Životy Svatých

Ctihodná Eanswythe (Eanswitha, Eanswyth) z Folkestone († 640)

památka 31. srpna / 13. zaří

 

Ctihodná Eanswythe, byla dcerou krále Edbalda z Kentu a jeho ženy Emmy z Gálie. Byla vnučkou sv. Ethelberta krále z Kentu (†619).  Svatá však nepamatoval svého děda, který jako první král z Kentu, roku 597 přijal křesťanství. V mládí, na ní měli veliký duchovní vliv angličtí misionáři svt. Lavrentius z Canterbury (†619), svt. Melletius z Londýna (†624), svt. Justus z Rochestru (†627) a nepochybně také její příbuzná svatá Ethelburgа z Kentu (†647).

Život ctih. Eanswythe vypráví, že vždy směřovala k tomu sloužit Bohu. Nic pro ni neznamenalo bohatství tohoto světa, a když svým srdcem porozuměla Svatému Písmu, celou svou duší, žíznila po Nebeském Království. Rozhodně se odřekla od svatby s pohanským králem Northumbrie, kterou ji navrhoval její otec. Na místo toho, Eanswythe odjela do Gálie, do monastýru Faremoutiers, aby se tam naučila mnišskému způsobu života. Brzy poté se vrátila domů a roku 630, na bílých útesech městečka Folkestone, v nynějším hrabství Kent, založila s požehnáním svt. Honoria z Cantebury (†653) ženský monastýr. Chrám v monastýru, byl zasvěcen sv. ap. Petru a Pavlu. Byl to první ženský monastýr v anglické zemi a ctih. Eanswythe, se v něm stala první představenou, byla ve spojení s galskými monaškami. Také bylo v jejím životě zapsáno, že nejoblíbenější činností sester monastýru, bylo neustálé vzdávání díků a slavosloví Bohu (1. Tes 5, 16 - 18), hlavně pak, díky za Jeho požehnání a víru, přinesenou do anglické země, jejím apoštolem svt. Augustýnem z Canterbury († 605). Svatá se jako představená monastýru, vždy až mateřsky starala o svěřené sestry. Už během svého života učinila několik zázraků, jedenkráte zlehka udeřila na skálu a z místa, kde udeřila, vytryskl pramen vody.  Také uzdravila slepou ženu a vyhnala běsy z posedlého. V monastýru svatá Eanswythe, žila v neustálém pokání a modlitbě, zesnula ještě jako velmi mladá, poslední den měsíce srpna kolem roku 650.

Kolem roku 865, byl její monastýr zničen dánskými dobyvateli, v roce 927 byl pak monastýr znovu obnoven anglickým králem Ethelstanem. V roce 1052, bylo celé Folkestone zničeno. V roce 1095, na místě původního monastýru byl postaven nový normanský, avšak i ten časem zmizel, protože útes, na kterém stál, vzalo moře. V roce 1138, pak byl na jiném místě, dále od břehu, postaven chrám Svaté Marie a svaté Eanswythe. 12. září, pak byly do chrámu slavnostně přeneseny ostatky ctihodné a tento den, je dodnes městským pamětním dnem svaté. Ke schráně s ostatky, divotvorkyně celého Kentu, svaté Eanswythe, nyní patronky města Folkstone, se ve středověku, sjíždělo velké množství poutníků. Když však nastoupilo období Anglické reformace (XVI. stol.), byly její svaté ostatky ukryty a nakonec, na nějaký čas zmizeli. Z milosti Boží, však při přestavbě chrámu v roce 1885, byla schrána s ostatky svaté panny znovu nalezena a to v severní zdi chrámu. Svaté ostatky ctihodné Eanswythe, tak do dnešních dnů, jsou uchovány v chrámu k úctě věřících. Folkstone je tak i místem poutí pravoslavných křesťanů.

Ctihodná Eanswythe, ty která jsi neustále vzdávala díky Kristu Bohu za svatou víru, nauč nás činit to stejné a pros Boha za svoji zemi a svůj národ!