Životy Svatých

Ctihodný Roman Sladkopěvec († 556)

památka 1. / 14. října

Narodil se v pátém století, v syrském městě Emese (dnes Homs), svým původem byl Řek. Jako diákon sloužil v chrámu Kristova Vzkříšení v Bejrútu. Za vlády císaře Anastasia I. (491-518) se přestěhoval do Konstantinopole, kde v patriarším chrámu Hagia Sofia (Boží Velemoudrosti), byl ustanoven ponomarem¹. Horlivě pomáhal při bohoslužbách, třebaže svým hlasem, ani sluchem nijak zvlášť nevynikal. Vždy pak v  tichu noci, odcházel do samoty modlitby, modlil se v polích za městem, anebo ve Vlachernském chrámu.

Ctihodný Roman, nevynikal žádným výjimečným darem chrámového zpěvu ani čtení. Jednou dokonce, když v předvečer svátku Kristova Narození, četl v chrámu kafismu², tak tuto kafismu, četl tak špatně, že ho musel při čtení nahradit jiný čtec. Ostatní duchovní, se proto Romanovi smáli. Zarmoucený mladík, pak hledal útěchu v modlitbě k Přesvaté Bohorodici, před jejíž ikonou, se dlouho modlil.

V noci se mu pak ve snu dostalo vidění Matky Boží, která se svatému zjevila a podala mu svitek (řecky Κοντάκιον), který mu přikázala pozřít. Skrze to, následně získal ctihodný Roman dar učené moudrosti knih, dar skládání církevních hymnů a dar jejich zpěvu. To se událo v den svátku Kristova Narození.

Na bohoslužbě, pak trval na tom, aby mohl zazpívat na ambonu. Skrze Boží dar, kterého se mu dostalo, potom následně zapěl svůj první kondak: „Panna dnes Nadpřirozeného rodí…“ ³. Zazpíval ho tak krásně, že vzbudil nadšení všech, kdo se v chrámu nacházeli. Císař i patriarcha svatému Romanovi pro jeho zpěv děkovali a lid ho obdaroval přízviskem Sladkopěvec - Ρωμανός ὁ Μελωδός.

Od tohoto svitku – kondaku, se pak započaly všechny následné takovéto církevní verše hymnů, nazývat kondaky⁴. Svatý Roman, pak také jako první napsal i ikosy⁵ zpěvů, které složil za nočního bdění ve svém příbytku - οἶκος.

Svatý Roman, všemi milovaný, se stal učitelem zpěvu v Konstantinopoli a pozdvihl nádheru pravoslavných bohoslužeb. Pro svůj básnický dar zaujal čestné místo mezi církevními hymnografy. Až do své smrti, okolo roku 556, složil ctihodný diákon Roman Sladkopěvec, až tisíc hymnů, kterými křesťané oslavují Pána dodnes.

__________

 

¹ Ponomar z řeckého παραμοναριος – «stráž» «vrátný», sloužící pravoslavné církve při chrámu, jehož povinností je zvonit na zvony, zpívat na klirosu, spolusloužit při bohoslužbách, jestliže má nějakou duchovní hodnost, při bohoslužbách přisluhovat a i jinak pomáhat.

² Kafisma - kafizma (z řeckého κάθισμα), jiný název je stichosloví (z řeckého στιχολογίαι), v liturgické tradici pravoslavné církve, to jsou části žalmů v žaltáři. Název pochází z řeckého slova znamenajícího „sedící“, což označuje praxi sezení na bohoslužbě při čtení kafismy. Řekové nazývají kafismy jednoduše stichoslovím „stichologiemi“, zatímco slovem kafisma – καθισμα, jsou nazývány tropary čtené po kafismě, které pak ve slovanské tradici jsou nazývány „sedálny“.

³ Kondak svátku Narození Páně, hlas 3. Panna dnes Nadpřirozeného rodí a země skýtá Nedostupnému jeskyni. Andělé s pastýři Ho oslavují a mudrci spolu s hvězdou putují, neboť se pro nás narodilo v Děťátko malé, předvěčný Bůh.

⁴ Kondak – κοντάκιον. Je žánr církevní byzantské hymnografie ve formě poetického výpravného kázání, věnovaného konkrétnímu církevnímu svátku či světci.

⁵ Ikos - οἶκος (dům). Јe církevní hymnus obsahující oslavu svatého nebo svátku. Ikos spolu s kondakem tvoří akathist. Ikos a kondak jsou si obsahově podobné. Rozdíl mezi nimi je v tom, že kondak je kratší a ikos je rozvitější a obsáhlejší. Kondak je téma a ikos je jeho rozvití. Proto se ikos, vždy čte po kondaku a nikdy se nečte sám.