Životy Svatých

 Svatý velkomučedník Prokop Caesarejský

památka 8. / 21. července

Svatý velkomučedník Prokop, se narodil jako Neanius a pocházel z Jeruzaléma. Žil a své strádání přijal za doby vlády císaře Diokleciána (284-305). Jeho otec, byl vážený římský občan, jmenoval se Kryštof a byl křesťan, matka se jmenovala Theodosija a byla pohanka. Ještě jako dítě přišel o otce a vychováván byl pouze matkou.

Získal vynikající světské vzdělání, byl dokonce představen císaři Diokleciánu, v prvním roce jeho vlády, následně také rychle stoupal ve vojenské službě, kterou vykonával.

V roce 303, když započalo veřejné pronásledování křesťanů, byl Neanius prokonsulem vyslán do Alexandrie s nařízením, nemilosrdně pronásledovat Církev Boží. Na cestě do Egypta, poblíž Syrského města Afamia, se však dostalo Neaniovi zjevení, stejně jako kdysi Saulovi na cestě do Damašku. Božský hlas mu řekl: Neanie, i ty jdeš proti Mně? Neanius se zeptal: Kdo jsi, Pane? Hlas odpověděl: Já jsem ukřižovaný Ježíš, Syn Boží. V tom samém okamžiku, se ve vzduchu objevil zářící kříž.

Po tomto zjevení, Neanius ve svém srdci pocítil nevyslovitelnou radost a duchovní veselí. Z pronásledovatele křesťanů, se stal pojednou horlivý následovník Krista. Od toho času, si zamiloval křesťany a vítězně bojoval už jen proti pohanským barbarům.

Na tomto svatém služebníkovi, se pak naplnila Spasitelova slova, která praví, že nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina (Matouš 10, 36). Jeho matka pohanka, totiž sama přišla k císaři s žalobou na svého syna, že nectí jejich bohy. Neanius, byl proto hned předvolán před prokurátora Judeje Justa, který mu slavnostně a přede všemi předal list od Diokleciána. Když si Neanius tento list, plný rouhání proti pravému Bohu přečetl, bez jakýchkoliv slov, ho přede všemi roztrhal. Už toto byl zločin, který byl pro Římany urážkou majestátu císaře.

Neanius, byl hned vzat do vězení a potom v řetězech, byl poslán do Caesareje Palestinské, kde byl kdysi podobně vězněn i apoštol Pavel. Tam byl po hrozných a strašných mučeních, vhozen vězeňské kobky. V noci pak v této jeho vězeňské kobce zazářilo světlo a spolu s jasně zářícími Anděli, za ním přišel sám Pán Ježíš Kristus, který trpícího vyznavače pokřtil a dal mu nové jméno, Prokop.

Mnohokráte pak svatého Prokopa přiváděli na soud, všemožně jej nutili k tomu, aby se odřekl Krista a potom ho znovu týrali a mučili. Neochvějnost a mučedníkovo odhodlání, stejně jako jeho horlivá víra, pak seslali mocnou blahodať Boží na lid, který spatřil mučení svatého.

Oduševnělí zápasem svatého Prokopa, mnozí z dřívějších stráží tohoto svatého vězně, vyšli pod mučitelův meč, takto vyšli i římští vojáci spolu se svými předáky Nikostrátem a Antiochem. Mučednickými korunami, zapečetilo svoji víru, také dvanáct žen křesťanek, které sami přišli až ke dveřím pretoria.

Když viděla takovéto strádání svého syna jeho matka Theodosija, byla jeho velkou vírou a hrdinstvím křesťanů, zasažena i ona. Učinila pokání, vstoupila do zástupu vyznavačů a poté byla sama uvězněna. Nakonec, když se prokurátor přesvědčil, o marnosti všech mučení, odsoudil svatého velkomučedníka Prokopa, ke stětí hlavy.

V noci, po vynesení rozsudku, pak jeho tělo křesťané vzali, ovinuli ho plátnem a se slzami a modlitbami, ho předali zemi. Takto se ctí, strádal svatý Prokop, v Caesareji Palestinské a korunou nesmrtelné slávy byl korunován 8. července roku 303.