Životy Svatých

 

Svatá mučednice Hermiona efezská († 117)

památka 4. / 17. září

Svatá mučednice Hermiona, byla dcerou svatého Filipa, apoštola ze sedmdesáti. Společně se svojí sestrou Eutychií, si přála spatřit svatého Jana Theologa a vydaly se proto do Malé Asie. Když však dorazily do Efezu, dozvěděly se, že svatý Jan zesnul v Pánu. Sestry pak ve své pouti pokračovaly a na své cestě, potkaly učedníka apoštola Pavla, svatého Petronia. Napodobujíce ho ve všem, staly se jeho učednicemi. Svatá Hermiona, která ovládala lékařským uměním, začala takto mnohým křesťanům pomáhat, mocí Kristovou uzdravující jejich nemoci.

V té době, se císař Traianus (98 - 117), vydal do války proti Peršanům a se svým vojskem procházel přes Efez, kde žila svatá Hermiona. Slyšel o jejím lékařském umění i o tom, že prorokuje (Sk 21, 9). Nařídil, aby byla před něho přivedena a poté po ní žádal, aby mu předpověděla, jaká bude jeho budoucnost. Svatá císaři předpověděla vítězství nad Peršany, ale zároveň mu řekla, že vládu nad říší získá jeho bratranec Hadrianus, což se později stalo. Císař se pro ta slova na ni rozzlobil a rozzlobil se také, když se dozvěděl, že Hermiona je křesťanka.

Rozzlobený Traianus se ji nejprve snažil napomenutím přesvědčit, aby se Krista odřekla. Když se mu to nepodařilo, přikázal, aby byla po několik hodin bita po tváři. Avšak ona, toto utrpení trpělivě snášela, utěšujíc se viděním Pána. Když pak Traianus na vlastní oči viděl, jak je Hermiona ve své víře neoblomná, nechal ji jít. Svatá si poté zaopatřila přístřeší, ve kterém přijímala nemocné a léčila jejich duševní a tělesné neduhy.

Nástupce Traianuse Hadrianus, se o Hermioně dozvěděl také. A i on, ji dal pro její víru, předvést před soud. Svatá stejně jako předtím, vyznala přede všemi a beze strachu svou víru v Krista Spasitele. Císař ji poté, co tak učinila, dal nejprve bez milosti zbít, poté ji nohy probodly hřeby a nakonec ji hodili do kotle s vroucím dehtem, olovem a sírou. Svatá však vše snášela a chválila Pána. A Pán jí prokázal milosrdenství, oheň uhasl, olovo se rozlilo a svatá zůstala nezraněna.

Udivený Hadrianus došel na místo mučení, dotkl se tam kotle, aby se ujistil, že nevychladl. Jakmile se dotkl kotle, spálil si kůži na své paži. I to však mučitele nepřesvědčilo. Přikázal poté rozpálit velkou pánev a na ní položit svatou mučednici. Zde se opět ukázal zjevný zázrak. Anděl zpod velké pánve rozmetal rozžhavené uhlíky a ti, kdo stáli kolem, byli od nich popáleni. Na pánvi pak svatá mučednice stála jako na zelené trávě a zpívala chvály Pánu.

Poté svatá mučednice sestoupila z pánve a předstírala, že je připravena přinést oběť Herkulovi. Radostný císař proto nařídil, aby ji odvedli do pohanského chrámu. Když tam však Hermiona přišla, začala modlit k jedinému pravému Bohu, v tom okamžiku se ozval silný hrom a všechny modly v chrámu padly a rozbily se. Ve vzteku dal císař příkaz, aby byla Hermiona vyvedena za město a tam, aby byla setnuta její hlava.

Dva sluhové Theodulos a Theotimos, vzali svatou mučednici a odvedli ji ven z města. S popravou však spěchali a nenechali Hermionu, aby se pomodlila k Bohu. Když však chtěli přistoupit k popravě, uschly oběma ruce. Poté, co se to stalo, padli oba k nohám svaté mučednice, věříce celou svou duší v Pána našeho Ježíše Krista, a byli uzdraveni. Potom svatou prosili, aby se za ně pomodlila, aby, než sama odejde k Pánu, poslala za ním jejich duše. A tak se to i stalo, oba zesnuli v pokoji. Poté se svatá mučednice pomodlila k Pánu také za sebe a na tom samém místě i ona zesnula v pokoji. Jejich přečestné ostatky vzali zbožní křesťané a s úctou je pohřbili ve městě Efezu na čestném místě, oslavujíce Otce, Syna a Ducha svatého.