Životy Svatých

 Svatá panna a nová mučednice

Kyranna Soluňská

(†1751)

památka 28. února / 13. března (v přestupném roce 12. března) a 8. ledna. / 21. ledna

Narodila se křesťanským rodičům ve vesnici Vissoka (Βυσσώκα, Висока, od roku 1927 se jmenuje Όσσα, Оса, Ossa a nachází se 35 km severovýchodně od města Soluně). Panna Kyranna vynikala neobyčejnou krásou, která však byla pevně spojená s její počestností a zbožností, tak jak byla vychována svými rodiči.

Jedenkráte se však stalo, že jejího půvabu a krásy si všiml nějaký osmanský úředník, který ve vesnici vybíral daně. Zahořel ke Kyranně nečistou vášní a začal ji neustále obtěžovat svými slovy, v nichž se odrážela jen a pouze jeho nečistá tělesná přání a touhy, aby pro sebe získal její tělesnou krásu.

Tato dívka však jeho city a touhy neopětovala, naopak se jí zcela protivily, a ona mu to také dala znát.

Uražený janičár ji pak ve zlosti unesl z domu jejích rodičů a proti její vůli ji násilím přivedl až před soudce v Soluni, kde už měl mezi svými kamarády vojáky domluveno křivé svědectví. Janičáři byli příslušníci elitní pěchotní jednotky osmanské armády, rekrutovaní z nemuslimského obyvatelstva Osmanské říše, především z řad Slovanů na Balkáně. Tito lživí svědkové potom před soudcem hanebně svědčili, jako by dívka Kyranna slíbila tomuto výběrčímu daní, že se za něj provdá a že přijme islám. Nyní však údajně odmítá splnit daný slib. Podle zákonů Osmanské říše bylo zřeknutí se islámu a dokonce i odřeknutí se od úmyslu ho přijmout trestáno rozsudkem smrti. Na mladou dívku ale neplatily žádné výhružky, ani dary, ba ani lichotivá slova a sliby.

Před soudcem Kyranna proto janičárovi řekla: Já jsem křesťanka a miluji jen Krista Boha, Pána mého. Jemu jedinému náležím od dětství a jsem připravena pro Něho také zemřít, abych s Ním přebývala ve věčnosti. Teď jste slyšeli mou odpověď a odteď už ode mne žádná další slova neuslyšíte. A opravdu, poté co vyslovila toto své vyznání víry, už žádná další slova nepronesla.

Turci, užaslí jejími slovy a jejím rozvážným klidem, se rozhodli Kyrannu spoutat těžkými okovy a vsadit ji do věznice.

Onen nestoudný výběrčí daní si pak ještě u soudce vymohl to, že mohl kdykoli spolu se svými druhy, Kyrannu ve vězení navštěvovat. V průběhu následujícího dne pak tento výběrčí daní přicházel do vězení, tu sám, tu se svými druhy, a snažil se mladou dívku ještě nějakým způsobem přesvědčit, aby změnila svůj názor.

Ona ho však nezměnila. Svoji tvář zakryla šátkem, zkřížila ruce na hrudi a hlavu sklonila k tiché modlitbě. Takto tam zůstala stát tichá a nehybná.

Když to onen lidský netvor uviděl, pocítil v sobě ponížení a začal nebohou dívku spolu se svými druhy bezhlavě bít, týrat a mučit, dokud neztratila vědomí. V noci ji pak nechali znovu samotnou.

Dalšího dne, jakmile Kyranna nabyla vědomí, ji pro změnu začal trýznit vězeňský strážný. Pověsil ji na nějaký hák za spoutané ruce a bil ji tím, co bylo po ruce. Potom ji takto zavěšenou nechal dlouho viset v chladu všudypřítomné zimy.

Kromě Kyranny byly ve vězení také další křesťanky, ale i Židovky a Turkyně. A všechny tyto vězenkyně, které byly ve vězení pro nejrůznější přestupky, se rozhořčovaly nad krutým zacházením s tak mladou dívkou, která se ničím neprovinila. Křičely a vytýkaly strážcům jejich nespravedlnost a krutost. Jeden z vězeňských strážců, který byl křesťan, pak vždy na nějaký čas Kyrannu odvazoval, a takto ji alespoň trochu ulehčoval v jejích mukách a souženích.

Kyranna byla vystavena tomuto surovému a krutému mučení po celý týden. Jednou ji týral zhrzený výběrčí daní, jindy zase vězeňský dozorce. A tak se to neustále opakovalo.

Svatá a nová mučednice Kyranna vše snášela s tichostí a v pokoji. Nakonec se přítomní vězni, kteří byli svědky těchto mučení, vzbouřili a vězeňskému dozorci řekli, že o všem, co on dělá, a o tom, že do věznice vpouští cizí osoby, promluví před pašou. Toto na dozorce zapůsobilo natolik, že přestal Kyrannu týrat. Když za ní do vězení opět přišli janičáři, už je za ní nepustil.

