Životy Svatých

Ctihodný mučedník Athanasij,

igumen Brestský († 1648)

památka 5. / 18. září

Ctihodný mučedník Athanasij, se narodil okolo roku 1597, ve zbožné běloruské pravoslavné rodině Filippovičů. Dostalo se mu dobrého vzdělání, při kterém poznal teologickou a historickou literaturu, o čemž svědčí dochovaný deník svatého. Studoval na Vilniuské bratrské škole¹, po ní se stal učitelem.

V roce 1620, se jeho životní cesta ubrala jiným směrem. Filippoviče, který se dobře osvědčil svými bohatými znalostmi, dobrými mravy a nepopiratelným pedagogickým talentem, k sobě pozval hejtman Lev Sapega², kancléř Litevského velkovévodství.

Kolem roku 1620 ho litevský kancléř Lev Sapega jmenoval učitelem a vychovatelem Jana Faustina Łuby, kterého z Ruska do Polska odvezl polský šlechtic Belinský, který ho polské vládě představil jako syna Lžidimitrije I. ³ a Mariny Mniszek, ve skutečnosti to však byl syn šlechtice Dmitrije Łuby.

Po sedm let takto Athanásij sloužil jako u falešného careviče a postupně došel k závěru, že tento „jistý moskevský kníže“, „jistý Luba“, „který ani sám neví, kým je“, je jen další podvodník. Toto přesvědčení postupem času rostlo, zvláště když se Łubův příspěvek snížil na stovky zlotých ročně a sám hejtman Sapega o něm řekl: „Kdo ví, kdo to je! “

Když se mladý Filippovič takto stal nevědomým spolupachatelem politických intrik proti moskevskému panovníkovi Michailu Fjodoroviči Romanovovi⁴, rozhodl se opustit roku 1627 kancléřský dvůr.

Ve stejném roce 1627 pak odešel do Vilniuského monastýru Svatého Ducha, kde přijal mnišský postřih z rukou igumena Josefa (Bobrikoviče)⁵. Brzy poté, s jeho požehnáním,  Athanasij odešel na poslušenství do Kuteinského monastýru Zjevení Páně u města Orša a poté do Mežihorského monastýru Proměnění Páně u Kyjeva. V roce 1632, byl rukopoložen na jeromonacha a byl ustanoven představeným Dubojského monastýru u Pinska.

V roce 1636 Albrecht Radziwiłł, horlivý zastánce katolického proselytismu, porušujíc úmluvy vydané králem Vladislavem IV., násilně vyhnal pravoslavné mnichy z Dubojského monastýru, a monastýr převedl na jezuitský řád, který se krátce předtím díky jeho úsilí, usadil v Pinsku. Athanasij, který neměl žádnou možnost tomu jakkoli zabránit a monastýr udržet, podal proti tomuto písemný protest s popisem o spáchaném bezpráví, ale tento protest, podepsaný mnoha pravoslavnými, nepřinesl žádný výsledek.

Když byl vyhnaný z monastýru, Athanasij odešel do Kupjatického monastýru, k igumenu Ilarionu (Denisoviču). Podle tradice, jej tam vyslala sama Matka Boží, která se mu ve snu zjevila, když doslova sestoupila z Oršanské ikony Matky Boží. Přesvatá Bohorodice mu tehdy předpověděla jeho mučednickou smrt, utěšila ho před budoucím strádáním a řekla mu, aby na své mnišské cestě pokračoval v Kupjatickém monastýru.

Poté od roku 1640, až do roku 1648, ctihodný Athanasij plnil poslušenství, jako igumen Brestského monastýru ctihodného Simeona Sloupníka. Bez bázně vystupoval proti unii s Římem, začal neúnavně a horlivě pracovat na znovu nabytí práv Brestského pravoslavného bratrstva, aby byla tato práva opětovně uzákoněna. Snažil se o navrácení pravoslavných chrámů, které byly zabrány uniaty, a všude hlásal, že unie s Římem je „navždy prokletá“.

Na Sejmu ve Varšavě v září 1641 se mu pak podařilo získat od krále Vladislava IV. potvrzení o právech bratrských, ale kancléř a podkancléř odmítli královská privilegia potvrdit pečetěmi. Bez nich však, neměla potvrzení od krále právní moc. Ctihodný proto musel do Varšavy v roce 1643 přijet znovu. V Sejmu vystoupil s žalobou na bezprávné postavení pravoslavných.

Ctihodný přetrpěl mnohé potupy a urážky od uniatů a nezákonné tresty od úřadů, byl třikráte vězněn. Od několika pravoslavných biskupů, kteří se až příliš báli jeho, pro ně nepředvídatelných činů, byl dán do vězení, postaven před duchovní soud a zbaven igumenství i kněžství. Soud Metropolitní konzistoře v Kyjevě, jej však po jeho obhajobě, zprostil jakékoliv viny. Kyjevský metropolita svt. Peter Mohila († 1646) mu znovu navrátil kněžství i hodnost igumena a jako představeného jej vrátil do monastýru v Brestu.

