Životy Svatých

 

Svatý mučedník

svt. Anthimos biskup nikomédský

a spolu s ním umučení Theofil diákon, Dorotheos, Mardonius, Migdonius diákon, Petr, Indis, Gorgonius, Zinon vojín, Domna panna a Euthymius († 302)

památka 3. / 16. září

Svatý mučedník svt. Anthimos biskup nikomédský a spolu s ním umučení, přijali svá strádání, v čase pronásledování křesťanů za vlády císařů Diokleciána a Maximiána.

Tato pronásledování zesílila poté, co na Nikomédském císařském dvoře vznikl požár. Pohané poté v úmyslném zapálení obvinili křesťany a projevili vůči nim nevídanou krutost.

Takto bylo jen v Nikomédii, v den svátku Kristova Narození, v chrámu upáleno až dvacet tisíc modlících se věřících (památka 28. prosince / 10. ledna). Tyto nelidské činy, však křesťany nevyděsily, i nadále pevně vyznávali svou víru a přijímali mučednickou smrt pro Krista.

Takto toho času, v mukách přijali svou smrt svatí Dorotheos, Mardonius, Migdonius, Petr, Indis, a Gorgonius. Někteří z nich, byli sťati mečem, další pak upáleni, pohřbeni zaživa, nebo utopeni v moři.

Zinon vojín, byl za smělé obvinění císaře Maximiána v jeho nelidskosti a zlobě, ukamenován a poté mu byla setnuta hlava.

Tehdy také rukou pohanů, zhynula bývalá pohanská kněžka, svatá panna Domna a svatý Euthymius, kteří se starali o to, aby těla svatých mučedníků byla pohřbena.

Biskup Anthimos, který spravoval církev v Nikomédii, se na žádost svého stáda skrýval ve vesnici nedaleko Nikomédie. Odtud oslovoval křesťany svými poselstvími, ve kterých je nabádal, aby se i nadále drželi pevně svaté víry a nebáli se mučení. Jeden z jeho dopisů, odeslaný s diákonem Theofilem, byl zadržen a předán císaři Maximiánovi. Diákon Theofil, byl podroben výslechu a během mučení zemřel. Kde se nachází biskup Anthimos, však svým mučitelům neprozradil.

Po nějaké době se, ale Maximiánovi podařilo zjistit, kde se svatý Anthimos nachází, a poslal za ním oddíl vojáků. Vojenský oddíl cestou potkal samotného biskupa. Svatého však nepoznali a pokračovali dál ve své cestě, biskup je přesto k sobě zavolal, pohostil obědem a poté jim řekl, že to je on, koho hledají. Vojáci nevěděli, co si mají počít, chtěli svatého propustit a císaři říct, že ho nenašli. Biskup Anthimos, ale nemohl strpět lži, a proto s tím nesouhlasil. Po rozhovoru se svatým Anthimosem, vojáci uvěřili v Krista a přijali svatý křest. Svatý jim poté přikázal, aby splnili císařské nařízení.

Když byl biskup Anthimos před císaře předveden, dal císař příkaz, aby před něj přinesli popravčí nástroje, aby vlastníma očima viděl, co ho čeká. Svatý se ho zeptal: „Myslíš si císaři, že mě vyděsíš popravčími nástroji? Ne, nezastrašíš toho, kdo si sám přeje zemřít pro Krista! Poprava děsí jen ustrašené a bázlivé, pro které je dočasný život drahý“.

Poté císař nařídil, aby byl svatý krutě mučen a následně mu byla setnuta hlava mečem. Biskup Anthimos až do posledního vzdechu radostně oslavoval Boha, pro něhož se stal důstojným přetrpět mnohá strádání.