Svatý velký mučedník Jan Nový,
Sučavský (♰ 1332)
památka 2. / 15. června
Svatý
Jan, se narodil okolo roku 1300, v rodině řeckých kupců z města Trapezunt
(Trapezunt - Τραπεζούντα - Trapezunta, dnes Trabzon, město na pobřeží Černého
moře nacházející se na severovýchodě dnešního Turecka). Stejně jako otec, se
Jan zabýval obchodem, byl zbožný, pevný v pravoslavné víře a milosrdný k
chudým.
Jednou,
během obchodní cesty po Černém moři, kapitán lodi, který byl neústupný a
horlivý latiník, mluvil nevraživě o pravoslavném vyznání Jana a pokusil se ho,
avšak neúspěšně, obrátit na latinskou víru. Ze společného rozhovoru o víře, se
kapitán cítil od Jana ponížen. Nedával na sobě, ale nic zdát a rozhodl se, že
se Janovi, za toto ponížení pomstít.
Když
pak jejich loď, dorazila do Levkopolu (dnes Bilhorod-Dnistrovskyj), který byl
tehdy pod nadvládou Tatarů, řekl kapitán lodi vládci města, že během plavby
mladý muž Jan, pod přísahou prohlásil, že chce přijmout jejich víru.
Vládce
města, byl tomu potěšen a dal příkaz, aby byl tento mladý muž, před něj s úctou
přiveden.
Když
se tak stalo, vládce Janovi slíbil všemožný blahobyt, pocty a uznání, za to, že
se přede všemi zřekne Krista a poté přinese oběť slunci, ohni a hvězdám tak,
jak slyšel, že to chce učinit. Když Jan uslyšel jeho slova, usoudil, že jde o
úklady kapitána, který se mu takto chce pomstít. Vládci města proto odpověděl:
„Nechci se zříci Krista, protože jak může být mé srdce odděleno od Slunce
spravedlnosti a od Východu z výsosti, abych se vrátil do temnoty nevědomosti?
To, co vám o mně řekli, je jen lež a podvod zlého nepřítele. Nechci pohrdat
laskavostí a dobrotou, kterou mi projevujete, ale nemohu se odříct od Krista,
který je Světlem světa (Jan 8,12)”. Když vládce uslyšel takovouto odpověď,
rozhněval se a nařídil, aby byl Jan, jako křivopřísežník vystaven hroznému
mučení.
V
čase svého mučení, však svatý vyznavač nepřestával chválit Boha, za to, že ho
uznal hodným, aby prošel takovouto zkouškou a utrpením (Sk 14,22). Když
mučitelé viděli, pevnost a rozhodnost jeho víry, přivedli Jana k vládci města,
který se ho znovu pokusil zlákat a svést sliby. Na to mu však vyznavač
odpověděl: „Nedělejte si starosti o rány na mém těle, neboť věčnou blaženost
lze získat pouze zkouškami (Zj 2,10). Jen ti, kteří vytrvají až do konce, budou
spaseni (Mat 24,13). Kéž mě Pán posvětí a korunuje za utrpení, které snáším,
když vyznávám Krista!“ Tato slova, pak znovu roznítila zuřivost jeho mučitele a
poslal Jana znovu do vězení.
Následujícího
dne, pak vládce města nařídil s mučením svatého přestat a namísto toho, jej
nechal přivázat za nohy k ocasu divokého koně, který ho pak smýkal po ulicích
města. Celé tělo mučedníka, bylo od kamenů na cestě, roztrháno na kusy. Nakonec
pak jeden nepřítel víry, radující se z tohoto pohledu, vytasil meč a usekl Janovi
hlavu. Takto zemřel v Pánu, tento velký mučedník, roku 1332, ve věku
třiceti dvou let.
Tělo
mučedníka s useknutou hlavou leželo na cestě až do večera a nikdo z křesťanů se
jej neodvážil vzít. V noci se pak nad tělem, které bylo ještě stále pohozené
uprostřed cesty, zjevil sloup světla a zářící žebř, který sestupoval z nebe.
Tři světle jasně zářící muži, kadidlem okuřovali tělo mučedníka.
Jeden
z nepřátel křesťanské víry, v domnění, že to jsou křesťané, kteří si přišli
vzít ostatky mučedníka, popadl luk a chtěl na ně vystřelit šíp, byl však
spoután neviditelnou Boží silou a celý přitom znehybněl. S ránem toto zjevení
zmizelo, avšak střelec, dál zůstal stát na místě nehybně jako spoutaný. Když se
kolem něj shromáždili lidé a on jim řekl o nočním vidění a o Božím trestu,
který ho potkal, byl od těchto neviditelných pout osvobozen. Vládce města, když
se dozvěděl, co se stalo, dovolil, aby ostatky, velkého mučedníka mohli být
pohřbeny s úctou v místním pravoslavném chrámu.
Stalo
se však, že těchto ostatků mučedníka, se poté pokusil zmocnit kapitán lodi,
který předtím Jana zradil, aby si je odvezl, jako vzácný poklad do své země.
Předtím to, však byl ve snu varován svatým Janem kněz hřbitovního chrámu. Kněz
shromáždil věřící a tělo svatého mučedníka ukryl v městském chrámu.
Tam
pak během následujících sedmdesáti let, přicházelo k ostatkům slavného
mučedníka mnoho věřících a z jejich se událo mnoho zázraků.
Roku
1402, uslyšel příběhy o zázracích svatého Jana, kníže Moldavského knížectví
Alexandru cel Bun - Alexandr Dobrý (1400 – 1432), a nechal jeho čestné a svaté
ostatky převézt do Sučavy - Suceava. Takto, za velkého shromáždění věřícího
lidu, byly ostatky tohoto svatého mučedníka přeneseny do tehdejšího hlavního
města Moldavského knížectví, které krátce předtím, Konstantinopolský patriarcha
uznal za metropolitní město. Od toho času, je pak svatý velký mučedník Jan
Nový, považován za ochránce tohoto města a země.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.