Ti si však začali na tento postup stěžovat soudci, takže už večer dostal zmíněný dozorce silnou výtku za to, že nevpustil janičáře do vězení, přestože ti k tomu dostali před tím souhlas od soudce. Dozorce nakonec tento tlak nevydržel a upustil opět uzdu hněvu, takže se kvůli tomuto ponížení a výtce od nejvyššího soudce rozzlobil na samotnou Kyrannu, na níž si vybil svůj hněv. Vešel znovu do její cely, znovu ji zavěsil na jednom z mučicích nástrojů za její spoutané ruce, popadl velkou železnou tyč a svatou Kyrannu na místě ubil k smrti.

Když svatá zemřela, její zmučené tělo zalilo a obklopilo božské Světlo, takže v tu chvíli se celé vězení ocitlo ponořené do nestvořeného božského Světla. Brzy nato její duše předstoupila před nebeského Ženicha a z jejího těla začala vycházet blahá vůně. To se událo 28. února roku 1751.

Když vězeňského dozorce opustila jeho zuřivost a hněv, přikázal jednomu vězni – křesťanovi, aby mučednici odvázal, spustil její tělo na zem a připravil ho k pohřbení.

Zpráva o zázraku, když novou mučednici obklopilo božské Světlo a jak od jejího těla začala vycházet blahá vůně, se mezitím roznesla po městě Soluni. Turci, kteří se styděli za smrt nevinné dívky, předali tělo Kyranny křesťanům, aby ho mohli pohřbít.

Druhého dne ráno pak byla umučená dívka Kyranna pohřbena za městskými hradbami, na hřbitově svaté Paraskevy, kde se pohřbívali všichni zemřelí křesťané. Po jejím pohřbení byly mezi křesťany rozdány částečky z jejich šatů, které si u sebe věřící schovávali jako velikou svatyni.

Obyvatelé vesničky Ossa nechali na památku mučednice za několik let od její smrti vystavět chrám. Vyprávění o mučednictví svaté Kyranny bylo zapsáno v 90. letech 18. století mnichem Dionýsiem z monastýru Xenofont na Svaté Hoře Athos podle slov očitého svědka, jednoho obyvatele města Soluně. Tento svatohorský mnich pak zapsal její „Život“ do jím sestaveného Martyrologia. Život nové mučednice z tohoto Martyrologia byl následně převzat a přepsán ctihodným Nikodémem Svatohorcem do jím vytvořeného Nového Martyrologia (Νέον Μαρτυρολόγιον 1799), které obsahuje životy většiny nových řeckých mučedníků, vč. svaté Kyranny.

Ke cti svaté novomučednice Kyranny byla také sepsána služba, kterou vytvořil hymnograf jeromonach Christoforos Prodromitis (Ιερομόναχος Χριστόφορος Προδρομίτης †1916) a mnich Gerasimos Mikrojannanitis (μοναχός Γεράσιμος Μικραϒιαννανίτης †1991).

Když bylo slaveno výročí 260 let od mučednické smrti svaté Kyranny, věřící se snažili najít její svaté ostatky. Pátrání se tehdy řídilo všemi historickými prameny, zapsanými v Životech svatých, jakož i podle dalších, tehdy dostupných zdrojů.

Nakonec dne 12. září 2011, s pomocí svatohorského mnicha a také s pomocí historiků a odborníků na danou problematiku, jakož i dalších soudních znalců, bylo potvrzeno, že velká část svatých ostatků svaté mučednice Kyranny se nachází ve vesnici v Osse, v oltářní části starého chrámu Svatých Archandělů (Αγίους Ταξιάρχες), tj. Svatých vrchních vojevůdců nebeských mocností, archandělů Michaela a Gabriela.

Jakékoliv otázky či snad pochyby, které vznikly při pátrání po těchto ostatcích, zmizely v okamžiku, když tyto ostatky byly vyzdviženy z místa svého uložení. Chrám se totiž zaplnil blahou vůní, která z nich, jak dosvědčili všichni přítomní, vycházela.

Spolu s jejími ostatky byly nalezeny i kožené střevíce svaté Kyranny. Následně byli soudní znalci schopni podle pozůstalých kostí určit také výšku, pohlaví, věk a rok pohřbení svaté Kyranny. O tom všem byl následně informován jak patriarcha konstantinopolský Bartoloměj I., tak arcibiskup athénský a celého Řecka Jeroným II.

V pátek 23. září 2011 se ve všeobecné atmosféře veliké radosti shromáždili v okolí chrámu svatých Archandělů místní věřící z vesnice Ossa, aby tímto způsobem společně oslavili první všenoční bdění za přítomnosti nově zjevených ostatků svaté novomučednice Kyranny.

11. října 2011 se nakonec uskutečnilo i slavnostní přenesení těchto svatých ostatků do chrámu svaté mučednice Kyranny v obci Ossa.

Tohoto slavnostního obřadu se zúčastnili oba dva církevní představitelé (Bartoloměj I. a Jeroným II.), doprovázeni celkem dvaceti archijereji z Konstantinopolského patriarchátu a Řecké pravoslavné církve a velkým zástupem duchovenstva a věřících.