Životy Svatých

Svt. Hippolyt římský (♰ 236)

památka 30. ledna / 12. února a 13. / 26. srpna

O životě svatého Hippolyta, bylo již v IV. stol. známo jen velmi málo. Svt. Fotios, patriarcha Konstantinopolský (♰ 897) ho nazývá žákem svt. Ireneje Lyonského (♰ 202). Sám svatý Hippolyt, se nazývá Nástupcem apoštolů a účastníkem milosti Ducha svatého následnictvím (Philosophumena - Filosofické úvahy).

Ctihodný Jeroným Stridonský, v jednom ze svých dopisů pak píše, že se svatý Hippolyt narodil kolem roku 170 nebo 175 a pocházel z římské třídy equites - jezdců¹.

Než se stal knězem, byl římským senátorem. Svt. Hippolyt byl horlivým bojovníkem za církevní pravověrnost a bojoval slovem i skutkem proti lživým učením. V době papeže svt. Kalixta I. (♰ 222), Hippolyt obvinil papeže z uvolnění církevní disciplíny, oddělil se od římské církve a poté vedl malou skupinu rigorózních křesťanů. Byl prohlášen římským biskupem. Takto se stal prvním vzdoropapežem v dějinách římské církve.

Tento rozkol pak pokračoval za nástupců svt. Kalixta, svt. Urbana a svt. Ponciána. V roce 235 byli svatí Hippolyt a Poncián, deportováni do vězení na ostrově Sardinie. Tam došlo k jejich usmíření. 28. září 235 se svt. Poncián vzdal biskupského stolce. Také svt. Hippolyt, se vzdal svého nároku na římský stolec. Všeobecně, je pak přijímáno to, že jak svt. Hippolyt, tak i svt. Poncián, zemřeli oba ve vyhnanství na ostrově Sardinie, zřejmě při těžké práci v dolech.

Podle další verze, pak svatý Hippolyt zemřel jako mučedník, po svém návratu ze zajetí. Jejich těla, pak byla přenesena a pohřbena v Římě ve stejný den, 13. / 26. srpna, v roce 236 nebo 237.

Proto byla v západní církvi, 13. / 26. srpna ustanovena i jejich společná památka. Východní církev uctívá svatého Hippolyta jako světitele a mučedníka 30. ledna / 12. února.

____________

 

¹ Equites – jezdci. Označení pro příslušníky druhého římského stavu, nižšího než patricijové, ale vyššího než plebejové. Původně šlo skutečně o muže, kteří si mohli dovolit sloužit v římském jezdectvu. Vojenského významu pozbyli jezdci za druhé punské války, kdy byli do jezdectva postupně vybíráni hlavně příslušníci spojeneckých sborů. Jako jezdci se pak označovali ti římští občané, kteří mohli prokázat stanovenou hodnotu svého majetku.