Po dalších deset let, nacházejíc se prostřed nepřátel pravoslavné víry, vedl ctihodný Athanasij, neustálý zapas za Svaté Pravoslaví, kterému věrnost, dosvědčoval svým strádáním.

Když pak roku 1648, vypuklo pod vedením Bohdana Chmelnického povstání, stal se igumen Athanasij, stejně jako i mnozí další, podezřelým ze zrady polského krále a v pomoci vzbouřeným Kozákům. Přestože se obvinění nepotvrdilo, svatý byl za neustálou kritiku unie uvržen do vězení. Následně byl pak v noci ze 4. na 5. září, roku 1648 poté, co se odmítl vzdát pravoslavné víry popraven.

V květnu roku 1649, mniši Simeonovského monastýru našli ostatky ctihodného Athanasija se stopami mučení, které dávaly důvod předpokládat, že světec byl pohřben zaživa. Jeho svaté ostatky, byly přeneseny do Simeonovského monastýru, kde byly s úctou pohřbeny v chrámu ctih. Simeon Sloupníka.

Uctívání ctihodného mučedníka započalo hned po jeho smrti. Byl jeho život a pověst o jeho mučednické smrti, na jeho počest byly složeny církevní hymny. V roce 1819, byl archimandritou Markianem sestaven tropar a kondak. Kdy byla ustanovena jeho oficiální památka, není známo, avšak Athanasij Brestský byl nazván ctihodným mučedníkem a připočten do zástupu kyjevských svatých, už v  „Dějiny o unii“ díla svt. Georgie (Konisského), arcibiskupa Mogilevského. V XIX. století byla jeho památka spojena s památkou Oršovské ikony Matky Boží.

Tropar hlas 2.

Blažený jsi, otče Athanasiji, protože jsi věrně žil ve zbožnosti, bděle jsi stál za svatou Pravoslavnou víru, vždy jsi s pokorou zpíval akathist Přečisté, dávaje přikázání nikomu neporušovat svatou Pravoslavnou víru a strádal jsi za svědectví pravdě až do smrti. My, kteří, ctíme svatost tvoji, směle k tobě vyzýváme: „Otče náš, ctihodný mučedníku Athanasiji, tys sláva a okrasa naše“.

__________ 

¹ Bratrské školy. Byly vzdělávací instituce pravoslavných bratrstev na území dnešního Běloruska a Ukrajiny v 16.–17. století. Většina těchto bratrských škol působila v Haliči, Podlesí (Падляшша, Подля́шье, Підлісся, Podlasie), Volyni a také v Poddněpří. Účel jejich vzniku byl ten, aby poskytovaly vzdělání založené na pravoslavných kulturních tradicích, jako protiváha římsko-katolických škol. Program těch největších bratrských škol, ve Vilniusu, Lvově, Lucku, Kyjevě, zahrnoval např. studium gramatických kurzů církevní slovanštiny, řečtiny, později latiny, dále dialektiky, rétoriky, aritmetiky, geometrie, astronomie a hudby.

² Lev Ivanovič Sapega (1557 - 1633). Státník a vojevůdce Litevského velkovévodství, diplomat a politický myslitel, v letech 1585-1589 podkancléř litevský, v letech 1589-1623 kancléř velký litevský, od roku 1623 vévoda vilniuský, od roku 1625 hejtman velký litevský.

³ Lžidimitrij. Je souhrnné označení pro několik samozvanců, kteří po vymření ruské dynastie Rurikovců smrtí cara Fjodora I. roku 1597 o sobě tvrdili, že jsou synem cara Ivana Hrozného, carevičem Dimitrijem, respektive jeho synem, a domáhali se carského trůnu. Podle nich carevič Dimitrij pokus o své zavraždění roku 1591 přežil a od té doby se skrýval. Jan Faustin Łuba -  lžidimitrij IV. se nevydával za careviče Dimitrije, ale za jeho syna a syna carevny Mariny. Byl uznán od polského krále Vladislava IV. a vypraven na Rus. Dlouho se neudržel a musel uprchnout do Švédska a do Holštýnska, odkud byl vydán caru Alexeji I. Michajloviči a roku 1665 popraven.

⁴ Michail I. Fjodorovič Romanov (1596 – 1645). První ruský car z dynastie Romanovců (vládl od 24. března 1613). Byl zvolen carem Zemským soborem 7. února 1613, čímž se uzavřela kapitola ruských dějin zvaná smuta.

⁵ Biskup Josef (Bobrikovič). Hieracha Kyjevské pravoslavné metropolie, biskup Mogilevský a Mstislavský.