. / 24. března. Byl pravoslavný byzantský mnich a známý duchovní spisovatel gruzínského původu konce VI. a počátku VII. století. Narodil se nejspíše v Damašku. Jako mnich žil v Lávře ctihodného Theodosia Velikého. Velmi cestoval po různých monastýrech se svým učedníkem Sofroniem, který se později stal jeruzalémským patriarchou. Ctihodný Jan Moschos, se stal autorem jedné z prvních hagiografických knih, když sestavil sborník příběhů o zbožných lidech a asketech, která se obvykle nazývá „Duchovní louka“ (Λειμών).

² Monotheletismus, monoteletismus (z řeckého μονος - monos - jeden a θελημα - theléma - vůle). Je christologickou herezí (odsouzenou na VI. Všeobecném sněmu) a jednou z forem hereze monofyzitismu (která byla odsouzena na IV. Všeobecném sněmu). Monotheletismus vyznává dvojí přirozenost Ježíše Krista, ale pouze jedinou božskou vůli v jeho osobě.