Světitel a mučedník
Ignatij Bohonosec – Theoforos († 107)
památka 20. prosince / 2. ledna
Svatý Ignatij, se narodil v Sýrii, v posledních letech pozemského života Spasitele Ježíše Krista. Tradice říká, že to byl on, koho Spasitel objal a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.“ (Mat 18, 3). Spolu se svt. Polykarpem ze Smyrny, byl učedníkem svatého apoštola a evangelisty Jana Teologa.
Nedlouho předtím, než byl Jeruzalém kolem roku 72 srovnán se zemí, zesnul v Antiochii svatý Evodius, apoštol ze sedmdesáti (památka 7. / 20. září) a jeho nástupcem, ve správě Antiochijské církve se stal Ignatij.
Dostalo se mu vidění, ve kterém měl tu čest, spatřit nebeskou bohoslužbu a slyšet andělský zpěv. Po vzoru tohoto Andělského světa, pak na bohoslužbách zavedl antifonní zpěv (ἀντίφωνος - antifónos – naproti znějící), tj. sborový zpěv, ve kterém se střídají a střídavě znějí dva sbory. Tento způsob bohoslužebného zpěvu, se posléze rychle rozšířil ze Sýrie po celé prvotní Církvi.
V Antiochijské církvi působil jako pastýř dobrý skoro půl století. Neúnavně pracoval na Kristově vinici, svým vlastním příkladem a napravoval věřící na cestu Páně. Jeho myšlenky i slova neustále směřovaly ke Kristu, kterého následoval. Měl přízvisko Theoforos - Bohonosec (Bohonosec, nosící v sobě Boha), protože měl v srdci Jméno Spasitele našeho Ježíše Krista a neustále se k Němu modlil.
Kolem roku 107, během tažení proti Parthům, procházel císař Traianus (98 - 117) skrze Antiochii. Císaři bylo tehdy oznámeno, že svatý Ignatij vyznává Krista, učí pohrdat bohatstvím, zachovávat a chránit panenství a tělesnou čistotu, nepřinášet oběti římským bohům. Císař si proto dal zavolat světitele a vyžadoval od něj, aby zastavil svá kázání o Kristu. To však starec odmítl.
Byl proto odsouzen k smrti. Poté byl v řetězech poslán do Říma, kde ho chtěli pro pobavení lidu, dát k roztrhání divokým šelmám v Koloseu. Cestou do Říma napsal sedm listů (List Efezanům, List Magnesijským, List Tralleským, List Římanům, List Filadelfským, List Smyrnenským, List svt. Polykarpovi), které se dochovaly až dodnes. Tyto listy obsahují, slovy svt. Polykarpa: „víru, trpělivost a vše týkající se našeho Pána".
Ve svém Listu k Římanům, pak světitel Ignatij nabádá a prosí křesťany římské obce, aby se ho nepokoušeli zachránit před smrtí. Prosí je, aby mu neprokazovali nevhodnou dobrotivost tím, že by se snažili vyprosit u úřadů amnestii nebo zmírnění trestu. Prosí je, aby ho nechali být pokrmem pro zvířata. Píše jim: „Jsem pšenice Boží. Nechť mě semelou zuby zvířat, abych se stal čistým chlebem Kristovým." Další jeho slova pak byla: „Toužím zemřít. Moje láska je ukřižována. Ve mně plane ne dřevo stravující oheň, nýbrž živá voda, jež mi v nitru říká: Rychle k Otci! "
Římští křesťané, jej vítali s velkou radostí a zároveň i s hlubokým zármutkem. Spolu se všemi věřícími, skláněl svá kolena a modlil se za církev, za lásku mezi bratry, za ukončení pronásledování křesťanů.
V den pohanského svátku, 20. prosince, pak byl svatý Ignatij odveden do arény Kolosea, kam jakmile vstoupil, byli na něj vypuštěni lvi. Podle církevní tradice, svatý Ignatij na své cestě k popravě, neustále opakoval jméno Pána našeho Ježíše Krista. Když se ho ptali, proč to dělá, odpověděl, že toto jméno, neustále nosí ve svém srdci, "a Ten, kdo je zapečetěn v mém srdci, Toho vyznávám svými ústy."
Když byl světec roztrhán na kusy, ukázalo se, že jeho srdce zůstalo netknuto. Když pak pohané dali rozříznout jeho srdce, spatřili na jeho vnitřních stranách zlatý nápis: „Ježíš Kristus“.
V noci po popravě se svatý Ignatij zjevil mnoha věřícím ve snu, aby je utěšil, někteří ho zase viděli, jak se modlí. Když císař Traianus uslyšel o velké odvaze svatého starce, litoval ho a zastavil poté pronásledování křesťanů.
Věřící pak sesbírali kosti svatého a schraňovali je v Římě. Kolem roku 108, byly jeho svaté ostatky přeneseny na předměstí města Antiochie. Druhé přenesení ostatků světitele a mučedníka Ignatija Bohonosce do samotného města Antiochie, se uskutečnilo roku 438. Poté co bylo město dobyto Peršany, byly svaté ostatky mučedníka znovu vráceny do Říma, kde byly roku 540 (podle jiných zdrojů v roce 637) uloženy v chrámu světitele a mučedníka Klimenta, papeže římského.
Svatý Jan Zlatoústý nazýval světitele Ignatija „příkladem ctností, který ve své osobě projevil všechny ctnosti biskupa“.
Ve svém Listu k Efezským, pak světitel Ignatij píše slova, která jsou určená, skrze mnohá staletí všem věřícím: „Zachovávejte a chraňte si víru a lásku, ve svých skutcích se pak projevte jako křesťané. Víra a láska jsou počátkem a koncem života. Víra je začátek a láska je konec, obojí v jedno spojeno, je dílem Božím. Všechno ostatní, co se týká ctnosti, od nich pochází. Kdo vyznává víru, nehřeší a kdo získal lásku, nemůže nenávidět. Strom se pozná podle ovoce. Proto ti, kdo vyznávají, že jsou křesťané, poznají se podle svých skutků. Teď nejde jen o vyznání víry, ale o sílu víry, jestliže v ní vytrvá až do konce."
Života dílo světitele a mučedníka Ignatija Bohonosce
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.