Životy Svatých

 Svt. Dunstan, 

arcibiskup z Canterbury (†988)

památka 19. května / 1. června

Svatý Dunstan, se narodil kolem roku 909, v městečku Baltonsborough poblíž Glastonbury, v urozené a zbožné rodině. Jeho otec se jmenoval Heorstan a jeho matka Cynethryth. Vzdělání získal v monastýru v Glastonbury.

V životě svatého se píše, že byl velmi pilným žákem a horlivým následovníkem knižní učenosti, byl řemeslně zručný a hrál na harfu.

Nějaký čas, žil a působil na dvoře krále Athelstana, pro mnohá nepřátelství a intriky, byl však nucen odejít do vyhnanství. Za krále Edgara, se pak znovu vrátil domů i ke dvoru.

Následoval radám a poučením svého příbuzného svt. Alphega biskupa z Winchesteru (†951), přijal mnišství a z jeho rukou přijal svěcení na presbytera.

Poté byl ustanoven představeným monastýru v Glastonbury, který po předchozích mnohačetných nájezdech Vikingů znovuobnovil a zavedl v něm Reguli ctihodného Benedikta. Pro svou píli a snahu, znovuobnovit Bohu milý mnišský život ve své zemi, získal svatý Dunstan přízvisko, první abba anglického národa.

V roce 957 byl rukopoložen na biskupa Winchesteru, v roce 961 pak byl ustanoven arcibiskupem Canterbury.

Kolem roku 970, se svatý Dunstan podílel na sestavení listiny s názvem Regularis concordia, která představovala soubor mnišských pravidel, které byly závazné pro všechny znovuobnovené monastýry. Díky úsilím svatého, tak bylo obnoveno, přes všechny těžkosti, na třicet monastýrů.

Když roku 975, zemřel král Edgar, vstoupil na anglický trůn ve věku asi 13 let, jeho syn, svatý Edward mučedník (†978). V Kingstonu jej k tomu pomazal svt. Dunstan, který ho i ve všem, jako zákonného následníka podporoval. Proti tomuto, se však postavila královská vdova Etheldritha, jeho druhá žena, která upřednostňovala svého syna, proti čemuž byl svt. Dunstan.

Proti mladému králi Edwardovi i svatému Dunstanovi, se potom také postavila i šlechta, která zase chtěla, aby byly omezeny monastýrské pravomoci v zemi, protože díky nim, se monastýry staly vlastníky mnohých pozemků.

Edward spolu se svt. Dunstanem, tomu všemu společně vzdorovali. Část dvořanů, se však domluvila s královnou Etheldrithou a král Edward byl zabit (památka jeho mučednické smrti roku 978, je 18. / 31. března). Na jeho místo, nastoupil Ethelred II., který byl blahosklonný k územním zájmům šlechty.

Když svt. Dunstan canterburský, který byl tehdy prvním hierarchou Anglické církve, povstal na záštitu nedotknutelnosti monastýrů a zákonitosti vlády svatého Edwarda, byl málem svržen z postavení arcibiskupa canterburského.

Přestože nesouhlasil s nástupem nového krále, nakonec korunoval nového krále Ethlereda II. To byla i jeho poslední státnická událost, které se svatý zúčastnil. S touto volbou, pro prolití nevinné krve svatého Edwarda nesouhlasil a anglickému království, prorokoval zkázu a mnohá neštěstí.

Ve věku sedmdesáti let, poté odešel do ústraní a žil už jen asketickým životem mnicha, ačkoli úřad arcibiskupa formálně zastával až do roku 988. Zúčastnil se ještě roku 980 přenesení ostatků svatého krále Edwarda, mučedníka, do Shrewsbury. V témže roce, pak byl přítomen vysvěcení nového chrámu ve Winchesteru. Když kolem roku 986 hrozily nové útoky Dánů, zúčastnil se přenesení ostatků svt. Aldhelma (památka 25. května/ 7. června a 5. / 18. května)

V posledních letech svého života, pak svt. Dunstan, většinu času, působil v katedrále v Canterbury, kde činil skutky milosrdenství, pomáhal nemohoucím, sirotkům a vyučoval v katedrální škole. Bylo o něm známo, že byl velmi shovívavý a trpělivý ke svým žákům. Ti žáci, kteří strádali od příliš přísných učitelů, vždy utíkali k svt. Dunstanovi pro pomoc a zastání. Svatý Dunstan, jim pak byl vždy oporou a záštitou.

V monastýru svt. Augustina v Canterbury, dal postavit nový chrám v čest svatých apoštolů Petra a Pavla a svt. Augustina z Canterbury (památka 27. května / 9. června).

Na závěr svého života, se svt. Dunstan v tomto monastýru nejčastěji modlil, u ostatků svt. Augustina z Canterbury (†604) a svatého Ethelberta (Alberta), krále Kentu (†616; památka 25. února / 10. března, v přestupném roce pak 9. března). Staral se i o jiné další monastýry a chrámy, o ty, co do nich s modlitbou přicházejí, o katedrální knihovnu i o zvony na zvonici.

Podle tradice, v den svátku Nanebevstoupení Páně, v čase všenočního bdění, se mu dostalo vidění o blízkém konci jeho života. Za tři dny nato, 19. května roku 988 předal svou duši Pánu.